V dnešní době je zcela běžné cestovat letadly na zápasy oblíbených fotbalových týmů. U těch hodně slavných jde někdy dokonce o desítky leteckých speciálů plných fotbalových fanoušků dychtících vidět své idoly při dalším vítězném zápase.
Ovšem v dobách, kdy letecké dopravě ještě vládly klasické vrtulové letouny a cestování „dopravákem“ rozhodně nebylo bráno jako o něco dražší (a rychlejší) autobus, podobné letecké výlety rozhodně běžné nebyly. My si dnes nejen na fotografiích jednu takovou připomeňme - na mezinárodním letišti v Ruzyni se tehdy slétla doslova flotila nádherných letadel s pístovými motory a s fotbalovými fandy na palubách.
Za fotbalem s vrtulemi |
Bylo jaro roku 1967. Počasí v Evropě pod psa, ale fotbaloví fandové nejen u nás zpozorněli. V tehdejším Poháru mistrů evropských zemí (nyní Liga mistrů) se chystal legendární tým Ajax Amsterdam změřit síly s Duklou Praha ve čtvrtfinále. Pro mnoho fandů Ajaxu bylo nemyslitelné, aby takovou vzdálenost „odseděli“ ve vlaku či autobusu. A tak byl různými leteckými společnostmi připraven „letecký most“ mezi Nizozemskem a Prahou. K tomu přibyly i speciální lety z Německa, Belgie i dalších zemí. Celkově do Prahy podle dobových dokumentů dorazilo na pět tisíc fanoušků.
Během 8. března 1967 na staré ruzyňské letiště přilétaly letecké speciály z řady letišť s fotbalovými fanoušky Ajaxu. Pro letecké fandy to byl velký svátek, neboť mohli vidět „invazi“ letounů Douglas DC-4, DC-6, DC-7 i „šeptajícího obra“ – Bristol Britannii britské společnosti Lloyd International.
Letiště se na tuto událost muselo pořádně připravit. Bylo třeba zajistit palivo pro letouny, odbavit velké množství cestujících, ale také připravit zdravotníky i bezpečnostní personál a další, pro mimořádný provoz nezbytné složky letiště. Došlo i na řídící letového provozu, jejich směny byly posíleny včetně potřebných provozních rezerv pro případ nutnosti. Letiště čekalo více než padesát leteckých speciálů a to nebyla legrace.
Po zápase byl důvod k radosti, Dukla vyhrála 2:1, v semifinále ji pak vyřadil Celtic Glasgow. Podobně jako dnes měl zápas „alkoholovou“ dohru, která se projevila i na letišti. Díky slušné podnapilosti mnoha fotbalových fandů letiště dokonce neodbavovalo lety běžným způsobem. Celý proces sestával z prostého odpočítání počtu cestujících a jak se naplnila kapacita jednoho letadla, hned odletělo. A alkoholem zmoženými Nizozemci se začalo plnit další. Vůbec se nekoukalo na město, kam letadlo letí, důležitý byl cílový stát. Mnoho fandů protestovalo, ale na to za dané situace nikdo nedbal a napřažený pendrek bezpečnostních sil na letišti pochopil i alkoholem zmožený fanda velice rychle.
Což o to, tehdejší tisk by si rád smlsnul na „imperialistických opilcích zkažených západní společností“, ale to by zase znamenalo, že tehdejší Veřejná bezpečnost nebyla schopna akci řádně zajistit, a tak se v tuzemském tisku o nizozemské alkoholové eskapádě neobjevilo ani slovo. Ani pražská záchytka na tom nebyla lépe a například velvyslanectví země tulipánů muselo asistovat s tlumočením ve velmi choulostivých situacích, kdy prostě jejich občanům díky alkoholu a obtížně srozumitelnému mateřskému jazyku nikdo neměl šanci rozumět.
Pestré letiště
Na letišti bylo tehdy opravdu na co koukat. To není jako dnes – airbusy, boeingy a sem tam nějaký embraer. Tehdejší rozmanitost typů byla velká a už z dálky se dal letoun spolehlivě poznat podle siluety. Všechny stroje čekaly na cestující odstaveny na tehdy již nepoužívané vzletové a přistávací dráze 22/04. Kdo pracoval na letišti a měl fotoaparát, nenechal si takovou výjimečnou příležitost ujít.
Během následujících let do Prahy směřovala řada dalších speciálů s fotbalovými fanoušky, ale to již šlo o moderní proudová letadla, u kterých se rozdíly mezi typy již ztrácely. Ale tenkrát vedle sebe stály klasické pístové mašiny společností Martinair, Transavia atd. K tomu letouny německého Südflugu, norské Braathens S.A.F.E. i společností Schreiner a Globe Air. Ty všechny do Prahy svážely cestující na otočku, jak to jen šlo. Pravidelné linky zahraničních společností navíc ve stejný den nasadily do Prahy větší typy letounů, např. holandské KLM.
Přinášíme nyní řadu fotografií, z nichž některé ještě nebyly zveřejněny a pochází z pozůstalosti mého kamaráda a velkého leteckého fandy Ivana Čerkese. On sám již tehdy pracoval na letišti nějaký ten rok, a tak si tuto velikou příležitost nenechal utéct. Po letech se smíchem vzpomínal: „Člověče, to sis připadal jako u firmy Douglas a nebo v jejich výrobním závodě. Takových décéček (DC = Douglas Commercial, pozn. autora) jsi za totáče u nás nemohl vidět ani náhodou. Hrome, jak jsme těm Holanďanům záviděli možnost cestovat takovými nádhernými mašinami“.
Ačkoliv je tato letecká událost stará více než 50 let, mnoho mých přátel prosilo o její připomínku. Někteří byli ještě v plenkách, ale od rodičů o ní slýchali a chtěli podobné fotografie vidět. A jak říkal kdysi legendární brněnský pilot Zdeněk Bedřich: pořádné éro má mít vrtuli! Takových tam bylo bezpočet, a pokud je mi známo, stejně velká akce se s vrtuláky v Praze již neopakovala.
Mám svědectví z i druhé strany. Otec mého kamaráda, Holanďan Peter Duyn, tehdy jako mladý fanoušek do Prahy přiletěl. Jenže po letech si kromě pár detailů zápasu a typu letadla ve kterém letěl už na nic nevzpomněl. Tedy až na hrozně bolavou hlavu druhý den ráno. Navíc se v místním tisku propírala událost jako mezinárodní ostuda, kdy fandové posilnění alkoholem udělali „vizitku“ své zemi právě v Praze. Ale buď jak buď, pro místní letecké fandy šlo o velký svátek, což zachovalé fotografie krásně ukazují. A událost je dobré si připomenout i proto, že pražské ruzyňské letiště letos slaví 80 let provozu.
Článek byl převzat z autorovy stránky pilotinfo.cz, kde najdete i další zajímavosti ze světa letectví.
