Sestrojit vlastní letoun se pokoušela v zemích českých řada nadšených průkopníků již v dobách nedlouho před Velkou válkou. Například i náš mediálně nejznámější praletec Jan Kašpar se tímto směrem chvíli neúspěšně pinožil, než slízl smetanu díky svým letům na francouzském stroji Blériot XI.
Ve stavbě letadel byli pak relativně úspěšní bratři Eugen a Hugo Čihákovi, mimo jiné bratranci Kašpara. Jejich nejpovedenější stroj se zrodil koncem roku 1912, nesl jméno Rapid a ne úplnou náhodou svými tvary připomínal francouzské stroje Morane-Saulnier. Rapid se vlastně stal i nejúspěšnější leteckou konstrukcí do roku 1914 u nás.
Téhož roku, jako vznikl v Pardubicích Rapid, postavil Metoděj Vlach v Mladé Boleslavi první letoun ryze tuzemské konstrukce, z tuzemských materiálů (kromě potahového plátna) a poháněný tuzemským motorem (zápůjčka od firmy Laurin & Klement).
Nějaký ten aeroplán se pokusilo před válkou postavit také Aviatické sdružení Bohemia, které založili pánové Rudolf Polanecký, Jaroslav Samek a Viktor Brune. Za zmínku stojí především Polanecký, pozdější známý pilot, který začal svoji krátkou, ale o to intenzivnější leteckou kariéru v řadách rakousko-uherského válečného letectva, po válce se podílel na výstavbě letectva československého, zemřel v roce 1922 během havárie na vojenském letounu Phönix.
Tento neformální spolek působil nejprve v Hrdlořezích u Prahy (dnes Praha, spolek byl založen pod původně ne příliš životaschopným dlouhým názvem Bohemia-Aero-Atelier-Sdružení adeptů aviatiky). V červenci 1914 se přemístil do Plzně, ale krátce nato vypukla válka a s hobby aviatikou byl na více než čtyři roky amen. „Bohemisté“ samozřejmě museli jít do boje za císaře pána, takže jim navíc nastaly úplně jiné starosti.
S koncem války sdružení naplno svou činnost obnovilo, do jeho řad vstoupili noví členové, a díky tomu mohlo nové republice nadělit první československé letadlo Bohemia B-5. Číslo 5 nám napovídá, že se jedná o celkově pátý pokus tohoto sdružení o stavbu letadla. Konstruktérem Bohemie B-5 byl Oldřich Haller, právě jeden z nově příchozích členů.
Bohemia B-5Jednomotorový dvoumístný vzpěrový dvouplošník celodřevěné konstrukce, potah plátěný, na horní části trupu překližkový, krycí plechy motorového prostoru z hliníkové slitiny. Klasický podvozek s nebrzděnými koly s drátěným výpletem potaženým plátnem nesly ocelové trubky, na zádi byla neřiditelná ostruha. Řízení bylo dvojité, nožní pedály standardní, ruční řízení volantové (tzn. křidélka se řídila natáčením volantu umístěného na kniplu).
|
K premiérovému letu se poměrně malý stroj elegantních tvarů rozjel na letišti v Plzni na Borech 27. dubna 1919. Za řízením tehdy seděl Rudolf Polanecký, zkušený pilot, který si ze služby v rakousko-uherském vojenském letectvu odnesl vyznamenání za statečnost. Zkouška nového stroje dopadla dobře a veřejnosti se představil o čtyři dny později, když z něho letci shazovali na Prvního máje nad Plzní tiskové materiály propagující aeronautiku.
Po úspěšné premiéře začali plzeňští letečtí nadšenci používat nový stroj k výcviku. Za necelé tři týdny, 17. května, ale došlo k tragédii. Plzeň navštívil prezident Tomáš G. Masaryk a na jeho počest vzlétla i Bohemia B-5. Při návratu z letu se stroj zřítil na borské letiště. Zatímco Polanecký na zadním sedadle vyvázl jen s lehkými zraněními, pro Josefa Klíbra, také člena sdružení Bohemia, který seděl vpředu, znamenal tento let definitivní tečku za jeho pozemskou poutí.
Ale tragická událost neměla naštěstí vliv na lidi ze sdružení Bohemia, kteří za pouhých šest týdnů dali stroj opět dohromady, velkou část trupu přitom museli prakticky znovu postavit. V přídi i po havárii zůstal technický unikát - řadový čtyřválec N.A.G., který vyrobili před válkou v Berlíně podle vzoru pohonné jednotky, jež používali na svých strojích bratři Wrightové. Motor však s pomocí techniků plzeňské Škodovky upravil a vylepšil konstruktér letounu Oldřich Haller.
Bohemia B-5 létala po opravě ještě nějakou dobu v Plzni, od srpna 1919 se jejím domovským letištěm staly pražské Kbely. Téměř čtyři roky se na ní učili létat noví piloti a vedle toho vozila zájemce o vyhlídkové lety.
Bohemia B-5
Bez motoru bos
Začátkem 20. let koupil Bohemii B-5 chrudimský továrník a letecký nadšenec Jaroslav Wiesner. V roce 1923 však dosloužil motor, a protože jiný nebyl k dispozici, rozhodl se Wiesner pro přestavbu stroje na kluzák. Práci svěřil Rudolfovi Valentovi, zkušebnímu pilotovi továrny Aero a správci hangárů stejné firmy na kbelském letišti.
Letoun Bohemia B-5 po přestavbě na kluzák
Valenta dělal, co mohl. Že z hezkého motorového stroje vznikla malá bezmotorová „obluda“, mu za vinu dávat nemůžeme. Adaptovaný kluzák měl v porovnání s původním strojem kratší příď s plechovou kapotáží, zrušený zadní kokpit byl zakryt a místo kolového podvozku dostal podvozek holý lyžový. Kolik toho tento kluzák potom nalétal, je ve hvězdách.
Číslo 5 žije
Na konci 20. let se Bohemia B-5 i její původní motor dostaly do Národního technického muzea. Na dřevěný trup postupně padal prach v depozitáři, lepší osud čekal výjimečný motor - dlouhá léta byl k vidění v hlavní hale NTM v Praze na Letné.
Už v 80. letech minulého století se začalo uvažovat o renovaci, která však začala až na přelomu století a zapojilo se do ní Vojenské muzeum, tedy jeho letečtí experti ze Kbel. Rekonstruovaná Bohemia B-5 se návštěvníkům kbelského muzea představila v dubnu 2014, loni byla k vidění i na Pražském hradě u příležitosti stého výročí vzniku Československa.
Zrekonstruovaný letoun Bohemia B-5 s částečně přiznanou konstrukcí (záměrně chybějícím potahem na části draku)
