Miloši Zemanovi a Pavlu Mertlíkovi nelze upřít, že rozvinuli systém investičních pobídek - i když často připomínaly spíše podbízení.
A díky nim do Česka přišla řada silných zahraničních firem orientovaných na vývoz. Ty nyní tvoří spolu s automobilkou Škoda páteř ekonomiky.
Během několika let se jim podařilo otočit kormidlo českého hospodářství a loni poprvé se z Česka více zboží vyvezlo, než dovezlo - navzdory silné koruně, která firmám srážela zisky. To se také zásadním způsobem odrazilo v celkové kondici ekonomiky.
Úspěch těchto podniků netkví až na výjimky v tom, že by vyráběly skvělé výrobky, jaké jinde ve světě nenajdete. Ani v tom, že se značka "Czech Made" stala celoplanetární ikonou prestiže. Mají jiného silného spojence - jmenuje se "Czech Cheap", Česko levně.
Termín "laciná pracovní síla" nezní zrovna hrdě, ale je to stále to hlavní, co můžeme zahraničním firmám nabídnout. Cynicky řečeno, poměr výkon/cena je pro ně velmi příznivý.
Produktivita dosahuje v Česku podle premiérova poradce Valtra Komárka zhruba 70 procent úrovně západní Evropy a podobně je to i u hrubého domácího produktu na obyvatele.
Mzdy jsou však pouze na 40 až 45 procentech. Nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo nějak dramaticky v nejbližší době měnit. V loňském roce se reálně zvýšily platy o 3,5 procenta, což byl nejpomalejší nárůst od roku 2000.
"Czech Cheap" ovšem zaručuje, že se v Česku žije relativně levně. Životní úroveň sice má ještě daleko ke starým členům Evropské unie (je zhruba na dvou třetinách Německa), ale roste spolu s výkonností ekonomiky.
Pro firmy je argument "Czech Cheap", Česko levně, silnější než všechny minusy, které z jejich pohledu naše země má. I na nich mají bezesporu podíl vlády sociální demokracie.
Jeden příklad: v Česku je třeba na založení firmy zhruba čtyřicet dní a jsme na tom stejně jako v Guatemale, Albánii a Nikaragui. V Kanadě to trvá tři dny a pět je to v Dánsku či ve Spojených státech.
Za několik posledních let se ani nic nezměnilo na tom, že veřejné zakázky jsou symbolem pro korupci úředníků a s nimi spojené byrokracie přibývá, podnikatelé se prodírají změtí regulačních vyhlášek a zákonů a ztrácejí se v neprostupném systému daňových pravidel a výjimek.
Když k tomu přidáme žalostně pomalou práci soudů, obrázek to není zrovna povzbudivý.
ČSSD tímto dává na oplátku dostatek střeliva do volebních zbraní ODS. Problémem vládnutí sociální demokracie však není jen to, že nedokázala podnikatelské prostředí výrazně změnit k lepšímu.
Je pochopitelné, že si hospodář (v tomto případě vláda) půjčuje, když se nedaří a je třeba investovat do budoucnosti. To se dělo v uplynulých letech, když kabinety ČSSD zatínaly sekeru do státní pokladny stále hlouběji. Tato politika se přinejmenším na současných výsledcích ekonomiky ukazuje jako úspěšná.
Ovšem je také rozumné, pokud hospodář v časech, když se mu daří, své dluhy splácí a vydělané peníze neprojídá. O současné vládě platí opak.
Občas to vypadá, že z peněz, které se jí teď do kapsy navíc sypou, dělá velký sociálnědemokratický mejdan. Až se firmy přesunou dál na východ za ještě levnější pracovní silou, čeká nás kruté vystřízlivění.
