Proslov u příležitosti nejvýznamnějšího státního svátku byl pro Wulffa jedinečnou šancí, napravit si své pošramocené renomé. Na post prezidenta byl totiž zvolen až po několikahodinovém volebním maratónu jen díky tomu, že komunisté nehlasovali pro jeho protikandidáta Joachima Gaucka.
Následně se Wulff zviditelnil dvěma trapasy: nejdříve strávil i s celou rodinou letní dovolenou na Mallorce ve vile jednoho německého podnikatele. Ještě horší bylo jeho chování ve skandálu Sarrazin, kde vytvářel tlak na Bundesbanku, aby ekonoma a bývalého senátora Thea Sarrazina propustila, i když se měl jako prezident chovat neutrálně.
Novým německým prezidentem byl zvolen kandidát vládní koalice Christian Wulff. (30. června 2010)
Jenže Wulff i reparát důkladně zpackal. V řeči, která měla být vrcholem oslav dvacátého výročí sjednocení Německa, se novopečený prezident dlouhé minuty věnoval tématu integrace muslimů. Sám sebe pasoval na prezidenta všech lidí, kteří v Německu žijí, tedy i muslimů. Vše korunoval výrokem, že ”islám je součástí Německa”. Památná věta "Wir sind ein Volk” (Jsme jeden národ), kterou skandovali před dvaceti lety demonstranti coby výzvu ke sjednocení Německa, tak z Wulffových úst vyzněla ve zcela novém kontextu.
Reakce veřejnosti, médií i konzervativních politiků byly zdrcující. Například šéf státní televize MDR Udo Reiter si přes Twitter zavtipkoval: "Den sjednocení v roce 2030: Spolkový prezident Mohammed Mustafa nabádá muslimy, aby respektovali práva německé menšiny.” Obálku vydání časopisu Focus zase ozdobil Wulffův portrét, na kterém mu redakční grafici pod nos přimalovali fousek tureckých mohamedánú a na hlavu posadili fez.
Zdaleka ne všichni vzali Wulffův úlet se stejnou porcí humoru. Především politici konzervativní CSU si nebrali servítky. Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann zdůraznil: "Naše hodnoty stojí na křesťanských tradicích. Německo nechce integrovat islám, ale zachovat si své kulturní dědictví.” Ve stejném duchu se vyjádřil i místopředseda parlamentní frakce konzervativců v Bundestagu, Günter Krings: "Islám nepatří do naší staletími formované kultury." Vše korunovala kancléřka Merklová svým výrokem, že v Německu ještě pořád platí ústava (Grundgesetz) a ne šaría. Takto ostrá a vyhraněná reakce z úst Merklové, která jindy nechává většinu problému "vyhnít”, je velmi překvapivá.
Konzervativcům se nevyplácí, že po neočekávaném odstoupení prezidenta Köhlera na jaře tohoto roku dosadili na nejvyšší post ve státě svého stranického aparátčíka Wulffa, který je na tuto funkci očividně nezralý. Jediná, kdo si může spokojeně mnout ruce, je právě Merklová. Tím, že Wulffa vypoklonkovala do pozice prezidenta se zbavila svého posledního vážného vnitrostranického konkurenta na post kancléře. Nejdříve posadila tohoto provinčního slona na prezidentský zámek Bellevue, a teď jej může z gustem kárat za každý kousek porcelánu, který tam rozšlápne.
Angela Merkelová a prezidentský kandidát koalice Christian Wulff (30. června 2010)
Ale třeba Wulff do role hlavy státu doroste. Poprvé zabodoval v minulých dnech v průběhu své oficiální návštěvy Turecka, kde v narážce na svůj vlastní výrok o islámu v Německu prohlásil, že "křesťanství je součástí Turecka” a vyzval Turky, aby respektovali práva v jejich zemi žijících křesťanů. To byla konečně pozitívní zpráva a balzám na duši německého obyvatelstva. V souvislosti s předešlou prezidentovou zahraniční cestou do Ruska se totiž psalo hlavně o tom, že měl při obědě v Kremlu v salátě žížalu.
