Spojené státy během jednoho krátkého týdne klesly z vrcholu prezidentských voleb na dno politického sexuálního skandálu. Pro mnoho Američanů demonstrovaly volby to, co je na jejich zemi nejlepší, ale pak následoval smutně proslulý proces srážení hrdinů z piedestalu. Pro mnoho Neameričanů přinesly volby vítané a uklidňující vítězství Baracka Obamy, zatímco rezignace Davida Petraeuse na funkci ředitele CIA byla zbytečnou ranou, kterou si jmenovaný zasadil sám. Ve skutečnosti jsou však volby i Petraeusova rezignace částmi širšího celku: Ameriky, která žije podle svých slibů.
Volby připomněly mnoha Američanům, že USA jsou zemí oddanou a schopnou pokroku – pohybu vpřed směrem k určité ideální vizi. Obamu podpořila koalice menšin: Afroameričané, Hispánci, Američané asijského původu, američtí muslimové, homosexuální Američané a Američanky, ale i nedostatečně zastoupená většina v podobě žen, které vesměs vnímají pokračující nerovnosti a nespravedlnosti, jež je zapotřebí napravit. Vítězi se však stali všichni, kdo věří, že Amerika je skutečně oddána „stejné spravedlnosti pro všechny podle zákona“, kterážto slova jsou napsána na štítě budovy Nejvyššího soudu.
Barack Obama oslavuje ve volebním štábu demokratů v Chicagu své znovuzvolení prezidentem USA. (7. listopadu 2012)
Ve zvolení afroamerického prezidenta necelé půlstoletí po skončení oficiální rasové segregace ve velké části země spatřují tito Američané vítězství hodnot zakotvených v americké ústavě nad americkým odkazem společenských, politických a ekonomických předsudků. Vidí před sebou prezidenta odhodlaného prosazovat zájmy všech Američanů bez ohledu na rasu, pohlaví, vyznání, etnický původ, sexuální orientaci, postižení či ekonomické postavení.
Vidí také zemi, která je skutečným odrazem světa, láká přistěhovalce ze všech možných států a dává jim rovnou příležitost uspět jako Američané. A vidí prezidenta s vizí země, která dokáže přebudovat svou infrastrukturu, reformovat své zdravotnictví, posílit své školství a pozvednout svou hospodářskou prosperitu způsoby, jež vyžadují přispění všech občanů – a které výměnou za to umožní všem občanům rozkvět.
Povinnost, čest, vlast
Jak ovšem tato vize souvisí s rezignací šéfa CIA Petraeuse, někdejšího proslulého generála ověnčeného řády, po jeho odhalení, že měl mimomanželský poměr? Soudě podle mého odběru na Twitteru většina zahraničních pozorovatelů jednoduše nedokáže pochopit, proč by měl muž sloužící své zemi v jedné z nejvyšších a nejcitlivějších funkcí odstupovat kvůli něčemu, co se stalo v jeho soukromém životě – něčemu, co se přímo dotýká pouze zúčastněných osob a jejich rodin. Americká kultura, vysvětlovala jsem jim, soudí mimomanželské poměry velmi přísně, takže vysoce postavený činitel přistižený v této situaci by se snadno mohl stát terčem vydírání – a něčemu takovému se ředitel CIA musí vyhýbat ze všech lidí nejvíce. Na to moje zahraniční protějšky odpovídaly, že aféra již byla prozrazena, takže hrozba vydírání pominula, a Petraeus by proto měl setrvat v úřadu.
Někdejší šéf CIA David Petraeus na archivním snímku
S tím souhlasí i mnoho Američanů. Koneckonců i samotný Obama se údajně zdráhal Petraeusovu rezignaci přijmout. Z mého pohledu se však Petraeus zachoval správně: odstoupení bylo pro něj jedinou možností, pokud si chce zachovat naději na nápravu pověsti.
Koneckonců býval Petraeus čtyřhvězdičkovým generálem, jenž strávil život v armádě a velel americkým misím v Iráku a Afghánistánu. Vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu a později tam učil – tato instituce se přitom řídí heslem „Povinnost, čest, vlast“.
Oni těm slovům prostě věří
V naší cynické éře by se možná mnoho lidí nad takovým staromódním mottem ušklíblo (a možná i nad silou jakéhokoliv motta či sloganu). Kadeti z West Pointu nikoliv. Jak jim v roce 1962 řekl generál Douglas MacArthur, tato tři slova „budují váš základní charakter. Utvářejí vás pro budoucí role správců obrany národa. Činí vás dost silnými na to, abyste poznali, kdy jste slabí, a dost statečnými na to, abyste se postavili tváří v tvář sami sobě, když se bojíte.“ Učí vás, pokračoval MacArthur, „ovládat sami sebe dříve, než se začnete snažit ovládat ostatní; mít srdce, které je čisté, a cíl, který je vysoký“.
Douglas MacArthur - (c) profimedia.cz/corbis - AMBICIÓZNÍ HRDINA. Žádný voják v americké historii nebyl tak nekriticky zbožňován a tak vášnivě nenáviděn jako generál Douglas MacArthur.
MacArthurova rétorika je strhující; leckdo by řekl nabubřelá. Jím vyjádřené ideály jsou vzletné a on sám jim při různých příležitostech nedostál. Celkově vzato však muži a ženy v americké armádě těmto ideálům věří a dělají maximum, aby je naplnili, stejně jako američtí občané všeobecně věří ve vzletná slova v jejich ústavě a snaží se napravovat své národní nedostatky.
Petraeus porušil svůj osobní kód cti a povinnosti vůči své manželce a rodině – a tím v jeho očích i vůči své zemi, zejména vůči mužům a ženám, jimž byl v čele CIA pověřen šéfovat. A když aféra vyšla na světlo, postavil se ke svému selhání čelem, přijal zodpovědnost za důsledky a učinil to, co povinnost, čest a vlast podle jeho názoru vyžadovaly.
Více než jen spolupracovnice. Vztah s Paulou Broadwellovou stál Petraeuse post šéfa CIA.
Humbuk kolem laciných odhalení a vyšetřování týkajících se všech aspektů rozšiřujícího se skandálu může trvat celé týdny. Američané zatím mohou jen doufat, že jejich volení představitelé projeví stejnou ochotu stavět se k problémům čelem a přijímat zodpovědnost za vlastní selhání, malichernost a sveřepé upřednostňování stranických zájmů před zjevnými a naléhavými potřebami země.
Tito představitelé nyní musí naplnit svou nejzákladnější povinnost: vládnout. Musí být ochotni jednat v dobré víře a hledat kompromisy, aby mohli zavádět zákony, řešit problémy, odvracet krize a budovat víru v budoucnost. Doufejme, že jejich přísaha bránit a podporovat ústavu je víc než pouhými slovy.
Anne-Marie Slaughterová, bývalá ředitelka politického plánování na americkém ministerstvu zahraničí (2009-2011), je profesorkou politiky a mezinárodních záležitostí na Princetonské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
