Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography | foto: Michal Nanoru

Proč pořád musíme v umění říkat: Tohle je mužské, a tohle je ženské?

  • 1
Náš newyorský výtvarný "zpravodaj" Michal Nanoru, který občas píše českému "Vaškovi", je tentokrát poněkud nespokojen s jednou z akcí v tamním Muzeu moderního umění. V následujících řádcích říká, proč tomu tak je.

Vašku,

byl jsem v MoMA na první posmrtné retrospektivě fotografa Cartiera-Bressona, ale můžu k tomu říct jen tolik, že jak jsme tenkrát byli v Berlíně a chystali se na jeho velkou přehlídku v Martin-Gropius-Bau a on si do toho zničehonic umřel a mě padla čelist – Cože? On ještě žil? – nebyl jsem tak úplně mimo. Galassi mi zas potvrdil fascinující fakt, že většinu nejlepších věcí za svých 96 let života Bresson vyfotil v roce 1933, teda v pětadvaceti, dva roky potom, co s fotkou začal.

Ale když už jsem tam byl, zastavil jsem se ve třetím na Picture by Women: A History of Modern Photography, výběru fotografek ze sbírky MoMA, s důrazem na nové přírůstky. A to mě otrávilo. Procházel jsem těch šest místností sem a tam a snažil se mezi fotografiemi objevit nějaké jiné spojení než jenom objektivu a vagíny. Když na mě ale na jedný stěně koukalo po fotce od Berenice Abbott, Imogen Cunningham, Ilse Bing, Toshiko Okanoue, Lucii Moholy a ještě tří dalších, viděl jsem jenom modernu, zmatek a nic víc. Co mají společného se současnou muzejní hvězdou Carrie Mae Weems? Sexy Yale generací nebo Guerilla Girls?

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

O výstavě

Picture by Women: A History of Modern Photography

The Museum of Modern Art, New York.
Výstava trvá do 21. března 2011.

http://www.moma.org

Intimitu, o které se v souvislosti s ženským uměním tolik mluví, tu vidím jen do začátku 20. století, dokdy ale domácí scény určovaly fotografické experimenty obecně; a takového Lewise Carrolla by asi nikdo nevinil z nedostatku důvěrnosti mezi ním a jeho modely. Jak do toho zapadají Becherovi? Počítá se manželský pár za ženu i za muže, nebo by měl mít vlastní disciplínu, něco jako Hodinu pravdy v komoře? (Mám spíš dojem, že Bechery už prostě vůbec nesundávají, protože ti dva teď drží momentum tak pod krkem, že by je povolali i do terakotové armády.) Prostě – ukazují tyhle "fotografie žen" něco víc, než jen, že ženy fotografovaly, tj. skládají se na nějakou "ženskou fotografii"?

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

A víš, že ne? Ukazují, že fotografie, médium moderní emancipační doby, byla - na rozdíl od těžkopádných klasických uměleckých disciplín - k paním a dívkám vstřícnější a od počátku jim umožňovala narušovat mužský monopol na obraz a teda definici světa. Anna Atkins tu začíná už v roce 1850. Spousta vystavených jmen – v muzeu založeném třemi ženami, ale se sbírkou donedávna výrazně mužskou – patří nejenom k mým oblíbeným, ale i k vrcholům oboru bez ohledu na reprodukční orgány nebo barvu dupaček. Julia Margaret Cameron, Berenice Abbott, Helen Levitt, Tina Modotti, Margaret Bourke-White, Lee Miller, Dorothea Lange, Lisette Model, Sylvia Plachy, Barbara Kruger, Louise Lawler, Nan Goldin, Sally Mann, Cindy Sherman, Tina Barney, Rineke Dijkstra… (A i ty, co tu nejsou, třeba Susan Meiselas nebo Nina Berman). Podtitulu výstavy Historie moderní fotografie dostojí ženy s úsměvem, kterému zuby nechybí a že je Diane Arbus největší fotograf/ka 20. století málokdo zpochybňuje. Ale to jsme věděli.

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Je celkem chabá omluva, že expozice patří k dlouhodobé sérii výstav a akcí spojených s knihou Modern Women: Women Artists at the Museum of Modern Art, která si v základě klade za cíl stáhnout z muzea samotného, z dějin umění i z budoucích kurátorů zevšeobecňující kalhoty bílého evropského muže a umožnit jim oblíkat se, jak se jim chce a občas dokonce chodit naostro. Možná jsem naivní, ale myslel jsem, že tuhle fázi jsme si už mohli dovolit přeskočit. Bylo by mnohem plodnější prohmatat třeba vztah fotky a feminismu, něco jako bylo předloni Wack! Art and the Feminist Revolution. Jenom Andrea Dworkin by zabrala celou galerii.

V září tady v MoMě otevře Counter Space: Design and the Modern Kitchen, výstava, která bude zkoumat vývoj podoby kuchyně v závislosti na společenských změnách 20. století. To považuju za inteligentní hledisko hodné současnosti. Kurátorem Picture by Women: A History of Modern Photography naproti tomu mohla být i excelová tabulka.

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Tak jsem si sednul doprostřed a čekal, jestli to na mě nepřijde. A přišlo. Přišlo jich spousta. Spousta žen. Dokonce dvě lesby. Na stěně bys nic nepoznal, ale publikum bylo v pondělí po obědě z 80 procent ženské. A tak se ptám, co myslíš, jestli takhle anoncovaná výstava chlapy rovnou odradí, nebo jenom aktivuje ženy? Úplně vidím to reklamně-sitcomové klišé s fotbalem a nakupováním: "Obrazy od žen? Eee… tak za půl hodiny u helikoptéry!" Je to tak, že bílá krychle s nápisem "ženské" přitáhne víc žen než bílá krychle s nápisem "mužské"? A co potom prostá bílá krychle bez genderového přívlastku? Myslíš, že tu výstavu nakonec zadal sám trh? (Na Manhattanu je deset žen na devět mužů.) Tak to máme asi za Nivea For Men.

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Z výstavy Picture by Women: A History of Modern Photography

Dole v knihkupectví jsem pro kontrolu otevřel publikaci "50 výtvarných umělců, které byste měli znát" a našel v ní jen jedinou ženu, Fridu Kahlo. A to ještě určitě proto, že měla knír.

Z ostrova žen zdraví

nanoru


Video