Zatímco produktivita práce rostla ve Spojených státech v druhé polovině 90. let v průměru o 1,4% ročně, v zemích EU klesala ročně o 1,5%. Nízká úroveň produktivity práce také vysvětluje, proč euro zůstává tak slabé a proč přetrvávají značné inflační tlaky i přesto, že ekonomický růst v Evropě je poměrně skromný. Pokud se situace výrazně nezmění, bude Evropa na Ameriku i nadále ztrácet. Navíc podle studie není příliš pravděpodobné, že se v Evropě tak výrazně a spontánně prosadil fenomén tzv. nové ekonomiky.
Jako řešení ekonomové doporučují přijetí razantních reforem na trzích práce. Opatření, která státy EU do současné doby schválily, považují za částečné a nedostatečné. Navíc se v Evropě začíná projevovat nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou u jednotlivých profesí na trhu práce. To může vést k dalším inflačním tlakům. Podle studie CEPSu vede jediná cesta k ozdravění ekonomiky přes přijetí takových právních norem, které firmám ulehčí najímat, ale také propouštět zaměstnance. Dále by měly vlády evropských států snížit dobu vyplácení podpory v nezaměstnanosti, reformovat kolektivní vyjednávání a snížit daňové zatížení pracovní síly. Prosazení těchto reforem by mohlo vést ke zvýšení potenciálního růstu ekonomik až o 1 procentní bod ročně.
Také Evropská centrální banka by měla sáhnout k razantním opatřením v oblasti komunikace a změnit svou rozhodovací strategii. Přestože poskytuje veřejnosti více informací než ostatní centrální banky, je méně transparentní. Je totiž jen velmi těžké pochopit její jednání na základě proklamované strategie. Měla by proto opustit rozhodování podle monetárních agregátů (M3), jejichž důvěryhodnost povážlivě utrpěla nedávnými statistickými úpravami, a raději se zaměřit na cílování čisté inflace, uzavírá studie.
- středa 13. června 2001
