No, tak ono něco málo přidat jde. Na hydroelektrárnách stále ještě jede spousta turbín, které se počítaly div ne na logaritmickém pravítku. U některých tomu možná skutečně tak bylo. Dneska jste schopen pomocí optimalizací přes metody MKP a MKV najít optimální tvary nejen u lopatek, ale i u savky, rozváděcí komory a tak dále. Jsou to brutálně náročné výpočty, ale vyplatí se.
Výsledkem je, že o nějaké to drobné procento přidáte na účinnosti a dále jste zpravidla schopen zvýšit hltnost toho soustrojí, protože díky těm výpočtům jste schopen snížit hydraulické ztráty v místech, která nebyla optimálně navržena. Soustrojím pak proteče při stejném spádu více vody. Díky tomu z toho opravdu lze dostat více, aniž byste musel rubat do tělesa hráze, ale můžeme se bavit například o řádu -nácti procent. Tvrzení pana Jacobsona jsou klasická zelená demagogie. I kdyby to nakrásně šlo udělat po stavební stránce, tak to zabije hydrologie. Poklesy hladiny by byly tak prudké, že by to dříve či později poslalo břehy do přehrady, jako kdyby je odstřelil.
