Centrum Nairobi, hlavního města Keni, připomíná jiná světová velkoměsta, a ne jeden z největších afrických slumů. Na předměstí Kariobango návštěvníka doprovází hlasitá hudba. Tady mezi sídlištěm a hlavní třídou se nachází oáza klidu, pořádku, vzdělávání a souladu - území základní školy Marura.
Každé pondělí se na školním pozemku shromáždí 1 500 školáků, aby společně zahájili nový týden. Když se ředitel Kamau zeptá na současné heslo, žáci mu sborově odpoví: "Vědomosti znamenají moc, proto je získávejme!"
Mezi patnácti sty školáky jeden nápadně vyčnívá. Vypadá spíš jako vrátný, ale je oblečen do stejné uniformy jako ostatní žáci. O přestávce pije s učiteli čaj, na skákání přes švihadlo už je příliš starý. Jeho jméno je Kimani Ng´ang´a Maruge a ve svých osmaosmdesáti letech chodí do čtvrté třídy.
Maruge žil celý život jako farmář. V roce 2004 se však objevilo nařízení, kterým vláda splnila své předvolební sliby a zrušila školné. Vzdělání si tak mohl dovolit kdokoliv. Základní školy najednou začalo navštěvovat o 1,7 milionu dětí více.
Pedagogové ze školy Marura si nejprve mysleli, že osmdesátiletý muž s podomácku zkrácenými kalhoty školní uniformy si z nich dělá legraci. Maruge se ale s vážnou tváří odkazoval na publikaci keňské vlády, která říká, že každý obyvatel země má právo na bezplatné vzdělání.
V roce 2005 byl Maruge, jehož třicet vnoučat chodí do stejné školy jako on, zvolen jejím tiskovým mluvčím. V září téhož roku poprvé ve svém životě letěl v letadle. Cestoval do New Yorku, kde se snažil získat podporu pro bezplatné vzdělávání u Organizace spojených národů. Keňský vdovec před odletem vtipkoval, že se ve Spojených státech ožení s bohatou Američankou.
Z USA si nakonec nepřivezl manželku, ale okouzlení americkým vzdělávacím systémem, které si přál i pro Keňu. Mohl by tak ve studiu pokračovat na gymnáziu a poté na univerzitě. Jeho snem bylo stát se veterinářem. To vzhledem k jeho finanční situaci není možné. Třeba ale bude mít štěstí a stane se jedním z těch, kteří mají v Keni šanci dál bezplatně studovat.
Bojovník za svobodu, kterému ukradli mouku
Marugeův život ale měl i dramatičtější fáze. V padesátých letech ho britští kolonisté jako jednoho z bojovníků za svobodu uvěznili a mučili za účast v povstání Mau Mau. Stále doufá v odškodnění.
Ani jeho studentská léta neprobíhala úplně klidně. V prosinci 2007 byl keňským prezidentem opět zvolen Mwai Kikabis, patřící ke kmeni Kikuyů. Opozice prohlásila volby za zmanipulované a její násilnické milice pak útočily proti Kikuyům. Maruge společně s dalšími třiceti Kikuyi našel útočiště před násilím v kostele v jeho rodném městečku Eldoret.
Měl štěstí. Přežil a jeho dům nebyl spálen. Milice mu jen ukradly mouku. Po této události se ale Maruge raději odstěhoval do uprchlického tábora. I odsud každé ráno v přesnou hodinu odcházel na čtyřkilometrový pochod do školy.
"Nejsem zahořklý," říká Kimani Ng´ang´a Maruge. "Odpustil jsem těm lidem, kteří mi ukradli mouku, stejně jako jsem odpustil britským kolonistům."
Po skončení nepokojů se rozhodl zůstat v Nairobi. Získal místo v domově důchodců. Cítil se jako v sedmém nebi. "To je moje postel?" ptal se nevěřícně po příchodu.
Bydlí teď jen sto metrů od školy. Ve studiu by rád pokračoval. Jednoho dne by si chtěl přečíst celou Bibli. Má totiž podezření, že kazatelé v kostele neříkají pravdu. Jeho nejoblíbenějšími předměty jsou matematika a angličtina. Mimo školu ale pořád ještě dává přednost svému rodnému jazyku, svahilštině.
V Marugeově třídě je "pouze" šedesát žáků. O to víc ve třídě vyčnívá. S naslouchátkem, holí a brýlemi si ve svých osmaosmdesáti letech sní svůj sen o lepší budoucnosti.
