Advokátka: Kajínkova soudu se nemusím dožít

Kauza Jiřího Kajínka dostala do popředí zájmu i sedmadvacetiletou právničku Kláru Slámovou. Téměř neznámá žena, která teprve před půl rokem složila advokátské zkoušky, už hájila u pražského vrchního soudu dva muže, kteří dostali za vraždy v Plzni doživotní tresty.

Klára Slámová - Advokátka Klára Slámová. | foto: Jiří Bervida, MF DNES

Kromě Jiřího Kajínka ještě Martina Koryčánka obžalovaného ze zastřelení zlatnice a chodce na Americké třídě v Plzni.

Může se to zdát neuvěřitelné, ale Slámová obhajuje před soudem i svého šéfa Kolju Kubíčka, který je souzený za vydírání svědka.

"S Koljou Kubíčkem jsem se seznámila v roce 2002 ve věznici na Pankráci. Tehdy jsem byla koncipientkou v jiné advokátní kanceláři," vzpomíná Slámová.

"Byla jsem kvůli nějakému případu ve věznici a šla jsem si zakouřit na chodbu. V té samé době tam kouřil i Kubíček. Dali jsem se do řeči a po pár měsících jsem k němu odešla. Nabídl mi to, co jsem očekávala od advokacie - práci hlavně v oblasti trestního práva."

Čím útlá blondýna přesvědčila renomovaného advokáta, aby jí nabídl místo koncipientky? "Zaujala mě snahou, chutí a touhou pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. Pokud jí to baví, je to dobrá vlastnost důležitá pro práci. Já si o lidech nezjišťuju reference. Stačí mi, když si s nimi promluvím," vzpomíná po letech na důležité setkání na chodbě pankrácké věznice Kubíček.

Absolventka práv Slámová přinesla novému šéfovi po pár měsících velký případ - kauzu Jiřího Kajínka. Hledala důkazy, které by mohly vést k obnově procesu doživotně odsouzeného vězně.

Když se žádostí o otevření procesu loni zabýval plzeňský krajský soud, Slámová byla v Plzni na každém jednání. Ale většinou jen na chodbě, protože tehdy ještě nebyla advokátkou, ale jen koncipientkou.

"Potřeboval jsem asistenci, protože případ je její. Ona zajistila všechny lidi, všechny svědky. Lidí bylo u soudu hodně. Stejně jako faktů, ne všechno jsem znal do detailu. Pro mě byl problém, že nebyla v jednací síni. Vše jsme nakonec vyřešili tak, že odpovídala novinářům na dotazy. A když jsem něco nevěděl, radili jsme se o přestávce," popsal Kubíček.

Plzeňský soud se bude Kajínkovým případem zabývat opět v květnu. Slámová už na chodbě nebude. Je advokátkou a Kubíček jí obhajobu nejznámějšího českého vězně předal.

Právnička nehájí jen vrahy
Pro Slámovou to ale nebude první velký případ u soudu. Společně s Kubíčkem zastupujete pražského soudce Josefa Košelu, který má problémy kvůli kupování porna. Hájí policisty, kteří kritizovali své nadřízené za nákup luxusních fordů. Zastupujete také důchodce, který zastřelil nigerijského konzula.

Příznivci Jiřího Kajínka nebo Martina Koryčánka neskrývají nad prací Slámové s Kubíčkem nadšení, protože při jednáních předkládají soudcům nové důkazy o nevině obžalovaných. Úplně jinak ale vidí ambiciózní advokátku lidé, kteří jsou přesvědčeni, že hájí vrahy jejich blízkých.

Manželé Černí ze Strašic se nemohou smířit s tím, že přesvědčila pražský vrchní soud o nevině Martina Koryčánka. Před dvěma týdny soud zrušil Koryčánkovi doživotní trest za vraždu plzeňské zlatnice a chodce z plzeňské Americké třídy. Podle soudu nebyl pro jeho odsouzení za dvojnásobnou vraždu dostatek důkazů.

"Nemá zkušenosti. Je strašně mladá, nemůže znát souvislosti. Soudci předala papírek se jménem údajného vraha a řekla, že to má být vymahač dluhů. Jak to může vědět? Nelíbila se mi. Zdála se mi arogantní, když se smála a v soudní síni kynula Koryčánkovi. Byla to nemístná gesta. Oni v Praze před soudem všechno zveličovali. Zpochybnili práci všech expertů," řekla matka zastřelené zlatnice Eva Černá.

Chci pomáhat těm, kdo to potřebují
"Chci ochraňovat ty, kteří jsou v nevýhodě a dostanou se do problémů. Nejen lidi, ale i zvířata. Kdo se dostane do problémů, měl by mít nárok na pomoc. Čím je problém horší, tím je vše zajímavější. Každá výhra mě uspokojuje, je to jako adrenalinový sport," tvrdí Klára Slámová.

Před soudem zastupuje i svého bývalého šéfa Kolju Kubíčka. Před deseti roky údajně vydíral svědka. Kubíček ale vše popírá. Tvrdí, že jen sám hledal svědky a vyslýchal je. "Byly doby, kdy hledání svědků nebylo pro advokáty zvykem. Předcházel jsem i policii a hledal je sám. Právě to byl důvod, proč jsem byl obviněn. Nejdřív přišla stížnost, že jsem dřív než policisté vyslechl asi šest svědků. Všechno ale bylo zákonné. Pak následovalo obvinění, že jsem svědka vydíral," vysvětluje Kubíček.

Po několika zproštěních obžaloby soud loni advokáta odsoudil. Kubíček se odvolal. Advokátka Slámová loni na podzim předložila soudcům vyjádření znalců, že je Kubíček psychicky nemocný. "Beru to jako jednu z kauz, kde můžu člověku pomoci. Je to velice specifická kauza a nechci se k ní vyjadřovat," uzavírá Slámová.

ROZHOVOR S KLÁROU SLÁMOVOU

Jak jste se k mediálně sledovaným případům Jiřího Kajínka a Martina Koryčánka dostala, když advokátské zkoušky jste složila teprve loni v září?
Co se týče případu Jiřího Kajínka, skupina určitých lidí mi sdělila zajímavé informace k tomuto případu a vyjádřila přání, aby v této věci byla vyvinuta aktivní obhajoba, která by vyústila k podání návrhu na obnovu řízení. Celou věc jsem tedy konzultovala s kolegou Kubíčkem a ten souhlasil, abychom se případu ujali.

Vysvětlili Vám klienti, proč se obrátili právě na vás?
Klienti si především vybírají podle očekávání, které mají. To se zase vytváří z toho, jak se jim jeví moje práce v jiných – jim známých případech. Samozřejmě, že oceňují i zvláštní iniciativní a netradiční přístup k případům. Dá se říci, že u mnohých klientů naplňuji jejich představy o tom, jak by advokát měl pracovat, tedy představy, které jsou většinou tvořeny médii, například filmem, televizí a podobně.

Spis Martina Koryčánka odsouzeného za dvojnásobnou plzeňskou vraždu zlatnice a chodce jste převzala měsíc před jednáním odvolacího soudu. Předsedovi senátu jste dala lísteček se jménem muže, který podle vašich zjištění skutečně vraždil. Jak jste za tak krátkou dobu získali jméno toho člověka a podrobnosti o něm? Řeknete už konkrétně, kdo to je?
Za takovým zjištěním je obecně vždy obrovský kus práce, který si vyžaduje vysoké pracovní nasazení, odvahu, zájem, kontakty a omezení sama sebe v běžném způsobu života. Nemám žádnou omezenou pracovní dobu, žiji prostě s případy a tomu odpovídá i můj osobní život a osobní nasazení v kauzách.

Když jste získala takové informace, oznámila jste je policistům nebo státnímu zástupci? Pokud ano, jak na ně reagovali?
Tyto informace samozřejmě byly s policií konzultovány. Protože i policie potvrdila, že tento člověk měl být z vražd podezřelý, tak jsme se rozhodli pro ten krok se jménem a datem narození na lístečku. Navíc u vrchního soudu byl přítomen státní zástupce, který by měl ve věci též (z úřední povinnosti) začít konat příslušné úkony. S ohledem na závažnost věci však k osobě tohoto člověka nemohu podat konkrétnější informace. Navíc byla informována, prostřednictvím konzultujících policistů, i příslušná státní zástupkyně v Plzni.

Soud jste přesvědčila, Koryčánek není dvojnásobným vrahem, není mužem, který v Plzni vraždil. V tom jste uspěla, soud doživotní vězení zrušil. Přesto mu senát okamžitě vyměřil jedenáct let za loupež ve zlatnictví v Turnově a nedovolené ozbrojování. Co tomu říkáte?
Naše obhajoba se soustředila zejména na skutek, který se stal v Plzni. Proto bylo nejdůležitější dosáhnout zrušení rozsudku právě v této části. Nyní, po zproštění obžaloby z vražd, se můžeme plně věnovat obhajobě týkající se loupeže v Turnově.

Krátce po rozsudku jste řekla, že jedenáct let je sice lepší než doživotí, ale přesto je to moc. Už jste podali dovolání? 
Každé omezení svobody je pro člověka citelné. Mimořádné opravné prostředky, jako je například dovolání, budou přicházet v úvahu až poté, co obdržíme písemné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Opravdu se radujete z každého pozitivního rozsudku tak jako to bylo v případě Koryčánka? Vždyť většina advokátů své emoce úspěšně skrývá a jejich tvář zůstává kamenná.
Je to tak. Neumím skrývat své emoce a myslím si, že to ani není správné. Ke každému případu přistupuji individuálně a každému případu věnuji svou energii. Pokud případ dopadne dobře, tak je samozřejmé, že mám radost, neboť vidím, že jsem svůj čas a úsilí případu nevěnovala zbytečně a že jsem někomu skutečně pomohla. Pocit z výhry je nepopsatelný, trochu podobný pocitu při adrenalinových sportech. Za své emoce se rozhodně nestydím a když bych to brala z té druhé stránky – například pokud bych byla zastoupená advokátem, který by neprojevil radost, nebo naopak smutek z výsledku, pak bych měla za to, že je mu vše jedno. Na druhou stránku chápu, že existují i lidé s kamennou tváří, i když vnitřně možná něco pociťují. Já však patřím k těm, kteří své pocity projeví.

Když jste si poprvé přečetla spis Jiřího Kajínka, co vás napadlo?
Že je v něm nepořádek. Například v něm jsou přečíslované listy, což je známka určité manipulace. Dále, že jsou v něm obsaženy dokumenty, které byly absolutně nepotřebné a naopak k věci samotné podstatné detaily chybí. Bohužel do soudních spisů se nezakládá úplně vše a tak například různá zjištění policie, o kterých jsem se dověděla ústně, ve spisu nejsou.

Když se loni plzeňský soud poprvé zabýval žádostí Kajínka otevřít jeho případ, většinu času jste trávila na chodbě soudu. Tehdy jste ještě nebyla advokátkou, ale advokátní koncipientkou. Jak vám bylo?
Strašně. Stav beznaděje. Záměrně upřená možnost sledovat pokračování své práce a zároveň úmyslné znemožnění pomoci kolegovi v rozsáhlé a obtížné věci. Byla tak znemožněna okamžitá vzájemná komunikace s kolegou, tolik potřebná ve složitých věcech, na kterých pracujeme spolu.

Tehdejší Kajínkův advokát Kolja Kubíček často novináře v průběhu jednání odkazoval na vás. Že shromažďování podkladů pro soud byla hlavně vaše práce. To jste byli takhle předem domluvení?
Můj úkol věnovat se novinářům odpovídal nejenom mým znalostem celého případu, ale i situaci, která vznikla u soudu. Bylo mi znemožněno se věnovat přímo práci v soudní síni a proto jsem tedy převzala práci mimo soudní síň.

Když jsme u nových důkazů v těchto kauzách. Jak je možné, že k soudu vždycky přijdete s návrhem na výslechy nových svědků. Kde svědky získáváte?
Nezískávám je, ale vyhledávám je. Ostatně patří k povinnostem advokáta vyhledávat všechny důkazy, které svědčí ve prospěch klienta, a to jak v trestních věcech, tak i ve věcech civilních a jiných. Spíše obráceně je chybou, když tak advokát nečiní a pouze pasivně přihlíží tomu, co za důkazy bylo shromážděno policií a státním zastupitelstvím, nebo protistranou.

Jak je možné, že je nenašla policie, ale vy. Vždyť policistů je mnohem víc a při vyšetřování mají mnohem větší pravomoci, než advokáti.
Zájmem policie není prokazovat nevinu obviněného, ale naopak prokazovat, že je to pachatel, kterého se jim podařilo objevit. Za to jsou také placeni.

Napadá mě ještě jedna souvislost. Ale trošku jiná. Váš bývalý šéf je souzený za vydírání svědka v jiné kauze...
Stíhán je, avšak nutno vidět, že ten, o kom soud tvrdí, že byl poškozen, sám tvrdí, že poškozen nebyl. Navíc totéž tvrdí i dvě svědkyně případu. Stíhání tedy je zdánlivě nesmyslné a započalo původně právě proto, že kolega postupoval aktivně při vyhledávání svědků v době (před 10 ti lety), kdy to ještě nebylo obvyklé a kdy taková činnost byla považována za "narušování" vyšetřování.

Když srovnám kauzy Kajínek a Koryčánek, mají hodně společného. Nejen to, že příjmení obou hlavních aktérů začínají na písmeno K.
Ano, je to především plzeňské prostředí a styl práce plzeňské policie, státního zastupitelství a soudu, které z těchto případů vytvořily právní zmetky. Za každou cenu se snažily mít úspěch v "objasnění" věci a usvědčení jakékoliv "vhodné" osoby. Těmto snahám odpovídal i výsledek ve formě nezjištěných skutečností, podvržených důkazů apod. Je vždy smutné, když tyto instituce, které mají ctít zákon, zákon zneužívají jenom proto, aby mohly prezentovat svůj domnělý úspěch anebo dokonce zakrýt neúspěchy či vlastní pochybení.

V čem spatřujete zásadní pochybení při vyšetřování?
V případech shora nastíněných v tom, že nebyl hledán skutečný pachatel, ale pouze vhodná osoba jako pachatel. Nebyly zváženy a prověřeny všechny nabízející se vyšetřovací verze a případné skutečné motivy činů pachatelů. Navíc zásadní pochybení při vyšetřování obecně spatřuji v častém nerespektování či přímo zneužívání zákona a z něj vyplývajících práv obviněných, která jsou obviněným upírána.

Ještě zpátky ke Kajínkovi s Koryčánkem. Jak je vidíte vy jako advokátka, v čem jsou podle Vás stejní?
V tom, že oba byli odsouzeni za činy, které nespáchali a navíc v procesu, který jen stěží lze nazvat takzvaně spravedlivým. Obdobnost spočívá i ve vlastnosti postižených, kterou je snaha a síla bojovat proti nespravedlivému odsouzení.

V květnu bude pokračovat snaha Jiřího Kajínka o obnovu procesu před plzeňským soudem. V doplněném spise prý je jméno muže, který v květnu 1993 zastřelil v Plzni podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda. Když nevraždil Kajínek, kdo tedy konkrétně to byl?
Konkrétní skutečnosti by měly zaznít u soudu, avšak dodávám, že není úkolem advokáta suplovat práci policie a hledat skutečné pachatele trestných činů.

Že víte, kdo je vrahem, jste společně s doktorem Kubíčkem naznačovali už loni u soudu. Tehdy jste jméno neprozradili s tím, že ten muž by stejně nic neřekl. Máte jistotu, že tajemný svědek, kterého chcete k soudu předvolat, nyní skutečně promluví a řekne všechno, co ví?
Jistotu nikdy nemůžeme mít, navíc svědek se nemusí procesu dožít, stejně jako my.

Kdo platí obhajobu v případě Jiřího Kajínka? Vždyť on před soudem říkal, že nemá žádný majetek a jako doživotně odsouzený ani žádný plat. Zastupujete snad klienty zdarma?
Možná, že obhajobu pana Kajínka někdy někdo nějak zaplatí. A jestli klienty zastupujeme zdarma? – je – li to nezbytně nutné, pak ano.

Jak vidíte boj o právo v jednací síni? Říká se, že paragrafy jsou zakroucené na všechny strany a právo se dá vyložit různým způsobem. Jsou i případy, kdy obžaloba má trestnou činnost za jednoznačně prokázanou a chce pro souzeného výjimečný trest, obhajoba po provedení úplně stejných důkazů tvrdí, že se obžalovanému nepodařilo prokázat vůbec nic a chce souzeného osvobodit...
Záleží vždy na konkrétním případu. Ale je spíše projevem neschopnosti státních zástupců, když trvají na obžalobě i přesto, že důkazy proti obžalovanému nestačí na odsouzení. V této souvislosti se někdy trefně uvádí, že státní zástupce trpí tzv. "obžalovací úchylkou".

Jako advokátka působíte pět měsíců. Hlavní kancelář máte v Praze a už jste si otevřela pobočku i v Plzni. Souvisí to s kauzami Kajínek a Koryčánek, nebo je důvod úplně jiný a prozradíte jaký?
Neprozradím, je to obchodní tajemství.

Poslední otázka. Proč právně zastupujete Pražský spolek ochránců zvířat?
Pokud jde o Pražský spolek ochránců zvířat, vždy jsem se chtěla aktivně podílet na ochraně práv zvířat, neboť zvířata si sama pomoci nemohou. Pokud se dovím o tom, že je s nimi zacházeno špatně, považuji dokonce za svou povinnost zasáhnout, neboť zvířata považuji za živé tvory, nikoliv za věci. Také tvrdím, že pokud se lidé neumí chovat ke zvířatům, neumí se chovat ani sami k sobě. Proto jsem s radostí uvítala možnost pomáhat právě Pražskému spolku ochránců zvířat. Navíc je to organizace, ve které jsou lidé, kteří zvířatům opravdu aktivně pomáhají.