Vyučená přadlena, která pak třiadvacet let pálila železo v hrádeckých železárnách, neměla podle svých slov štěstí na partnery. První manžel, se kterým byla jedenáct let, hodně pil. S druhým vydržela čtyři roky, protože také hodně pil a navíc ji ještě mlátil.
Nepolepšila si ani v posledním vztahu s dvaatřicetiletým Jaroslavem Barancem. "Dohromady jsme se dali před čtyřmi roky. Já jsem původně nechtěla, protože byl mladý, ale on tvrdil, že mě miluje a určitě bude vztah fungovat. Po půlroce se začal opíjet a když byl opilý, bil mne i moji šestnáctiletou dceru," popisovala soužití Racková.
Měla jsem z něj strach, vzpomíná žena
Neshody mezi partnery vyvrcholily 25. července 2004, kdy byla v Hrádku pouť. Obžalovaná odhaduje, že za celý den vypila jedenáct malých piv. Baranec si kromě piva dopřál i tvrdý alkohol.
Už v restauraci se začali hádat, problémy pokračovaly i po návratu do bytu. "Seděla jsem na posteli a dal mi facku. Dcera už ležela, otočila se a řekla, abychom toho nechali, že se chce vyspat, protože jde ráno na brigádu. On jí začal sprostě nadávat, dal jí facku a křičel, že je malej zmetek, kterej ho bude poslouchat."
"Dcera utekla na záchod. Pak šel na mne. Strčila jsem ho, spadl na postel. Nadával. Dostala jsem strach, v kuchyni jsem popadla nůž. Začal se smát a nadával mi. Říkal, že to stejně neudělám, že ho nepíchnu. Zvedal se z postele, byl nepříčetnej. Skočila jsem na něj. Měla jsem z něj strašný strach," popisovala před soudem vzlykající žena.
Oznámení na násilníka pokaždé stáhla
Podle obžaloby muže zavraždila ve zlobném afektu. "Nůž s čepelí dlouhou čtrnáct centimetrů třikrát bodla do levé části mužova hrudníku. Nůž zasáhl plíce, srdce a bránici. Muž zemřel v důsledku vnitřního krvácení po zasažení srdce," uvedla státní zástupkyně Jiřina Kokožková.
Racková tvrdí, že přítele, který ji terorizoval, zabít nechtěla. "Nevím, co mě to napadlo, co se dělo. Chtěla jsem ho jen postrašit. Asi jsem ho dvakrát bodla, byla jsem mimo. Pak ležel na posteli, chroptěl. Masírovala jsem mu srdce, dávala jsem mu dýchání. Zavolali jsme záchranku. Prosila jsem ho, ať neumírá. Když přijela sanitka, řekli mi, že je mrtvej, že se nedalo nic dělat," vzpomínala žena.
Dodala, že se muže bála vyhodit z domu. Několikrát nahlásila strážníkům, že ji přítel bije. Byla prý samá modřina a někdy kvůli tomu nemohla ani tři týdny vycházet z bytu. Pokaždé oznámení stáhla, protože přítel jí i dceři vyhrožoval.
"Neměla jsem srdce sbalit mu tašku a vyhodit ho z bytu," dodala Racková.
 Marta Racková v soudní síni. (15. března 2005) |
