V soudní síni v Kroměříži to ve čtvrtek vypadalo jako na poslechové antidiskotéce. Na stole ležel laptop, z něhož vedly šňůry k malým reprobednám. Obsluhoval ho žalobce Robert Hanuš, který pouštěl písně a klipy skupin, které mělo protizákonně šířit po sociální sítí Facebook pět příliš pravicově orientovaných mladíků.
První případ svého druhuJde zřejmě o precedentní případ, který české soudy dosud neřešily. Podstata a výjimečnost kauzy totiž spočívá v definici toho, zda je trestné zveřejnit na Facebooku písně kontroverzních kapel, které jsou na internetu běžně přístupné. |
"Mám tě plné zuby, tvoje kůže není bílá," sípal z repráčků zpěvák skupiny Agrese 95 v písni Chcípni. Na svůj Facebook si ji umístil sedmadvacetiletý Tomáš Čermák.
"Je to rasistické, o tom není sporu, ne?" reagoval soudce Karel Rašín. "Není," uznal Čermák. Hájil se ale tím, že píseň umístil na zeď Facebooku, kterou může navštívit jen uzavřená skupina lidí - jeho přátelé. "Nešířil jsem to," bránil se Čermák.
"Líbila se mně hudba, ne text"
Jako důkaz, jenž měl jasněji ukázat Čermákovo smýšlení, pustil žalobce píseň o Romech. Čermák ji měl nahranou v mobilu. V pseudotrampské písni se natvrdo zpívá o jejich zplynování. "Stáhl jsem si ji ze zvědavosti, protože jsem o ní slyšel. S názory v písni ale nesouhlasím," tvrdil Čermák.
Na Facebook umístil i píseň skupiny Valašská Liga, v níž se zpívá: Budeme stát za bílou rasou, naši bitvu vyhrajem. "Líbila se mi hudba, ne text," říkal Čermák. Podobně se vykrucovali i další obžalovaní. Jednadvacetiletý Tomáš Pospíšilík měl na Facebooku písničku kapely Legion S, v níž padla i věta: Jedna rasa, jedna krev. V obrazovém doprovodu k písní se mihly prapory třetí říše i logo a nápis Blood and Honour.
Tomáš Čermák u soudu za propagaci fašismu na sociální síti Facebook.
To byla původně britská neonacistická organizace založená v Anglii roce 1987 zpěvákem kapely Skrewdriver Ianem Stuartem Donaldsonem. Blood and Honour má svoji odnož i v Česku. Její název v překladu znamená Krev a čest, což byl bojový pokřik Hitlerjugend. "Neumím anglicky. Maturoval jsem z matematiky," zcela vážně prohlásil Pospíšilík. A také on se bránil, že rasistické písně nešířil.
Další obžalovaní použili ještě jiná nepravděpodobná vysvětlení. Třeba dvacetiletý Antonín Cápek, který propagoval na sociální síti píseň skupiny Agrese 95, ve které se zpívá o plynových komorách. Tvrdil, že ji slyšel v soudní síni vůbec poprvé. "To je ale váš problém," reagoval soudce Rašín.
Soudce případ odročil
I když šlo o vážné téma, byl průběh hlavního líčení chvílemi i zábavný. Hlavně díky vtipným poznámkám soudce Rašína. "Tohle kdybych poslouchal dvě hodiny, tak jsem zralý na sebevraždu," řekl po písni, v níž slovenská skinheadská kapela líčí sílu bílé laviny, která zbaví zemi nečistot.
Na Facebook ji dal jednadvacetiletý Jan Chudárek. Měl tam i jemnější písně laděné až do folku. "Vy jste snad skinhead romantik," řekl na jeho adresu Rašín. Chudárek líčil, že nemá vyhraněný hudební styl. "Líbí se mi i Olympic," tvrdil.
Jako téměř poslední ve čtvrtek zazněla koncertní verze písně věnované Ianu Stuartovi. Hudebníci i diváci při ní zvedali pravici k pozdravu Heil Hitler. A nakonec všichni sborově "hajlovali". Soudce pak jednání ukončil a případ odročil na 19. března, kdy má vypovídat i odborník na extremismus.
