Čtyři tříkolová vozítka potažená koženkou urazila cestu ze Chicaga do Kalifornie bez poruchy. "Nejtěžší byl asi přejezd přes Mohavskou poušť," řekla telefonicky ČTK mluvčí pětičlenné výpravy Věra Synovcová. "Velorexy zvládly cestu skvěle, na náhradní díly, které jsme vezli s sebou, vůbec nedošlo," dodala.
Po celé trase budily velorexy, původně vyráběné pro invalidy, pozornost Američanů. "Lidé se sbíhali, vyptávali se nás, co že to je za auta. Nejvíc je udivovala spotřeba - sotva šest litrů na sto kilometrů," řekla Synovcová. V průměru denně urazily kolem dvě stě padesát kilometrů, i když rekordní etapa přesáhla čtyři sta kilometrů. - čtěte Prchající stany míří na legendární americkou Route 66
Route 66, dříve hlavní tepna spojující americký východ s tichomořským pobřežím, kterou dnes už nahradily mnohaproudé dálnice, zavedla tým mimo jiné do Los Alamos a indiánských vesnic v Novém Mexiku, k Velkému kaňonu v Arizoně či do nevadského Las Vegas. Pozornost nezvyklé stroje přitahovaly v St. Louis v Missouri, v texaském Amarillu stejně jako na bulvárech v kalifornském Hollywoodu.
Na zdolání slavné trasy se tým připravoval celý rok. Velorexy prošly zásadní rekonstrukcí a pro jistotu si expedice s sebou vezla takřka celý další stroj v náhradních dílech. Víru ve své stroje prokázala mimo jiné tím, že neměla žádné doprovodné nebo servisní vozidlo.
Náklady odhaduje výprava zhruba na 800.000 korun. Možná polovinu z nich uhradí tím, že stroje v Americe hned prodá. "Pro dva už máme kupce v Kalifornii a na Floridě, další dva možná poputují do Chicaga," uvedla mluvčí.
Ve Spojených státech mají nadšenci ve sbírkách tři desítky velorexů. "Čtyři pojízdné jsme viděli v Chicagu a několik dalších je tam v rozebraném stavu. V Los Angeles jsou alespoň dva pojízdné," řekla Synovcová.
Dvoumístné motorové tříkolky s kovovým rámem potaženým koženkou, jejichž historie se začala psát ve 40. letech v České Třebové, se pod názvem OS-KAR a později Velorex vyráběly v 50. a 60. letech v Solnici v Orlických horách a v Rychnově nad Kněžnou. Pohonnou jednotkou byly motory pro motocykly ČZ a Jawa.
V roce 1971 se začaly vyrábět čtyřkolové velorexy, včetně laminátové a nákladní varianty, ale po dvou letech tato etapa československého automobilového průmyslu definitivně skončila.
Celkem se vyrobilo 15 300 velorexů. V některých letech se až polovina produkce vyvážela do tehdejších socialistických zemí, hlavně do Maďarska,
Polska, východního Německa a Rumunska. Dodnes jezdí po českých silnicích asi 400 velorexů a dalších více než 100 v zahraničí. Nejvíce je jich na Slovensku, ale fanoušci si je dovezli například i do Austrálie a na Nový Zéland.
