Izraelské atomové centrum Dimona v Negevské poušti je už desítky let jedním z nejlépe utajených míst na světě a ven proniklo dosud jen minimum informací.
Téměř stoprocentní utajení se dařilo držet až do roku 1986 - tehdy technik z Dimony Mordechai Vanunu prozradil informace o izraelském jaderném výzkumu a arzenálu britskému tisku. S jeho tvrzením nakonec souhlasily jak americké, tak i britské výzvědné služby.
Atomová zařízení – údajně pro mírový výzkum – pomohly Izraeli vybudovat v šedesátých letech západní státy. V roce 1960 mohl být spuštěn v továrně Dimona uprostřed Negevské pouště reaktor z Francie využívající těžkou vodu z Velké Británie. Dodávku uranu zprostředkovala jedna norská firma. Vojenský výzkum probíhal utajeně v podzemních halách hluboko pod místnostmi, kde se konal výzkum mírový.
V září 1979 zjistily americké družice, že nad Indickým oceánem poblíž pobřeží Jižní Afriky vybuchla atomová bomba – nejspíš to byla zkouška. Američtí zpravodajci dospěli k závěru, že zbraň vyrobili Izraelci a Jihoafričané jejich pokus technicky zajistili. Obě země to odmítly, nicméně důkazy zjištěné v amerických laboratořích hovořily naprosto přesvědčivě.
Koncem devadesátých let minulého století odhadovala americká CIA, že Izrael má k dispozici 75 – 130 atomových bomb. Dnešní údaj není znám, ale znalci odhadují, že by Izrael mohl mít až 200 jaderných bomb.
Podle amerického časopisu Bulletin of Atomic Scientists z podzimu 2002 používají Izraelci jako nosiče atomových bomb letadla F-16 (dolet 1 600 km) a F-151 (dolet 4 450 km), dále rakety Jericho I (dolet 1 200 km) a Jericho II (dolet 1 800 km). Západní pozorovatelé se rovněž domnívají, že jaderné bomby jsou instalovány na balistických střelách ve třech ponorkách třídy Delfin, zakoupených v Německu.
