Když se začala v oblasti centrální Francie zavádět elektrická energie, podala paní Valentina, babička současného majitele farmy v Bresse, žádost o připojení na rozvodnou síť. Psal se tehdy rok 1922.
Společnost však žádost opakovaně zamítala a poukazovala na to, že se farma nachází příliš daleko - první elektrifikované město bylo od ní vzdáleno jeden a půl kilometru.
Obyvatelé farmy se však nevzdávali a na elektrorozvodnou společnost se průběžně obraceli znovu a znovu. Neúspěšně. Kladného vyřízení se dočkali až nyní, po 84 letech. Paní Valentina se však vysněného okamžiku nedočkala, zemřela již v roce 1976.
Radost však dnes zažívá její vnuk, sedmašedesátiletý Daniel Henry, který bojem za zavedení elektřiny do svého domova strávil téměř celý život. Přiznává však, že dosáhnout vysněného cíle nebylo levné - musel zaplatit v přepočtu asi jeden a půl milionu korun.
Farma a její obyvatelé si však nyní konečně mohou užívat to, co je pro vyspělou civilizaci již po desetiletí samozřejmostí.
"Naši vnuci si neustále hrají s elektrickým zvonkem u vchodu a nedokážou přestat," říká Danielova žena Lucette. Ani ona si ještě na proud v domě nezvykla a zapomíná při vstupu do místností používat vypínač.
