Nemožné
V problematice hledání ztracených ponorek se cítím býti laikem. Ano, po čtyřech letech dokumentování práce týmu muzejníků, pátrajících po nezvěstné ponorce U206 Reichenberg, možná laikem poučeným. Pro ilustraci, tým U-206 hledá ponorku v Biskajském zálivu zhruba v hloubce mezi 20 a 80 metry. Má určitou představu, kde asi hledat, i když to velmi komplikuje velký počet vraků na dně tohoto válečného „vrakoviště“.
Pátrání velmi znesnadňuje počasí a i v relativně malé hloubce nelze nebrat v úvahu, že koordináty poslední pozice na hladině se mohou velmi lišit od pozice, kam vrak doputoval při své pouti ke dnu. A teď si představme, že jsme v hloubce čtyři kilometry a nehledáme skoro 70 metrů dlouhý ocelový tubus o hmotnosti 700 tun (jaký představuje německá druhoválečná ponorka typu VIIC), ale karbonovou experimentální ponorku o velikosti kytovce. Není nesmyslné tvrdit, že záchranáři se v současné době pokoušejí v severním Atlantiku o nemožné.
