Na úvod dnešního obrazově bohatého referátu je třeba krátce definovat, co je visutá lanovka. Tak tedy jízdní dráhu visuté lanovky tvoří lano, případně visutá kolejnice, a těžiště lanovkového vozidla se nachází pod samotnou jízdní dráhou.
Lanovkovým vozidlem rozumíme kabinu nebo sedačku. Různé lanovky mají různé počty lanovkových vozidel. Zatímco u sedačkových je sedaček zpravidla „mnoho“, tak u kabinových to jsou jednak lanovky s jednou nebo dvěma kabinami, kdy se jedná o lanovky kyvadlové, a jednak lanovky s „mnoha“ kabinami, což jsou potom lanovky oběžné (stejně jako jsou oběžné ty sedačkové). U mnohakabinových potom zpravidla hovoříme o kabinkách a potažmo o kabinkových lanovkách.
Seznam článků ze seriálu Tatry na Technetu:
|
Lanovky se nejčastěji stavějí v horách, několik takových zařízení tedy najdeme i ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Pohled na Lomnický štít z Expozície tatranskej prírody v Tatranské Lomnici
Dvojúseková visutá lanová dráha mezi Tatranskou Lomnicí a Lomnickým štítem je ve své původní podobě již dlouho uzavřenou kapitolou. Byť přišly lanovky nové, tak budovy té časem odváté dosud stojí, přičemž v úseku mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem jsou tyto stavební objekty stále využívány, a tam provozovaná nová lanovka tedy jezdí ve stejné trajektorii jako ta původní z roku 1940.
Ještě než se seznámíme s unikátností původní dvojúsekové lanovky, musíme si v lanovkách rajonu Tatranská Lomnica, Skalnaté pleso a Lomnický štít udělat pořádek. A to není vůbec jednoduché, protože pokud člověk není zrovna mentálně jakž takž ve formě, má problém se jich vůbec dopočítat. V dané oblasti tedy byly nebo jsou tyto lanovky (ty se zvýrazněným letopočtem uvedení do provozu jsou lanovkami stávajícími):
- Původní dvojúseková kabinová lanovka Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso – Lomnický štít. První úsek mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem, s mezistanicí Štart, byl zprovozněn v roce 1937 a provoz na něm byl ukončen v roce 1999. Na prvním úseku jezdily Seilbahnen dvě kabiny. Druhý úsek ze Skalnatého plesa na Lomnický štít byl zprovozněn v roce 1940, a jak už víme, tato původní technika tam už není, ale od roku 1989 zde jezdí lanovka nová. Druhý úsek byl a je s jednou kyvadlově jezdící kabinou. Původní lanovku ze třicátých let dodala strojírenská firma Františka Wiesnera z Chrudimi (pozdější Transporta Chrudim).
Visutá kabinová lanovka na Skalnaté pleso
Visutá kabinová lanovka na Lomnický štít
- Sedačková lanovka Skalnaté pleso – Lomnické sedlo. Je to lanovka primárně lyžařská. Původní s jednomístnými sedačkami a vyrobená Transportou Chrudim pracovala v letech 1959 až 1976. Potom ji nahradila, ale v jiné trase, lanovka od francouzské firmy POMA s dvoumístnými sedačkami, která je v provozu od roku 1978. V roce 2012 došlo k výměně dvojsedaček, kterých by nyní mělo být 102.
- Kabinová lanovka Skalnaté pleso – Lomnický štít. Zprovozněna v roce 1989, nahradila druhý úsek původní lanovky (viz první položka v seznamu). I když zde hovoříme o rekonstrukci tohoto úseku, tak došlo k nahrazení celé technologické části lanovky novým typem západní provenience od švýcarské firmy Von Roll. Kabina Gangloff je šestnáctimístná, pro 14 stojících a dva sedící cestující.
Lanovka mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem ve své aktuální podobě
- Kabinková lanovka Tatranská Lomnica – Štart – Skalnaté pleso. Zde to bude trochu složitější. Když se blížilo mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970 ve Vysokých Tatrách, přišel kvůli už nedostatečné kapacitě prvního úseku původní lanovky plán postavit druhou lanovku Tatranské Lomnica – Štart – Skalnaté pleso. Ale nakonec byla dokončena až v roce 1973, s velkým časovým mankem za plánem. Její stanice v Tatranské Lomnici vyrostla asi jeden kilometr západo-jihozápadně od stanice staré kabinové lanovky. Od mezistanice, respektive mezistanic Štart potom vedly na pleso obě lanovky paralelně, což je vcelku logické. Nová lanovka samozřejmě musela dostat i vlastní mezistanici Štart a nahoře vlastní stanici na plese. Kvůli jinému umístění spodní stanice se tedy její trasa v mezistanici Štart „lámala“. Lanovku dodala Transporta Chrudim, kabinky byly čtyřmístné. V letech 1993 až 1995 byla kabinková lanovka zásadně modernizována, protože v roce 1992 došlo k tragické havárii, která si vyžádala životy čtyři šestnáctiletých studentů ze dvou zřícených kabinek. Lanovku modernějšího typu dodala rakouská firma Girak. V roce 2013 se její trasa redukovala na úsek Tatranská Lomnica – Štart, protože ze stanice Štart na Skalnaté pleso vyrostla lanovka nová (viz následující položka). V roce 2022 je v letním období lanovka mimo provoz z důvodu výměny technologie, což ovšem nemusí nikomu příliš vadit, protože v provozu je paralelně vedoucí sedačková lanovka z roku 2010 (viz předposlední položka v seznamu).
Kabinková lanovka na Skalnaté pleso z roku 1973
Lanovky na Skalnaté pleso. Na snímku vidíme tři budovy lanovek, vpravo je velká budova původní dvojúsekové lanovky, hned vedle ní vlevo je budova kabinkové lanovky z roku 1973 a s odstupem ještě více vlevo vidíme současnou kabinkovou lanovku z roku 2013.
- Kabinková lanovka Štart – Skalnaté pleso nahradila lanovku Girak z roku 1995 v uvedené trase (kabinková lanovka Girak mezi Tatranskou Lomnicí a Štartem zůstala zachována, viz předchozí položka). Zprovozněna v roce 2013, výrobcem je firma Doppelmayr Seilbahnen z Wolfurtu. Kabinky, kterých tam je 37, jsou typu 15-MGD s kapacitou až 15 cestujících, z toho 10 sedících a 5 stojících.
Kabinková lanovka Štart – Skalnaté pleso z roku 2013 od firmy Doppelmayr Seilbahnen z Wolfurtu.
- Sedačková lanovka Štart – Čučoriedky. Zprovozněna v roce 2008, výrobcem je firma Doppelmayr Seilbahnen. Čtyřmístné sedačky jsou typu 4-CLF. Jedná se o lanovku vyloženě lyžařskou, končí na startu sjezdovky Čučoriedky.
Sedačková lanovka Tatranská Lomnica – Štart z roku 2010
- Sedačková lanovka Tatranská Lomnica – Štart. Zprovozněna v roce 2010, výrobcem je firma Doppelmayr Seilbahnen. Lanovka obsahuje 96 šestimístných sedaček typu 6-CLD-B s ochrannými bublinami a vyhřívanými sedáky.
- Sedačková lanovka Tatranská Lomnica – Buková Hora. Zprovozněna v roce 2011, výrobcem je firma Leitner, čímž se tento výrobce poprvé uvedl na Slovensku. Sedačky jsou osmimístné s ochrannými bublinami. I tato lanovky je vyloženě lyžařská, končí na startu sjezdovky Buková Hora (ve slově Hora je zde velké písmeno, protože v názvu se nejedná technicky o horu).
Vlevo třicetimístná kabina (resp. jedenatřicetimístná, kdy tím jedním navíc byl průvodce/průvodčí) ze zrušené původní visuté lanovky na Skalnaté pleso. Kabiny v úseku na Skalnaté pleso byly označeny čísly „1“ a „2“, kabina v úseku na Lomnický štít nesla číslo tři. V průběhu věků se tam vystřídalo více „typů“ kabin, tento není první ani poslední. Malá modrá kabina vedle ní je ze zrušené kabinkové lanovky na Skalnaté pleso z let 1973 až 1993.
Původní dvojúseková visutá lanovka mezi Tatranskou Lomnicí a Lomnickým štítem
O stavbě lanovky ve Vysokých Tatrách, tak vysoko, jak to bude jen možné, se začalo vážně uvažovat ve dvacátých letech dvacátého století(ale je pravda, že první méně vážné úvahy přišly už v poslední dekádě století páry, za dob mocnářství, a to v souvislosti s předběžnými plány na výstavbu „vrcholové“ meteorologické stanice, které se také nerealizovaly).
Ve Vysokých Tatrách se začal rozvíjet i turistický ruch, byť zdaleka ne každý si tam mohl dovolit zavítat a s pozdější turistickou saturací v dané oblasti – tj. v období tzv. reálného socialismu a o dnešku ani nemluvě – se to nedá vůbec srovnat. Prvním předpokladem k tamnímu následnému rozvoji turistického ruchu se stalo přivedení železnice pod Tatry, k čemuž došlo už ve století páry. Konkrétně to byla trať Košicko-bohumínské dráhy na konci roku 1871.
Adeptem na nejvyšší tatranskou lanovkovou stanici byl zpočátku Gerlachovský štít, ale nakonec se tím šťastným stal štít Lomnický. Dolní hraniční stanicí lanovky byla logicky vybrána Tatranská Lomnica, turistické centrum pro trasu lanovky šikovně situované a navíc zde byla stanice úzkorozchodné tatranské elektrické železnice (což nakonec vlastně podporuje skutečnost, že město bylo významným turistickým střediskem). Stanice vyrostla v sousedství Grandhotelu Praha, který byl postaven v roce 1905 jako hotel Palace.
Lanovka na Lomnický štít
Kvůli velké vzdálenosti a zrovna tak velké výškové diferenci mezi Tatranskou Lomnicí a vrcholem Lomnického štítu byla lanovka vyprojektována jako dvojúseková, s hranicí úseků na Skalnatém plese, tj. v podstatě na jediném možném místě. První úsek tedy byl mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem a druhý úsek mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem.
Do objektu lanovky na Skalnatém plese se umístila i její strojovna se společným pohonem pro oba úseky. Toho se však nelekejme, pohon byl sice společný, ale oba úseky se samozřejmě mohly provozovat nezávisle na sobě. Ostatně úsek na Skalnaté pleso byl v provozu o několik let dříve než úsek na Lomnický štít.
Kvůli velké vzdálenosti byla realizována i mezistanice Štart, kde byla další napínací zařízení nosných lan. Větve prvního úseku měly tedy samostatná nosná lana mezi Tatranskou Lomnicí a Štartem a mezi Štartem a Skalnatým plesem. V mezistanici kabiny přejížděly po visutých kolejnicích. Zdánlivě nelogické jméno Štart získala mezistanice z důvodu, že vznikla u startu sáňkařské dráhy.
Jednotlivé stanice byly postaveny v těchto nadmořských výškách: Tatranská Lomnica 898 m n.m., Štart 1165 m n.m., Skalnaté pleso 1764 m n.m. a Lomnický štít 2625 m n.m.
V době uvedení do provozu představovala předmětná lanová dráha unikum nemající ve světě obdoby. Dráha mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem byla na světě nejdelší lanovkou bez přestupu. Pokud počítáme oba úseky s celkovou délkou dráhy 5428 metrů, tak zase byla nejdelší lanovkou na světě s přestupem. A oba úseky překonávaly dohromady 1730 výškových metrů, ve světě do té doby záležitost také neviděná.
A to není vše. Přestože se v původních plánech počítalo s druhým úsekem zcela bez podpěr, ale v průběhu stavby se musela jedna podpěra v blízkosti vrcholové stanice realizovat, tak na titul největšího volného rozpětí nosného lana mezi všemi lanovkami s jedním nosným lanem na celém širém světě to nemělo vliv. Konkrétně vzdálenost mezi opěrnými body nosného lana ve stanici na Skalnatém plesu na podpěře před stanicí na Lomnickém štítu činila na tu dobu neuvěřitelných 1744 metrů. Jinak zmíněná podpěra byla odstraněna ve druhé polovině osmdesátých let při již uvedené (výše v seznamu lanovek) rekonstrukci na švýcarskou techniku od firmy Van Roll.
Lanovka v Tatranské Lomnici v 60. letech
Budova původní lanovky v Tatranské Lomnici ztratila využití a zarůstá vegetací. První úsek původní visuté lanovky, vedený mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem, se přestal provozovat v roce 1999. (Foto je z roku 2019.)
Pod visutou lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnický štít z let 1937 až 1940 je podepsán významný slovenský architekt Dušan Samuel Jurkovič. Jeho dílem jsou architektonické projekty všech čtyř původních stanic. Trochu to kalí skutečnost, že vinou realizátora staveb, pana Marvana z Hradce Králové, resp. jeho firmy, došlo během stavby ke zbytečnému odchylování od velice povedených architektonických návrhů, což budovy trochu esteticky poškodilo. Zkrátka mohly vypadat ještě o kus lépe. Samotnou tvrdou práci na stavbě potom odváděli námezdní dělníci z blízkého i vzdálenějšího okolí, přičemž tuny materiálu vynosili nahoru i vlastními silami. Ale to vše je téma natolik zajímavé a takového rozsahu, že by si případně zasloužilo vlastní článek.
Původní budova lanovkové stanice v Tatranské Lomnici
Doporučená studijní díla:
|
