Jaromír Masařík čekal v květnu 1972 na rakouské straně hraničního přechodu Mikulov-Drasenhofen na manželku, která se vracela z návštěvy rodičů.
Vojín základní služby, dnes 55letý Josef Šoustek, ho podle ČTK vylákal do prostoru kontrolní hlídky na území Československa. Další dva muži - šéf oddělení pasové kontroly Zdeněk Palásek a jeho zástupce Lubomír Kratochvíl - služebním autem zablokovali emigrantův vůz.
Masařík se zalekl a začal utíkat. Šoustek ho dvěma výstřely ze samopalu ještě na území ČSSR zasáhl do kotníku a stehna. Postřelenému emigrantovi se ale podařilo dostat několik metrů za rakouské hranice.
Podle soudu se podařilo prokázat, že ke střelbě došlo ještě na území Československa a Masařík byl vtažen zpět z Rakouska. Rozkaz k tomu měli dát vojínu Šoustkovi právě jeho nadřízení.
Pohraničníkům hrozilo, že za mřížemi stráví až deset let. Soudkyně ale uvedla, že by jí nepodmíněný trest připadal příliš přísný. Odůvodnila to tím, že muži nebyli dosud trestáni a dlouhou dobou, která uplynula od jejich činu.
K soudu přišel jen 67letý Lubomír Kratochvíl. "Já jsem se jen schovával, když se Masařík pral se Šoustkem o samopal. Měl jsem tehdy dvě malé děti a bál jsem se, že by mohlo dojít na střelbu," hájil se u soudu.
