Speciální kryty neumožňují, aby na čidlo zaznamenávající okolní teplotu dopadalo přímé sluneční záření. Na první pohled tato radiační ochrana umístěná na meteorologických stanicích připomíná malou bílou kruhovou pagodu.
Proč tomu tak je, vysvětlil v roce 2014 pro náš server odborník z ČHMÚ Petr Dvořák. Přiblížil tehdy i to, co by se stalo, pokud by na teploměr dopadaly přímé sluneční paprsky.
„Kdybychom položili teploměr na přímé sluneční paprsky, pak každé měřicí médium (například rtuť, bezbarvý či obarvený líh, bimetalový pásek, kovové odporové čidlo apod.) bude absorbovat jiné množství sluneční energie a podle toho se bude zahřívat,“ popisoval tehdy možné zkreslení získaných údajů meteorolog.
Proč je měření teploty na sluníčku nesmysl |
Pro přirovnání si vybral příměr s asfaltem a trávníkem. Tmavý asfalt na přímém slunci absorbuje mnohem více energie, což může vést až k jeho měknutí, vedlejší trávník může být naopak příjemně chladivý.
Podobně působí sluneční paprsky na teploměr. Míra zahřání by pak byla závislá nejen na tom, jak moc slunce svítí, ale také na materiálu a jeho barvě.
„V meteorologii nás nemůže zajímat, na kolik stupňů se zahřeje nějaký povrch. Musíme striktně vyjádřit teplotu samotného vzduchu, takže proto ukrýváme teploměry do těch žaluziových krytů a to je jediné možné měření,“ uzavřel Petr Dvořák.
Ve zmíněném článku také poradil, jak si můžete sami vyrobit takový kryt na teplotní čidlo a kam ho umístit.