"O co jde při olympiádě? O závodění, nebo o ceremonie?" uvažoval nahlas princ Philip. Zcela originálním nápadem sice Brity rozesmál, ale za svůj život u britského dvora několikrát také narazil a musel se kvůli své prostořekosti omlouvat.
Německého kancléře Helmuta Kohla oslovil "pane říšský kancléři" a o Maďarech řekl, že mají všichni pivní břicha. Zaměstnancům dvorního protokolu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když princ v roce 1988 gratuloval Britům, kteří se vrátili z Papuy-Nové Guiney: "Dokázali jste to. Nebyli jste snědeni."
Legendární je jeho varování určené britským studentům při státní návštěvě v Pekingu v roce 1986: "Když tu zůstanete ještě déle, budete mít šikmé oči."
Možnost, že by mohl ostatní urážet, si princ nepřipouští. Při hudebním festivalu v Cardiffu mu pořadatelé představili skupinu mladých neslyšících hudebníků. Stalo se to nedaleko pódia, na kterém hlasitě vyhrávala formace z Karibiku. Princ to okomentoval: "Hluší? Tomu se vůbec nedivím."
Princova nedůvěra k lidem z dálných krajů je tak typicky britská, že na ni poddaní reagují s úsměvem. Například jednoho australského domorodce se princ zeptal: "Házíte po sobě pořád ještě oštěpy?"
A když při prohlídce v jedné dílně v Anglii objevil viklající se pojistkovou skříň, jen pohoršeně konstatoval: "Tu snad musel připevňovat Ind."
Kniha prostořekých bonmotů k narozeninám
Ale i manžel královny někdy narazí. Na jednom večírku se zeptal muže tmavé pleti: "A z které exotické části světa pocházíte vy, příteli?" "Z Birminghamu, pane, druhého největšího města Británie," odpověděl muž.
Ukázalo se, že princ Philip měl tu čest s lordem Taylorem z Warwicku, nejvýše postaveným politikem Konzervativní strany s černou barvou pleti.
Příští týden v sobotu 10. června oslaví princ Philip, vévoda z Edinburghu 85. narozeniny. K této příležitost vyšla v Británii kniha jeho prostořekých bonmotů, která mapuje jeho téměř šedesátiletou éru u britského dvora.
Philip si vzal korunní princeznu Alžbětu za manželku v listopadu 1947. Neslavně se uvedl ještě před svatbou, když se jednoho drážního dělníka zeptal na možnosti kariérního postupu. Dělník mu na to odpověděl: "Hm, to by musel můj šéf umřít."
Philipova reakce zněla: "Přesně jako u mě."
