Už několik desítek let se „vláda“ démonizuje. Ronald Reagan proslul výrokem, že „vláda není řešením našeho problému; to vláda je problém“. Reagan byl ale jen nejvýřečnějším tlumočníkem ducha doby. On sám jej nevyvolal; to učinily desítky let teorie laissez-faire a obracení na tuto víru.
Po explozi vládních programů v 60. letech minulého století se v myšlení klíčových amerických názorových lídrů a tvůrců politik vyvinulo přesvědčení, že nejlepší vláda je co nejmenší. Tato domněnka se uchytila i u Reagana, takže připomněl proslulá slova čínského filozofa šestého století před Kristem Lao-c’e: „Vládnout velké zemi je jako vařit malou rybu: přílišné zásahy ji zkazí.“
Ronald Reagan přišel po Rockym a před Rambem. A dal Americe svaly jako oni
Kalifornská míra, Greenspanova víra
Z tohoto názoru vyplynuly dva nebezpečné důsledky. Prvním bylo přesvědčení, že daně jsou zásadně špatné a že jejich snižování je tudíž jediným řešením všech veřejných problémů. V Kalifornii daně osekala řada voličských iniciativ, čímž doložila zničující důsledky přílišné demokracie.
Právě tato přímá demokracie přispěla k proměně Kalifornie v nezvladatelný stát. Referenda o ožehavých tématech například vyústila v povinné tresty odnětí svobody, ale zároveň snížila daně a financování věznic. V roce 1978 tzv. Návrh č. 13 určil strop kalifornských majetkových daní – hlavního zdroje financování veřejných škol. Příjmy škol se v letech 1974 až 1979 prudce snížily, Kalifornie spadla z devátého na 44. místo v žebříčku 50 států USA podle výdajů za veřejné střední školy v přepočtu na obyvatele a kalifornští studenti se v žebříčcích začali brzy propadat jakbysmet.
Druhým nebezpečným důsledkem bylo mínění, že nejlepší úsudek mají trhy. Bývalý předseda Federálního rezervního systému USA Alan Greenspan, přední světový regulátor uplynulého čtvrtstoletí, budil dojem, že má jen malou důvěru v regulátory i nutnost regulace. V dubnu roku 2008 v článku pro The Financial Times napsal: „Mám zkušenost, že úvěroví pracovníci bank vědí o rizicích a fungování svých protistran víc než bankovní regulátoři.“ Když byl tázán, zda by měl regulovat trh s deriváty, odpověděl podobně: „Tyto transakce s deriváty jsou transakcemi mezi profesionály.“
Alan Greenspan
V hloubi duše musel být Greenspan přesvědčen, že dává volnost „neviditelné ruce“ Adama Smithe, aby přinášela veřejný prospěch. Jenže samotný Smith zdůrazňoval, že soukromé zájmové skupiny vždy prosazují sobecké zájmy: „Rozšiřovat trh a zužovat konkurenci, takový je vždy zájem obchodníků… Každý návrh zákona či regulace obchodování, jenž pochází z tohoto okruhu, je vždy nutno vyslechnout s nesmírnou obezřetností a není nikdy záhodno jej zavádět, dokud nebude dlouze a důkladně prověřen, a to s pozorností nejen co nesvědomitější, ale též co nejpodezíravější. Pochází z okruhu lidí, jejichž zájem není nikdy zcela totožný se zájmem veřejnosti, jejichž zájmem je obvykle podvádět, a dokonce utiskovat veřejnost a již také veřejnost při mnoha příležitostech podváděli a utiskovali.“
Kdo by měl vládnout, kdo by měl být ovládán
Problémy Egypta se od těch kalifornských samozřejmě velmi liší. Navzdory hospodářskému růstu pramenícímu z reforem, jež režim Husního Mubáraka uskutečnil v posledních letech, zůstala míra nezaměstnanosti i chudoby na vysokých úrovních. Vzhledem k přebujelé a dusivé byrokracii a vyhlídce na dynastické politické následnictví přivedl naprostý nedostatek naděje statisíce Egypťanů do ulic. Avšak teď, když už je diktátor odstaven od moci, musí i Egypťané nově definovat svou vládu.
SPZ Kalifornie
Lidé v Káhiře i v Kalifornii by měli obrátit zrak k východní Asii. Navzdory ideologickým odlišnostem zajistily vlády napříč regionem svižný hospodářský růst a zlepšily živobytí svých obyvatel. Nikde ve východní Asii se „vláda“ nedémonizuje. Přes fakt, že většina čelných východoasijských tvůrců politik studovala na amerických univerzitách, se nikdo z nich nenechal zlákat Reaganovou vírou, že „vláda je problém“. Ve východní Asii stojí tisíciletá kulturní přesvědčení v základech názoru, že není-li vláda součástí řešení, veřejného prospěchu nelze dosáhnout. Konfucius například řekl: „Člověk užívající rozumu by měl vládnout; člověk užívající síly by měl být ovládán.“
Čínský filozof Konfucius
Kvalita amerických veřejných služeb v posledních desetiletích setrvale upadá, kdežto kvalita těch čínských se dramaticky zlepšuje. Je ironické, že čínská vláda byla posílena, aniž by utiskovala růst a dynamiku čínského hospodářství. Musí existovat určité principy dobrého vládnutí, jež Čína rozvinula.
Omezená nabídka
Ovšemže, Egypťané ani Američané by nikdy nepřipustili, aby jim vládla komunistická strana. Oba národy ale musí dospět ke správným principům dobrého vládnutí, aby vyřešily velmi rozdílné potíže svých veřejných politik. Nezbytným prvním krokem je ustoupit od reaganovské ideologie hlásající, že vláda je z podstaty špatná. Jádro věci tkví v tom, že komoditou, již lidé po celém světě nejvíce poptávají, je dobrá vláda, která zajistí ty nejlepší nástroje ke zlepšování životních úrovní, zejména lidí na sociálním dně. Nabídka dobré vlády je však bohužel omezená, zčásti proto, že neexistuje globální konsenzus nad tím, co ji vlastně tvoří – ke škodě lidí od Káhiry po Kalifornii a mnoho dalších míst.
Kishore Mahbubani je děkanem Fakulty veřejné politiky Lee Kuan Yewa Singapurské národní univerzity a autorem knihy The New Asian Hemisphere (Nová asijská polokoule) s podtitulem Nezadržitelný posun globální moci na východ.
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč; titulek a mezititulky jsou redakční.
