Jaroslav Starka od počátku přiznává, že směnku podepsal. Tvrdí ale, že šlo o takzvanou zajišťovací směnku týkající pohledávek, které teprve měly vzniknout. Protože k tomu ale nedošlo, neexistovaly tak ani žádné pohledávky a k 1. září 2002 došlo k zániku závazku a dluhu.
Krajský a později vrchní soud toto tvrzení odmítly a nařídily Starkovi platit. Nejvyšší soud ale nyní uvedl, že důvody jejich zamítnutí této "kauzální námitky" neobstojí, a proto případ vrátil.
Peníze po Starkovi vymáhá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který byl pověřen spravováním Krejčířova obstaveného majetku. V jeho domě totiž police našla i směnku na 44 milionů korun. I s úroky pak vyšplhala vymáhaná částka na 47 milionů.
Kvůli směnce byla dokonce na majetek Jaroslava Starky nařízena exekuce. Bývalý šéf příbramského fotbalového klubu po zablokování účtů tvrdil, že je závislý na penězích od dcery, syna a manželky Kateřiny (více zde).
