Angličané, znechuceni zmatkem na americkém trhu plném soupeřících rádií, se před devadesáti lety rozhodli pro rádio jedno. Z původně primitivního vysílání sponzorovaného výrobci radiopřijímačů se postupně a často prostřednictvím krizí finančních, redakčních a novinářských, vyvinula jedinečná veřejnoprávní instituce. Nezávislá finančně i politicky, BBC přitahuje talentované novináře a tvůrce. A hlavně: těší se bezprecedentní důvěře diváků a posluchačů. „Slyšela jsem to na BBC,“ říkají Angličané s odzbrojující jistotou.
Před rokem a půl, v důsledku utahování opasků, byla i BBC ponouknuta vládou, aby se přestala nekontrolovatelně rozrůstat a přišla s úsporami. Tehdejší ředitel dobrovolně učinil příslušné kroky s vědomím, že v opačném případě konzervativní část koaliční vlády může přijít s vlastními, daleko radikálnějšími požadavky. Murdoch a další konkurenti BBC, neustále zpochybňují její právo vybírat roční poplatek. BBC si tudíž dává úzkostlivý pozor, aby svým protivníkům nenahrávala do karet.
Ještě před třemi měsíci se pozice BBC zdála neotřesitelná. Kvalita a morální rozměr vysílání a komentování v průběhu londýnské olympiády naplnily ostrovany pýchou na devadesátiletou tetičku. A nedávné skandály soukromě vlastněných médií – právě Murdochových - jen posílily vědomí, že BBC co se důvěryhodnosti týče je pro národ nepostradatelná a kvalitou produkce nedostižná. Ale pak se začaly dít věci…
Roli rosničky si v BBC vyzkoušela také manželka prince Charlese Camilla.
Princ Charles uváděl na BBC předpověď počasí.
Zákeřný Savile
Šéfredaktor televizní relace BBC Newsnight se loni nešťastně rozhodl zastavit výrobu reportáže, která usvědčovala legendárního baviče Jimmyho Savilea (1926-2011) z pedofilie. Učinil tak, protože se mu fakta nezdála dostatečně průkazná. Pokud si vypůjčím trefné přirovnání (Emily Bell v Columbia Journalism Review), zveřejnění zásadní události je jako odjištění granátu a šéfredaktor je placený za to, že odhadne, kdy pojistku onoho granátu odjistit. BBC zaváhala a byla to konkurenční ITV, kdo odhalil největší skandál v historii veřejnoprávní instituce. To, že korporace s takovou pověstí mohla desítky let tolerovat a hýčkat zákeřného pedofila, způsobilo veřejnosti bez nadsázky šok. Ale šlo o šok složitě pomotaný z pocitů soukromých smutků (většina dospělých Angličanů obdivovala Savilea od mateřské školy). Takže zpochybňování důvěry BBC zůstala spíše v rovině mediálních expertů a letitých nepřátel této instituce. V korporaci samotné byla zahájena dvě vnitřní vyšetřování a zbrusu nový ředitel byl předvolán před parlamentní komisi. Řada jeho výroků, prozrazujících velmi odtažitý způsob managementu, způsobila rozpaky, ale nic víc.
Výstředník. Žil se svou matkou, po její smrti udržoval její ložnici a šatník tak, jak byl za jejího života. Jednou za rok všechno její šatstvo vypral.
Horší bylo, že z důvodu vyšetřování událostí kolem Savileova skandálu byla odstavením hned několika šéfů oslabena zpravodajská část BBC a její redakce ovládly panika a vzájemné obviňování. Investigativní novináři rozhodně nechtějí být vnímáni jako někdo, kdo se brání zveřejnění skandálních odhalení.
Změna ovzduší
Před deseti lety jsem začala s vyplňováním dotazníku na konkurs producentky BBC. Někde na osmnácté či kolikáté stránce jsem ho zaklapla a usoudila, že na chodby BBC, natož na její židle, nejsem ten správný materiál. Moji instinktivní nechuť mi potvrdila žena, která dnes zastává funkci na jednom z těch nejvyšších stupňů korporace. „Člověk, který chce úspěšnou kariéru v BBC, musí mít trpělivost na hodinová vysedávání na nekonečných schůzích. Nesmí ti vadit dokola, ze všech stran probírat stejné argumenty, podobná témata,“ řekla mi tehdy. Nejmenuji ji, protože těchto týdnech se pracovníci BBC vyhýbají komentářům i publicitě, neboť „ovzduší je teď plné nejistoty a nervozity.“
Atmosféra přehnané, respektive nemístné opatrnosti, která v případě reportáže o Savileovi hraničí se zbabělostí a jde proti podstatě novinářské profese, byla v BBC upevněna předcházející změnou generálního ředitele v roce 2003. Ta byla nešťastným důsledkem sebereflexe následující poté, co BBC neověřeně zveřejnila dokumenty týkající se začátku války v Iráku.
"Milý strýček" z televize v roce 1981 u 15leté pacientky. Podle dnešních svědectví Savile děti během svých návštěv v nemocnicích osahával.
Dlouhý život. Narodil se v roce 1926, zemřel pár dnů před svými pětaosmdesátými narozeninami v roce 2011.
Pedofil se nekoná
Nemocný starý muž, za vlády Thatcherové ministr financí, se před dvěma týdny probudil s tím, že všechna média, jak klasická, tak elektronická, si podávají jeho jméno. Lord McAlpine, pedofil. BBC odvysílala neověřenou(!) reportáž, v níž muž na kameru vzpomíná, jak byl zneužit pedofilem. BBC bývalého ministra nepřímo spojila s případem zneužití. Twitter pak bleskově přišel s konkrétním jménem a několik lidí, včetně bloggera Guardienu, si přihřálo polívku. Šokovaný stařec pohrozil žalobou, svědek připustil, že se úplně spletl. Ukázalo se, že BBC odvysílala reportáž postavenou na opakovaně nespolehlivém svědkovi bez toho, že by mu ukázala aspoň fotografii člověka, jehož život pak proměnila v peklo. Nikdo se ani nepokusil muže přibitého na kříž kontaktovat. Jak se něco podobného mohlo stát? Natož v BBC?
Zatímco veřejnost se po svém vyrovnávala se šokem ze Savilea, uvnitř BBC došlo k panice. Šéfredaktor zpravodajského pořadu Newsnight, který pozastavil výrobu reportáže obviňující Savilea z pedofilie, byl dočasně odstaven, stejně jako jeho přímá nadřízená. Dočasně zodpovědný šéf odjel na dovolenou a mezitím nervózní pořad Newsnight odvysílal zpatlanou reportáž, kterou by si neriskl zveřejnit ani bulvár. A nově jmenovaný ředitel (přesto, že reportáž byla několik dní předem anoncována na internetu) o pedofilní časované bombě neměl ani tušení.
BBC dnes je konglomerát, u něhož je snadnější vyjmenovat, čím se v oblasti zpravodajství a zábavy nezabývá, než zabývá. Řada lidí již dlouho argumentuje, že je-li generální ředitel zodpovědný za všechny aktivity BBC, reálně na ně nemůže fyzicky a mentálně stačit. Ale předchůdce Georga Entwistlea, který 10. listopadu – po necelých dvou měsících ve funkci - rezignoval na post generální ředitele BBC, si pořídil zástupce, který neměl na starosti nic jiného, než právě dohled na úroveň zpravodajství BBC.
Generální ředitel BBC George Entwistle
Řekněte nám, co děláme špatně
Nikdo jiný než sebevědomý, erudovaný reportér BBC by nemohl vlastního generálního ředitele rozcupovat způsobem, jakým Georga Entwistlea v rádiu rozložil John Humphry. V té nejlepší tradici spravedlivé tetičky, si spravedlivý reportér nebere servítky, padni komu padni.
Jenže: veřejnosti, která bezprostředně po Savileově odhalení vnitřní krizi BBC vlastně tolik nesledovala, se tím zároveň otevřely oči podruhé, a trochu jinak: „Co to má znamenat? Jak to, že je v BBC takový nepořádek? Prosím vás, musíme těm investigativním reportérům nalinkovat nějaké normy správného chování,“ rozčilovala se ve vysílání například zdravotní sestra. K mému úžasu zkušený redaktor ve studiu jen poraženecky poděkoval za dobrou radu a poprosil posluchačku, ať posečká na telefonu, aby mohla spolu s dalšími „experty“ z řad veřejnosti pokračovat v udílení dobře míněných rad. Láska a obdiv, který veřejnost chová vůči BBC, jsou totiž dvojsečné - v případě krize kdekdo získává pocit, že do ní může vstoupit.
Pobouření nejsou jen diváci či posluchači. Paxman a Dimbleby jsou matadoři televizního vysílání BBC. Oba se nechali slyšet, že BBC má přespříliš přeplacených manažerů, na něž tvrdě pracují přetížení a zoufale nedocenění nadšenci. (Když jsem pro BBC produkovala a psala dokument, strašně se divili, že kromě uvedení svého jména v titulcích požaduji také honorář. Řada lidí je natolik poctěna, že pro BBC vůbec mohou točit, že tak činí zadarmo.) Chris Patten, bývalý guvernér v Hongkongu, nyní zodpovědný za jmenování nového generálního ředitele, dokonce pravil: „BBC má víc manažerů než komunistická strana Číny členů politbyra.“ Předseda správní rady BBC Patten teď prostě zoufale hledá kandidáta mimo BBC, který by byrokratickou přebujelost korporace ztenčil.
Ostatně Caroline Thomsonová, dlouholetá pracovnice BBC, která instituci letos na podzim opustila, utrousila: „Ovzduší v BBC je nezdravé. Všichni se tu znají, mají společné děti nebo milostné aféry. BBC potřebuje někoho nezaujatého, někoho zvenčí.“ (Zároveň se ovšem patří dodat, že plat téže Thomsonové, vysoce postavené v předchozí exekutivě BBC, činil vloni 385 000 liber.)
BBC přežije současnou krizi. Její produkce je - až na výjimky - fantasticky kvalitní a hodná závisti i následování. Ale nervozita, která ji teď zachvátila, je nebezpečná. Panika a zbrklost nepřeje rozumným změnám a navíc nahrává dlouholetým nepřátelům BBC, kteří se víc než půl století snaží, aby přišla o své výsostné postavení.
