Rodák (1959) z marockého města Rabatu se spolu se svým bratrem Marcem (1962) založili roku 1980 skupinu Etant Donnés. Tvořili experimentální hudbu, film a performance. Projeli s tím Evropu i Ameriku, zúčastnili se festivalů a přehlídek (leccos z toho lze najít na internetu). Roku 2005 začal Eric Hurtado, nyní učitel na výtvarné škole v Grenoblu, fotografovat. Expozici Cesta viditelna, zahrnující práce z let 2007-2011, je možné považovat za malou retrospektivu Hurtadova fotografování.
O výstavěEric Hurtado: Cesta viditelna Galerie Akademie múzických umění - GAMU, Praha 1, Malostranské náměstí 122. Výstava trvá do 29. dubna 2012. |
Hurtadovy fotografické práce charakterizuje informovanost. Dobře ví, co dnes v umělecké fotografii a vůbec ve výtvarném umění děje, co se nosí, jak se rozpíjejí hranice nejen žánrů, nýbrž i jednotlivých médií. Sebevědomě si tyto postupy přivlastňuje. Ale nemůže tím zastřít prefabrikovanost svého fotografického výraziva. V jeho kolekcích se nenachází nic jedinečného, vidíme hlavně, že Hurtado umí jít s dobou a má k tomu po ruce základní výbavu uměleckou i technickou. Pro jednotlivé cykly citlivě volí příhodné formáty zvětšenin, to ano. Jenže vyjma několika záběrů se vystavené exponáty jeví jako dílčí součást projektu, který by se v utěšené úplnosti skládal ještě z videí, z hudebního podkresu, z textů, případně i ze světelného aranžmá a byl by instalován ve specifickém prostoru.
Eric Hurtado: Z cyklu Noční hlídka
Těmi výjimkami jsou dva tři záběry z cyklu Noční hlídka a práce Et in Arcadia ego. V Noční hlídce Hurtado vnořil objektiv do nočních přírodních scenérií a podařilo se mu na citlivou vrstvu přenést jejich neuchopitelnost a přízračnost. Noční perspektiva sporadicky a tlumeně osvětlených přírodnin znejisťuje měřítka věcí, například vodní plocha či traviny nabývají podobu nesnadno určitelných objektů. Není to nic námětově ani formálně novátorského, ale běží o variaci, která zaujme. Nejoriginálnější zvětšeninou se mi zdá být temná lesklá plocha, z níž pouze při velmi pozorném stranovém pohledu vystoupí silueta fotografa s přístrojem na stativu. Tento autoportrét svým latinským, vergiliovským názvem Et in Arcadia ego (Jsem v blažené Arkádii) může odkazovat na stejnojmenný klasicistní obraz Nicolase Poussina, respektive na to, že i v blažené zemi Arkádii je přítomna smrt a s ní i mizení tvorů a předmětů do nicoty.
Eric Hurtado: Z cyklu Poslední procházka
Cyklus Poslední procházka uchopuje interiéry domu francouzského filozofa J. J. Rousseaua. Čtvercový (a nevelký) formát snímků upomíná na „ruční práci“ dvouokých zrcadlovek na svitkový film včetně „vyšisované“ barevnosti zvětšenin. Ale čím více Hurtado pumpuje v postprodukci do těchto snímků zašlost a stopy času, tím více jsou ty práce pouze ilustrativní. Devatero fotek sepnutých názvem Zdání krajiny si pak zcela vystačí se současným klišé – s nezúčastněně, objektivisticky sejmutými scenériemi horské krajiny, do nichž se "zařezávají", okupují je obydlí, auta či silnice. „Pojmenoval jsem tento soubor fotografií realizovaných na jednom místě Zdání krajiny. Zdání se chápu jednak jako jevení se, jednak jako podobání se. Také jsem ho byl mohl pojmenovat Neviditelná krajina, jelikož jde přesně o to dostat se z dívání do vidění, ukazovat bez ukazování, vnímat skutečnost těchto obrazů na jiné úrovni. Na duševní úrovni, na úrovni tázání se, které je jediným momentem jejich existence,“ podotýká autor v katalogu. Ta slova však nedocházejí v obrazech naplnění.
Eric Hurtado: Z cyklu Zdání krajiny
Zmíněný katalog, vydaný k výstavě, je drobný, sešitkový. Prodává se za lidových dvacet korun. Bohužel značně „lidově“ je v něm zacházeno s interpunkcí v překladech buď Hurtadových textů o fotografii nebo textů jiných pisatelů o jeho fotografování. Nicméně v katalogu se dají nalistovat základní informace, reprodukováno je v něm několik vystavených děl, texty nepostrádají poetičnost a filozofičnost - a tím spíš působí jako berličky podpírající vratkou stavbu Hurtadových obrazů.
