Nejvyšší správní soud rozhodl, že se úřady musí v podobných případech vždy zabývat tím, zda došlo k naplnění takzvaného materiálního znaku přestupku, tedy zda čin vykazuje alespoň minimální míru společenské nebezpečnosti.
"Zákon o přestupcích ani jiný právní předpis nestanovuje přesnou hranici rychlosti jízdy motorovým vozidlem, jejíž překročení způsobí naplnění materiálního znaku přestupku," uvedl v odůvodnění senát NSS. Úředníci proto musí vždy prozkoumat, zda došlo k naplnění obou znaků přestupku - formálního i materiálního.
"Teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek," uvedli soudci.
Pokud řidič auta jede příliš rychle, ale jeho rychlost se ještě stále blíží povolenému limitu, nestačí to samo o sobě k naplnění materiální stránky přestupku.
Řidič už na úřadě uváděl okolnosti, které podle jeho názoru snižovaly společenskou nebezpečnost činu. Zejména tvrdil, že povolenou rychlost překročil na přehledném úseku, v místech s nízkou hustotou provozu a při výjezdu z obce, kde nemohl v rychlosti 52 kilometrů v hodině nikoho ohrozit.
