Identita dospívajících se totiž vytváří na základě zpětných vazeb. Adolescence je právě od toho, aby mladý člověk "našel sám sebe".
Pokud je v této kritické fázi dítě emočně opuštěno - třebas jen dlouhé hodiny u počítače - vzniká vážné nebezpečí, že si začne programovat identitu zcela samo, bez nenahraditelné zpětné sociální vazby.
Mladík z Kmetiněvsi přitom spáchal něco, co je zásadně nepřijatelné v samých základech, v DNA naší kultury. Zabil. Plánovitě. Připravoval se na to. A víme, že ta hrůzostrašná vražda měla i perverzní průběh.
Obyvatelé obce, v níž došlo k zločinu, nyní sepsali takzvanou kmětiněveskou výzvu, kterou chtějí zveřejnit v tisku a předat poslancům a ministryni spravedlnosti. - čtěte Kmetiněveskou výzvu ke snížení věku odpovědnosti dostali poslanci
Chtějí znovu otevřít diskusi o snížení spodní hranice u trestných činů nezletilých. Podle starosty přece není možné, aby po tak brutální vraždě, kterou spáchal byť jen třináctiletý kluk, se nyní na něj pohlíželo jako na netrestaného.
Pokud má jít do života s čistým štítem, musíme se ptát, koho jeho neposkvrněný trestní rejstřík chrání? Nás před ním, nebo jeho samého před námi, anebo - což je ještě více na pováženou - jeho před ním samým?
Stávající právní úpravu považuji za extrémně škodlivou. Život kmětiněveského vraha musí být i nadále životem někoho, kdo zcela zásadně pochybil. Zhřešil. Nelze mu jednoduše nabídnout restart.
Nemůže začít jen tak nanovo.
Pro něho je i pro nás jedinou šancí, když si bude vědom, jak strašně zhřešil, jak moc nezvládl běsy, které v něm jsou. Jeho život by měl být už navždy životem hříšníka, který musí břímě své viny nést s sebou. V celém Zločinu a trestu nenajdeme náznak toho, že by Raskolnikov ztratil povědomí o tom, že zabil. Odpuštění ani podle židovsko-křesťanské tradice neznamená anulování viny.
Mladík zůstane vrahem po celý život. Tím více se ten, kdo si svou identitu teprve buduje, musí naučit koexistovat se zběsilou částí své duše.
Ač přesvědčením ateista, musím konstatovat, že myšlenka čistého trestního rejstříku není nic jiného než obludně aplikovaná postmoderní destrukce židovsko-křesťanského modelu, na němž stojí naše kultura.
Nabízí mladíkovi restart, jako by život mohl začít od strany jedna. Ale když se k jeho běsům chováme, jako když v něm nejsou, spoluvytváříme podmínky pro to, aby jim opět podlehl. Stále v něm jsou.
Pohled stávající legislativy považuji za extrémně chybný. Odpovídá však celospolečenskému klimatu. Dnešní společnost nepotřebuje lidi poučené vlastními chybami, nýbrž lidi, kteří budou neustále chybovat, a tudíž se neproblematicky účastní konzumního života.
Vrahův restart s čistým trestním rejstříkem je v rozporu se základy evropské civilizace. I Kristus odpouštěl tak, že člověk své provinění poznal do hloubky - a potom žil se svým hříchem, ne bez něj.
To nám dává jedinou šanci vyrovnat se se svým proviněním.
"Restartovaný" člověk žádnou novou šanci ve skutečnosti nedostal. Dostal jen příležitost, že svůj hrůzný čin zopakuje.
