Alois Zych: Akt, 1930

Alois Zych: Akt, 1930 | foto: UPM - Alois Zych

Akty a jiné fotografické práce vrchního ministerského rady Aloise Zycha

  • 0
Po bezmála osmdesáti letech se dočkal samostatné výstavy Alois Zych (1874-1943), jedna z důležitých postav české fotografie první poloviny minulého století. Pravda, jde jen o komorní představení s dvěma desítkami vystavených prací, ale i za to patří Uměleckoprůmyslovému museu v Praze dík.

Dělení fotografů na amatéry a profesionály je kritériem pouze pomocným a nadále – s postupem digitálních technologií - ztrácí na důležitosti, zejména v umělecké oblasti. Nejeden zejména umělecký fotograf se totiž fotografováním neživí, podstatný není profesní statut, nýbrž výsledek. A neplatí to pouze o nedávné minulosti a o současnosti. Alois Zych začínal s fotografií před sto lety, byl velmi činný v tehdejším amatérském fotografickém hnutí, ale když hledíme na jeho fotografie dnes, nevnímáme – pokud tu informaci předem neznáme – že byl amatérem. Jeho snímky sice nepatří k epochálním vkladům do dějin české fotografie, jakými jsou díla Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho či Josefa Sudka, nicméně zcela přirozeně tvoří součást toho, co rozumíme pod pojmem česká fotografie první poloviny dvacátého století.

Alois Zych: Pohled z Královské zahrady na Hradčanech ke sv. Vítu, 30.- 40. léta

O výstavě

Alois Zych: Fotografie

Kurátor Jan Mlčoch. Galerie Josefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1, otvírací doba středa až neděle vždy od 11 do 19 hodin, vstupné 10 korun. Výstava trvá do 22. dubna 2012.

Především zpočátku se Alois Zych občansky pohyboval na docela tenkém ledě. Jako státní úředník totiž vystavil (poprvé roku 1911) akty, na nichž pózovala jeho manželka Hedvika, případně také ještě její sestra. Kurátor výstavy Jan Mlčoch v zevrubném průvodním slovu, pověšeném v Galerii Josefa Sudka, kterou Uměleckoprůmyslové museum v Praze spravuje, píše, že „podle dobových svědectví však byla tato autorova tvorba přijata velmi nadšeně a okamžitě ji (vedle slavnějšího profesionála Františka Drtikola) dávali za příklad“. Tyto rané Zychovy akty působí dokonce „divočeji“ než pak jeho práce téhož druhu z dvacátých a třicátých let, které výstava rovněž představuje; v té době se Zych vypracoval ve vrchního technického radu na ministerstvu veřejných prací. Zatímco pozdější Zychovy akty vykazují neklasicistní sošnost a decentnost aranží (a také světelnou kultivovanost), raná díla nemají až tak daleko k nezamýšleně smyslným a dekorativním, ale současně i jemně naturalistickým aktům Alfonse Muchy, který si takové záběry pořizoval místo náčrtů a studií pro své malby a dodatečně byl tento jeho pracovní materiál doceněn.

Skromné výstavní připomenutí Aloise Zycha dále obsahuje několik městských scenérii, krajinářskou tvorbu a zátiší. Všude tady se potkáváme s autorem, který vizuálně neklesl pod vysoký standard; pravda, zde poněkud – v celkovém dojmu – převažuje pozitivisticky zvládnuté řemeslo nad individuální tvůrčí duší. Na výši doby byl Alois Zych rovněž v tom, že spolu s dalšími progresivními autory opustil ve dvacátých let technologii takzvaných ušlechtilých tisků, které ručními zásahy a výslednou podobou usilovaly o přiblížení fotografie malířským postupům, a zvolil čistou fotografii, nemanipulovanou dodatečnými zásahy do negativů.

Pohled do expozice v Galerii Josefa Sudka s exponátem publikace Aloise Zycha

V neposlední řadě se lze v Galerii Josefa Sudka sklonit k vitríně, do níž pořadatelé umístili dnes již vzácný exemplář portfolia Inž. Alois Zych: Dvacet aktů, které vyšlo roku 1926 v Praze nákladem časopisu Rozhledy fotografa amatéra.

O současné expozici v Galerii Josefa Sudka platí to, co o četných předešlých výstavách v tomto bývalém Sudkově bytě. Do nového povědomí byl zde péčí Jana Mlčocha uveden pozapomenutý autor, který by zasluhoval alespoň malou knižní monografii.

, Kavárna

Video