Aby se třetí díl batmanovské trilogie Christophera Nolana zavděčil všem, musel by být nejlepším, největším, nejzábavnějším blockbusterem, se silnou myšlenkovou nadstavbou, která vypráví o rakovinách současné společnosti rychle, vtipně, s argumenty, s vizionářskými závěry. Taková očekávání totiž budí a) předchozí díl Temný rytíř, jenž získal pověst geniálního filmu, který klidně chytí deset much jednou ranou; b) osoba režírujícího Christophera Nolana, jehož každý snímek budí dojem důležitosti - něčeho, co zhltnou davy, ale současně je otiskem žité doby.
Velkolepost sloužící detailům
Londýnský rodák Christopher Nolan (1970) by měl být sympatický každému, kdo nechce blockbusterový žánr nahlížet jako pouhou platformu popcornového užívání si v multiplexech. Nolan chce diváky donutit přemýšlet, ale nechce je tím obtěžovat, vede k bezděčným úvahám. Chce nabízet věci opulentní, bombastické, avšak s přesahem. Rád by předložil vše, co moderní kinematografie může poskytnout. Snaží se porazit dogma, že blockbuster unese jen určitý, nevelký počet myšlenek.
Z filmu Temný rytíř povstal
Ve filmu Temný rytíř povstal Nolan vede možná největší souboj své kariéry. Každý záběr točí jako vrchol filmu. Od první minuty nastaví obrovské tempo. Zážitkově je to tak manipulativní, že divák nemá možnost úniku. Sleduje film a má pocit, že je svědkem něčeho fatálního. Ale jakmile film skončí, nic z toho nezůstává. Christopher Nolan dokáže budovat atmosféru osudovosti, ovšem nikdy ji nedokáže udržet.
A přece je Nolan zachráněn! Ona extrémní velkolepost zde totiž není samoúčelná. Na první projekci si říkáte, že mu ta obří architektura přerůstá přes hlavu. Na druhé a třetí shlédnutí vám začíná docházet, jak je ten film komplexní, jak všechny mikropointy do sebe zaklapávají. Temný rytíř povstal je snímkem vyladěných a vzájemně dokonale fungujících detailů. Znáte tu radost, když konečně dostavíte stavebnici puzzle o dvaadvaceti tisících dílků, na které je vyfocený libovolný oceán…?
Z filmu Temný rytíř povstal
Problematický svět reálné fikce
V konfrontaci batmanovských filmů s režisérem Timem Burtonem (1958), autorem snímků Batman (1989) a Batman se vrací (1992), Nolan prohrává zejména kvůli nedůsledné modelaci světa, který je ringem pro děj. Nolanův svět není dost fantaskní, komiksový, jenže ani absolutně reálný, abychom jej přijali za náš vlastní. V každém z jeho tří filmů hrdinové běhají v prostoru, který klepe na dveře námi žitých skutečností, ale nikdy do nich nevejde; realitě je pouze blízko. Nolanův Batman je velmi reálná, do všech detailů vysvětlená postava, zatímco Burtonův si uchovává tajemství, což temný komiksový strážce dobra potřebuje.
V nolanovském, řekněme tak ze dvou třetin reálném světě působí batmanovská, rovněž ze dvou třetin reálná postava nepatřičně. Není dostatečně součástí onoho světa, ale ani z něj nevyhřezává. Tento dojem se s filmem Temný rytíř povstal posiluje. Nemáme pocit konfrontace dvou přístupů a dvou prostorů. Jako bychom nutili hrát fotbalisty v drahých kvádrech. Do detailů rozváděné skutečnosti si překáží s komiksově řešenými postavami - onu komplexnost postavy má často pouze Batman, kdežto další figury jsou zástupci symbolů a vlastností.
Z filmu Temný rytíř povstal
Rovněž z hlediska příběhu čelíme kolizi. To, že jde o hrozící apokalypsu dvanácti miliónů lidí, jednoho velkého města, batmanovské filmy posouvá do nových souřadnic. Těžko určit, zda nižších nebo vyšších, v každém případě méně komiksových a více akčních (a autorovi tohoto textu méně sympatických). Christopher Nolan se tu poprvé vydává po směrovkách katastrofického velkofilmu, neboť hrdina nemá ubránit sám sebe a bezpečný klid ve městě, nýbrž má rovnou zachránit celý jeden mikrosvět před kompletní zkázou. Jen je tady trochu komické hrdinství ve stylu Bruce Willise nahrazeno svůdným batmanovstvím. Tenhle „katastrofismus“ si lze vykládat jako další z Nolanových vymezení se jednoduchému komiksovému schématu. Režisér chce podrážet a rušit dogmata žánru, aniž by ho však plně opustil. Máte-li s nolanovským pojetím Batmana problém, protože málo zapadá do poetiky komiksových filmů a je spíše akční zábavou, tak ve vás Temný rytíř povstal tento pocit prohloubí.
Z filmu Temný rytíř povstal
Jeden výmluvný detail: Gotham je teroristy ledem odříznut od okolního světa a hrozí mu atomovou bombou; Gotham si musí poradit sám, jako by zbytek světa vůbec neexistoval, což je v rozporu s burcujícím prezidentským projevem z Bílého domu, který občany města uklidňuje, „že v tom nejsou sami“. Pomoc prezident nepošle; jeho přítomnost v příběhu však budí dojem, že by to udělat měl.
Tématizace vzkříšení
Polovinu filmu Temný rytíř povstal je hlavní hrdina mimo hru. V jednom ohledu je to sympatické odmítnutí diváckých požadavků („přišli jste se dívat na svého milovaného superhrdinu, ale budete se dívat na to, jak j zmlácený a pak postavený do ústraní“). O něco podobného se v minulosti pokusil Francis Ford Coppola s Kmotrem 3. Model, kdy je divákům předložen hrdina, který se chce od své minulosti odříznout, předat pochodeň někomu dalšímu, ale nakonec to nedokáže, je svůdný, ovšem sotva naplnitelný. Ani Nolanovi, ani Coppolovi úplně nevyšel poměr přítomnosti a nepřítomnosti hrdiny na očích. V případě batmanovského filmu není největší problém v malé účasti superhrdiny, nýbrž v chabé zajímavosti dalších nových postav.
Z filmu Temný rytíř povstal
Jedním ze silných témat nového Nolanova filmu je jakési povstání z popela. Batman - zesláblý, bez motivace, vnitřního ohně, fyzických a psychických sil, peněz a dalších prostředků - má čelit mladému, silnému, po úspěchu a odvetě nadrženému a zlému Banovi. Onen Batmanův pád a vzkříšení táhnoucí se polovinou filmu dobře tematizuje ono hledání důvodů, kde získat poslední síly a energii k nejtěžšímu souboji. Ocitáme se v okamžiku, kdy privilegovaná osobnost musí získat energii, naštvanost a odhodlání vyvrhela. Divák nečeká, že jeho superhrdina bude v depresích zápasit sám se sebou, ale že bude vítězit nad zlými padouchy; to je plodný moment.
Nejlepší z možných životů - ve lžích
Terorista Bane má v katalogu zfilmovaných batmanovských záporných postav hodně specifické postavení. Ambice dosavadních „záporáků“ byla převážně egoistická: patologická touha zničit dobro (a Batmana je ten, který dobro brání) a získat pro sebe Gotham. Vládnout mu, ukrást jeho peníze a pak třeba zmizet. Vše, co v poklidném městě změní a uzmou, má sloužit pouze jim. Není tu zakódovaná žádná vyšší zpráva nebo hodnocení společnosti. Jejich prostředky byly také anarchistické: pokaždé bez varování vtrhli do prostoru, který ovládli.
Z filmu Temný rytíř povstal
Naopak vše, co provádí Bane, je konceptuální. Do města se vydává s jasným záměrem, má přesný plán, jak jej dosáhne; jeho součástí jsou i zdánlivé dílčí prohry. Chce vrátit město nejnebezpečnějším trestancům: zbořit věznici, symbol napraveného, od zkorumpované minulosti odříznutého Gothamu. Otevřeně se mluví o „přerozdělení světa ve prospěch správnějších a spravedlivějších“. Obyčejní lidé - symbolizující zlo, buranství a opozici k elitám - se dostávají k moci a penězům, soudí bohaté a ti se ocitají na ulici. Korupčníci jsou tvrdě souzeni. Bez práva, bez zákona, bez ničeho, tak jako ve středověku. Stejně tak ti, kteří s korupcí bojovali. Je ustavena vláda zločinců.
Propuká anarchie. Arogance nafoukaných politiků a zbohatlické třídy je natolik silná a nesnesitelná, že musí vyprovokovat protest. Ten v prostoru, kde vládne fenomén všeobecného bezpečí, může vést jen teroristická energie, která prorazí bezpečnostní bariéry. Film však zároveň varuje před vládou lůzy; před tím, jak by to bylo vypadalo, kdyby se moci chopili obyčejní lidé a také trestanci. Toto je zjevný odklon od tezí předchozího Temného rytíře (2008), který kritizoval politické elity a fenomén programově idealizované veřejné postavy.
Z filmu Temný rytíř povstal
Nolan tak svou mozaiku dokončil. Úhrnem praví: nemůžeme věřit ani elitám, ani obyčejným lidem. Neexistuje schůdnější uspořádání než vláda politické korupce. Z jedné strany je to život ve lži; z druhé alespoň v atmosféře zdánlivého klidu a ticha. Při panování anarchistů byste se museli bát vyjít na ulici koupit si mléko a svůj oblíbený komiks.
Christopher Nolan se skrze Batmana opět dokázal dotknout společenských bolestí. Ale například režisér David Fincher k podobným závěrům nemusí věznit miliony lidí, ale stačí mu - a rezonuje to mnohem více - odvyprávět jedno dekadentní krimi. Nedrží jako rukojmí celé město, nýbrž jednu problémovou, análně znásilněnou holku.
