 |
Malta byla pro spojenecké operace ve Středomoří nenahraditelná. Uvědomovaly si to obě strany. Churchill o ní mluvil jako o „nepotopitelné letadlové lodi“, Rommel prohlašoval, že „bez Malty země Osy ztratí kontrolu nad Severní Afrikou“, protože mu bylo jasné, že se nebude moci spolehnout na dostatečné zásobování svých jednotek.
Boj o Maltu začal v červnu 1940, s otevřením nové fronty v severní Africe. Italové a později i Němci, se rozhodli zlomit odpor obránců leteckými útoky. Britové se je snažili za cenu vysokých ztrát odrazit. Problémem bylo, že měli spoustu starostí a málo prostředků, kterými je mohli řešit.
Pro obranu ostrova byla nejdůležitější letecká technika. Malta patřila mezi nejvíce bombardovaná místa na světě. Proto Britové zahájili sérii operací, pod společným neoficiálním označením Club Run. Jednalo se o nebezpečné plavby cenných letadlových lodí, které na Maltu dopravovaly „pozemní“ stíhací letouny. Dopluly na hranici jejich doletu, letouny vzlétly a pokračovaly na Maltu. Letadlové lodě se vrátily na Gibraltar nebo do Británie.
První Club Run proběhl v srpnu 1940, když obstarožní HMS Argus dopravila na své palubě 12 stíhacích Hawker Hurricane. V listopadu vyslala HMS Illustrious při operaci Coat tři Fairey Fulmar a HMS Argus při operaci White dalších 12 Hawker Hurricane a dva střemhlavé bombardéry Blackburn Skua. Devět letadel a sedm pilotů bylo bohužel ztraceno kvůli vynucenému předčasnému vzletu, špatnému počasí a problémům s navigací.
Spitfiry a wildcaty na palube USS Wasp
V roce 1941 proběhlo 11 plaveb Club Run. Do března 1942 provedli Britové další čtyři plavby. V dubnu proběhla operace Calendar, což byla dodávka stíhaček Spitfire pomocí americké letadlové lodi USS Wasp (CV-7). Letadlovou loď Američané poskytli na osobní žádost Winstona Churchilla.
USS Wasp nalodila v Shieldhallu 52 Supermarine Spitfire Mk.Vc i s piloty 601. a 603. perutě RAF. Letouny byly vybavené přídavnými nádržemi k prodloužení doletu. Jinak byly v dost ubohém stavu. Nádrže tekly, řada letounů měla vadné vysílačky i nefunkční zbraně.
Nutno říci, že velitel USS Wasp Capt. John W. „Black Jack“ Reeves ze svého poslání nijak nejásal. Středozemní moře, zvláště jeho západní část, považoval za „větší rybník“, kde není dost prostoru na operační manévrování. Spitfiry s pevnými křídly překážely na palubě, omezovaly letecké operace a ohrožovaly cennou loď.
Při operaci Calendar došlo k nešťastné události, když jeden z mechaniků RAF, Sgt. Douglas Preston ustupoval před letadlem najíždějícím na start a pozadu vešel do okruhu vrtule dalšího Spitfire. Byl na místě mrtvý. Piloti dalších letadel čekajících na zádi lodi na pořadí ke vzletu viděli krvavý masakr z bezprostřední blízkosti. Na Maltu se dostalo 47 letounů Supermarine Spitfire 601. a 603. peruti RAF.
Němci o celé akci věděli. Krátce po přistání 603. peruti na letišti Ta’Quali základnu bombardovali. Během jediného dne provedli celkem 272 vzletů. Následující den bylo z nových letadel operačně způsobilých jen 27. Ostatní byly zničené na zemi. Do večera bylo provozuschopných jen 19, které z provozu postupně vyřadil nedostatek náhradních dílů a nezkušenost pozemního personálu s tímto typem. Letadla, která byla již z Británie odeslaná ve špatném stavu, postupně dolétala.
To nebyly zdaleka všechny problémy. Velitel leteckých sil na Maltě Air Marshal Sir Hugh Pughe Lloyd odeslal do Londýna telegram, ať neposílají nezkušené piloty, že Malta není pro zelenáče. Po ztrátě čerstvě dodaných spitfirů byl odvolán guvernér ostrova generálporučík William Dobbie. Jeho post zaujal generál John Vereker vikomt Gort, který svou funkci vykonával o poznání rozhodněji, protože za obranu Malty převzal 20. června 1943 z rukou krále Jiřího VI. maršálskou hůl.
