V pátek 25. září 2020 informoval ministr obrany Lubomír Metnar vládu, že se jeho ministerstvo rozhodlo pořídit izraelský protiletadlový raketový systém SPYDER. S jeho zavedením se Armáda České republiky dostává do pozoruhodné pozice, kdy bude provozovat hned sedm různých typů protiletadlových raket, což nemá u podobně velkých armád obdoby.
„Tři prsty smrti“ a jejich následovníci |
Armáda České republiky provozuje pro ochranu našeho vzdušného prostoru sovětský protiletadlový raketový systém středního dosahu 2K12 Kub, v kódu NATO označovaný jako SA-6 Gainful. Tento systém se proslavil zejména při prvním nasazení během arabsko-izraelské války Jom Kippur v roce 1973, kdy zejména v prvních fázích dosáhl mnoha sestřelů do té doby neporazitelného izraelského letectva.
Od jeho prvního nasazení uplynulo už 50 let a od té doby přes drobné modernizace zastaral jak morálně, tak fyzicky. Naše armáda proto několik let plánuje jeho náhradu.
V roce 2018 ministerstvo obrany zveřejnilo základní požadavky na to, co by měl nový protiletadlový systém umět a obsahovat. Základní požadavek zněl na čtyři baterie po čtyřech odpalovacích zařízeních, přičemž každé mělo nést alespoň čtyři rakety, celkem tedy 64 protiletadlových raket připravených k odpálení.
Na zbrojním trhu je v posledních letech v oblasti prostředků protivzdušné obrany poměrně živo a zájemci mají široký výběr primárně z ruských, čínských, amerických a izraelských systémů.
Požadavky ministerstva už od začátku dávaly najevo odklon od specializovaných protiletadlových systémů (jako jsou např. ruské S-300 a S-400 nebo americký systém MIM-104 Patriot) a naopak naznačovaly, že se výběr bude zaměřovat primárně na levnější systémy, využívajících existující letecké rakety. Nejznámějším systémem tohoto druhu se stal norský NASAMS, který odpaluje mírně upravené americké protiletadlové rakety AIM-120 AMRAAM.
Dva v jednom
Hlavní výhodou systémů, jako je NASAMS nebo SPYDER, je to, že armáda může používat stejný typ raket pro letectvo i protivzdušnou obranu. Pro odpálení ze země je samozřejmě letecké rakety nutné mírně upravit (mají např. zážehový booster, který je dostane do výšky, což jejich letecká verze nepotřebuje), ale jinak jde o úplně ty samé rakety, které se používají na stíhacích letounech.
Menší armády, které tento typ techniky pořizují, si proto zpravidla vybírají systémy postavené na raketách, které už používají. Naproti tomu české ministerstvo obrany vybralo systém, postavený na dvojici izraelských raket Python a Derby. Ani jeden z nich však naše armáda ve výzbroji nemá a bude je muset zavést k již existujícím typům, čímž většina výhod z pořízení tohoto typu techniky padá. Ani jednu z dvojice izraelských raket, které využívá systém SPYDER, přitom nelze zpětně použít na českých Gripenech, bitevnících L-159 ani na nově kupovaných vrtulnících AH-1Z Viper.
Sám Izrael systém SPYDER nezavedl. Používá jej několik jiných armád, zejména v rozvojových zemích. Česká armáda bude teprve druhou armádou na světě, která rakety systému SPYDER zavede, když už přitom používá jiné dva typy americké (AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder).
Tím však paradoxy tohoto nákupu nekončí. V letech 2022 a 2023 je v plánu výběrové řízení na nové řízené rakety pro naše letouny. V Evropě v posledních letech vznikly v tomto segmentu dvě zajímavé konstrukce, rakety IRIS-T krátkého a Meteor středního dosahu.
Je veřejným tajemstvím, že po obou těchto typech naši piloti mocně touží. Sama armáda na svém webu v monografii letounu JAS 39 Gripen píše: „Základem protiletadlové výzbroje jsou PLŘS středního dosahu AIM-120 AMRAAM a krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, které mají být nahrazeny vyvíjenými PLŘS Meteor a IRIS-T.“
Pokud tedy výběrové řízení v letech 2022 a 2023 vyhrají podle očekávaní zmíněné evropské konstrukce (které jsou již do letounů JAS 39 Gripen integrovány), dostane se naše armáda do postavení, kdy bude provozovat až sedm různých druhů protiletadlových raket:
- rakety AIM-120 AMRAAM pro letouny Gripen a jejich náhradu, do chvíle, dokud se všechny nespotřebují
- rakety AIM-9 Sidewinder pro letouny L-159 a bitevní vrtulníky AH-1Z Viper
- raketu krátkého doletu IRIS-T pro letoun Gripen a typ, který přijde po něm
- raketu středního doletu Meteor pro letoun Gripen a typ, který přijde po něm
- v rámci 25. protiletadlového raketového pluku protiletadlové rakety švédského systému RBS-70
- dva typy izraelských raket systému SPYDER
Sovětské rakety 3M9 systému 2K12 Kub nepočítáme. Ty budou zřejmě se zavedením systému SPYDER vyřazeny. Pokud by jejich provoz pokračoval, šlo by o další provozovaný typ.
I tak bude Armáda České republiky provozovat neuvěřitelný počet až sedmi různých typů protiletadlových raket, přičemž každý bude mít odlišný logistický řetězec a bude nutné jej nakupovat a provozovat zcela separátně od ostatních typů.
Jak nepochopitelné je provozování tolika druhů stejné zbraně, dokládá fakt, že když si sečteme typy protiletadlových raket, provozovaných kromě námořnictva obří americkou armádou a letectvem, dostaneme se na číslo pět, tedy o dva méně. A to i proto, že Američané na rozdíl od české armády pořídili protiletadlový systém založený na raketách, které už používá jejich letectvo, výše zmíněný NASAMS.
Ministerstvo obrany se v těchto týdnech pere s Poslaneckou sněmovnou o miliardy pro svůj rozpočet a vzhledem k rozpočtovým schodkům posledních dvou let, vzniklým v důsledku koronavirové krize, se dá čekat, že všechny složky státu, armádu nevyjímaje, budou muset začít šetřit.
Proč v této situaci trvá ministerstvo na výběru zbraně, která dále prohloubí typovou roztříštěnost a navýší budoucí náklady, je otázkou.
