www.csaf.cz
10. 11. 2002 0:29
Summit NATO , na co?
V listopadu 2002 má v Praze nebo na jiném místě v České republice proběhnout summit Organizace Severoatlantické smlouvy (North Atlantic Threaty Organisation, NATO, jindy též zkomoleně Severoatlantická Aliance). Čeští mocní, jako např. Václav Havel či Vladimír Špidla, již ujistili své zahraniční kolegy, že si jejich zasedání váží a že pokládají jeho hladký průběh za prioritu. Stejně jako v obdobných příkladech tak můžeme očekávat mnohamilionové výdaje, rozsáhlá omezení života v Praze i naprosto bezprecedentní bezpečnostní opatření (vicepremiér Špidla již veřejně mluvil kupříkladu o uzavření vzdušného prostoru). To vše se podepíše na životech neprivilegovaných lidí, kteří se na rozhodnutí o konání summitu neměli možnost nijak podílet, a kterým také toto zasedání vůbec nic nepřinese.
ezpečnost?
Před zasedáním budeme jistě svědky masivní propagandy, která se nás bude snažit přesvědčit o tom, jak pořádáním tohoto zasedání dostojíme své "morální povinnosti podílet se na společné bezpečnosti". Je ale NATO skutečně zárukou nějaké bezpečnosti?
Domníváme se, že ne. NATO především slouží jako obránce západních států, které v něm jsou sdruženy. Elity těchto států přitom drží ve svých rukou většinu světového bohatství a kontrolují rozdělení zdrojů, které je příčinou propastné chudoby velké části obyvatel planety. Právě toto nerovnoměrné rozdělení ovšem vede k novým bezpečnostním rizikům. Jak ukázaly útoky 11. září 2001, neubrání se těmto rizikům ani ten nejmocnější stát s nejmodernějšími zbraněmi i obrannou technologií. Jedinou skutečnou zárukou bezpečnosti může být v této situaci řešení příčin těchto problémů, kterými jsou v první řadě chudoba velké části obyvatel planety a to, že nemohou reálně ovlivňovat své životy. NATO je ale svou funkcí obránce elit bohatých států i svou činností součástí problému, nikoli jeho řešení.
Na čem všem se podílíme?
Česká republika bude NATO nejen hostit, již více než dva roky je také jeho součástí. O tomto vstupu přitom nerozhodla většina jejích občanů, z nichž velká část byla proti stupu, ale jen hrstka politiků. Ani ne dva týdny po vstupu, opět aniž by se někdo ptal obyčejných lidí v ČR, začalo NATO bombardovat Jugoslávii, což vedlo k velkým ztrátám na životech a škodám, a navíc podporovalo teroristickou Kosovskou osvobozeneckou armádu, napojenou na mafii a obchod s drogami. Nyní je ČR pro změnu členem "koalice proti terorismu", a naši údajní "zástupci" se seč mohou snaží co nejhlasitěji projevit svůj souhlas s drastickým bombardováním Afghánistánu, přičemž se "svých" občanů opět neptali. Právě tak se nikdo neptal ani na to, jestli chceme, aby ČR věnovala ročně miliardy na armádní výdaje, což je další závazek, vyplývající z členství ČR v NATO, který má za následek snižování výdajů na sociální pomoc, zdravotnictví, životní prostředí a kulturu.
Názory lidí a názory elit
gnorance názorů lidí není koneckonců ničím překvapujícím, a to přestože se stávající systém ohání "demokracií", tedy "vládou lidu". Rozhodující je totiž hlas elit, které v ČR potřebují co nejhlubší propojení s mezinárodním kapitálem a jeho servisními strukturami včetně vojenských. Oproti těmto zájmům stály názory neprivilegovaných lidí, vycházející ze silné české antimilitaristické tradice. Ta pochází již z dob Rakousko-Uherska - vzpomeňme třeba jen na tolik překrucované a ostouzené Osudy dobrého vojáka Švejka anarchisty Jaroslava Haška, ale třeba také na masové vzpoury a útěky českých vojáků během první světové války. Mnichov 1938 pak zase názorně ukázal že spojenci (shodou okolností totožní s hlavními současnými členskými státy NATO) nedodržují své sliby a nechají své spojence na holičkách, kdykoli je to pro ně výhodné. To vše ještě posílila nesmyslná a o to utlačovatelštější "lidová armáda" za bolševického režimu, ale i současná nesmyslná polistopadová armáda plná šikany, korupce a buzerace ze strany nadřízených.
Velmi silný odpor české veřejnosti musely proto elity zlomit rozsáhlou propagandistickou kampaní v médiích, v rámci které byl každý oponent označován za opovrženíhodného extremistu a NATO bylo představováno jako jediná možnost, což poněkud připomínalo způsob, jakým se před rokem 1989 hovořilo o Varšavské smlouvě. přesto, že se touto propagandou (z části mimochodem placenou z peněz daňových poplatníků) podařilo zmanipulovat část veřejného mínění, nenechali mocní pro jistotu rozhodnout ani takto jednostranně ovlivňovanou veřejnost v referendu a o vstupu do NATO rozhodli sami, takříkajíc "o nás bez nás".
Příležitost vyjádřit nesouhlas
Právě chystané zasedání nám dává paradoxně jednu velkou příležitost. Příležitost dát jak místním, tak globálním mocným najevo, že jsme se nenechali zblbnout médii, a že opravdu nehodláme hrát roli pěšáků na jejich válečných a mocenských šachovnicích. Že se sice zatím mohou setkávat na svých uzavřených zasedáních a zcela nedemokraticky zde rozhodovat o osudech těch ostatních, že ti ostatní si to ale také nemusí nechat líbit a že stále přibývá těch, kteří si to uvědomují.
Právě proto je třeba připravovat co nejsilnější protesty a také čelit mediálním propagandistickým lžím a polopravdám šířením alternativním informací. Do obojího se může zapojit každý z vás.