Přírodní výběr si obvykle představujeme jako slepou sílu, působící v průběhu mnoha generací. Ale přírodní designéři mohou v případě nutnosti pracovat poměrně rychle. Ukazuje to příklad kalifornských vlaštovek pestrých, které zkoumal ekolog Charles Brown z Oklahomy.
Tamní biologové už třicet let sledují populaci vlaštovek, která žije v hnízdech nalepených na dálničních mostech. Mimo jiné sbírali i mrtvolky ptáků, kteří zahynuli po srážce s projíždějícími auty v blízkosti kolonie, aby je mohli změřit a měli nějaké exempláře do sbírek.
V poslední letech se jim zdálo, že je u silnic ptáků nějak podezřele málo. Když zkontrolovali záznamy, ukázalo se, že v letech 1984 a 1985 takto nasbírali 20 mrtvolek, v posledních pěti letech už to bylo vždy jen méně než pět. Je to poněkud zarážející, protože za stejnou dobu se počet hnízd i ptáků v kolonii zdvojnásobil a aut rozhodně neubylo, byť jich ani výrazně nepřibylo.
Samozřejmě je možné, že vlaštovky se naučily autům vyhýbat a tato dovednost se mezi nimi šíří (ano, vlaštovky se učí, třeba při shánění kořisti). Ale auty zabitými ptáky nejsou a nebyli nadprůměrně zastoupení mladí ptáci, kteří by měli být méně zkušení a tedy spíše obětmi nehod. Brown a jeho kolegové si spíše myslí (byť to nemohou přímo dokázat), že vysvětlení je v křídlech.
Ukázalo se totiž, že v posledních letech auty zabité vlaštovky byly trochu výjimečné. Měly v průměru o něco větší rozpětí křídel než běžní ptáci z populace, konkrétně 112 milimetrů místo zhruba 107 milimetrů. Biology ihned napadl důvod: "Zřejmě nejdůležitější efekt kratších křídel je, že ptákům umožňují rychleji zatáčet," řekl časopisu Science Charles Brown. Vlaštovky s kratšími křídly se tedy dokážou autům lépe vyhnout a proti svým dlouhokřídlým kolegyním mají v životě pod mostem výhodu.
Vědce pak logicky napadlo, zda je vliv silničního provozu tak silný, aby se projevil na celé sledované skupině. Jinými slovy: mají vlaštovky s krátkými křídly takovou výhodu, aby se tento rys začal mezi ptáky více prosazovat? A podle všeho ano. V údajích se ukázalo, že od 80. let se průměrné rozpětí odchycených ptáků ze zhruba 111 milimetrů na 107 milimetrů. V posledních letech auty zabité vlaštovky byly cynicky řečeno tedy obvykle "staré modely".
Není to první příklad, kdy biologové prokázali vliv člověka na vývoj druhu (třeba intenzivně lovené tresky se kvůli tlaku rybářů zmenšují a rychleji dospívají), ale je nám v redakci jediným známým dokladem evolučního tlaku automobilové dopravy na zvířata.
Ale protože srážky jsou častou významnou příčinou smrti i u jiných zvířat (včetně jiných ptáků, např. ve městě žijících sov), asi lze jen těžko pochybovat, že by ho bylo možné zaznamenat i jinde. Bude je však těžké zachytit, protože jsou k tomu zapotřebí specifické podmínky, především dlouhodobé sledování po řadu generací u nějaké jasně vymezené skupiny či populace, aby se omezily jiné vlivy.
Možná by se mohla situace změnit v případě studia vlivu větrných elektráren na populaci pátků či netopýrů. Už nyní je patrný, ale my nevíme o žádné studii, která by zatím běžela dost dlouho, aby (ne)dokázala mezigenerační změny. Studie o oklahomských vlaštovkách, která se objevila v časopise Current Biology, tak bude asi ještě nějakou dobu poměrně osamocená.
