Proti pásmu osvětlených měst byly v noci obrysy lodí plujících podél pobřeží jasně patrné. Stačilo jen sledovat jejich pohyb, odhadnout rychlost a vzdálenost a vyslat torpédo. Bylo to děsivě snadné. Vlastně mnohem lehčí než příprava v kadetní škole. Připomínalo to spíš střelbu na kachny.
Cíle německých ponorek, neozbrojené břichaté nákladní lodě sunoucí se pomalu neměnným kurzem, prostě neměly proti útočníkům skrytým pod hladinou sebemenší šanci. Asi nejnáročnější na takových výpravách k americkým břehům byla úmorná plavba oceánem na západ. Bez doplňování paliva jí byly schopny jen ponorky typu IX., kterých v prosinci 1941 ještě neměla Kriegsmarine dostatek. Naštěstí.
Šťastná hodinka německých ponorkových kapitánů dospěla ke konci. Z lovců se stala lovná zvěř.
