Později legendární a rozsáhlou sbírku historických letadel – Shuttleworth Collection – začal tvořit ve třicátých letech automobilový závodník a pilot Richard Ormonde Shuttleworth. Zde je dobré si uvědomit, že stroje, které mladý pán Shuttleworth sbíral, v té době nebyly pro něho zdaleka tak staré, jako jsou dnes pro nás. Ostatně ve sbírce nejdeme i jeho první letadlo de Havilland DH.60X Hermes Moth, pořízené jako čtyři roky staré a s nímž samozřejmě intenzivně létal. A do letuschopného stavu potom uváděl i zakoupené chátrající letadlové veterány.
A v tomto duchu je vedena muzejní sbírka letadel v Old Wardenu do současnosti. Zkrátka je vyloženě „živá“ a její letadla jsou často prezentována na leteckých dnech. Jen na letišti Old Warden se ročně koná řada takových akcí, samozřejmě se nejedná pouze o větší letecké dny, ale i o menší komorní akce.
Modrý DH.60 Cirrus Moth a bílý DH.60X Hermes Moth ze Shuttleworth Collection. Vyobrazený DH.60X s imatrikulací G-EBWD je vůbec prvním letounem, který si Richard Shuttleworth pořídil.
Kromě letadel historických si do sbírky našly cestu i novodobé repliky, které najdeme především v množině letadel z pionýrských dob letectví a v množině letadel z velké války. Ale musíme pochválit, že to jsou repliky v pravém smyslu slova, nejsou to tedy žádné zmenšené napodobeniny svých vzorů. Nakonec i na fotografiích u tohoto článku jsou repliky přiznány.
Slavná Shuttleworth Collection však neobsahuje pouze letadla, najdeme v ní totiž i řadu provozuschopných exponátů historické pozemní techniky. Je pravdou, že je zakladatel začal sbírat vlastně o dost dříve než letadla. Sbírka tedy obsahuje také motocykly a automobily osobní i užitkové. A aby toho nebylo málo, jsou v ní i parní lokomobily a jejich evoluční nástupci zemědělské traktory. A právě historické traktory představují ideální prostředek pro přetahování historických letadel po letištní ploše.
De Havilland DH.88 Comet (Shuttleworth Collection)
Krátká životní pouť zakladatele sbírky
Richard Shuttleworth dostal do vínku vyloženě dobrou startovní pozici. Narodil se 16. července 1909 do velmi bohaté průmyslnické rodiny. Už Richardův rodný dům, známý Mansion House v Old Wardenu, hovoří více než výmluvně. Za domem stojí (obrazně) význačný viktoriánský architekt Henry Clutton, přičemž dům stavěl v roce 1876 pro Josepha Shuttlewortha (1819–1883), což byl Richardův dědeček in memoriam.
A kde Joseph Shuttleworth přišel k takovému bohatství? V roce 1842 spolu se svým společníkem Nathanielem Claytonem založili v Lincolnu strojírenskou firmu Clayton & Shuttleworth zaměřenou především na výrobu parních lokomobil a mlátiček. Ukázalo se, že to byl v té době dobrý podnikatelský nápad, neboť pro uživatele těchto strojů to oproti práci založené na živé síle znamenalo velký skok kupředu v produktivitě. A tak rostl nejen objem výroby, ale i počet továren této společnosti, která navíc expandovala do kontinentální Evropy.
Rodný dům Richarda Shuttlewortha. Vpředu vidíme parní lokomobilu Dorothy ze Shuttleworth Collection.
Když Joseph Shuttleworth opustil tento svět, zdědil jeho majetek syn Frank (1845–1913), bývalý plukovník britské armády a budoucí otec Richarda. Frank Shuttleworth měl evidentně na všechno dost času, protože když si roku 1902 bral za manželku třadvacetiletou Dorothu Clotildu Langovou (1879–1968), bylo mu už slušných sedmapadesát let. A snad, že sedmička je šťastné číslo, tak tolik let po svatbě se manželům narodil právě syn Richard. Šťastní byli rodiče, šťastný byl celý Mansion House a tři dny se radovali přátelé v Bedford Country Clubu, kam poslal pyšný otec na vlastní náklady 105 imperiálních galonů (cca 477 litrů) portského vína. Relativně vysoký věk novopečeného otce měl však jednu zásadní nevýhodu, malý chlapec se už ve svých čtyřech letech stal polosirotkem.
Richarda Shuttlewortha od útlého věku fascinovaly jakékoliv stroje s motorickým pohonem, a to už můžeme považovat za první kvalifikační předpoklad pro později realizovaný nápad s jejich sběratelstvím. Svůj podíl na prohlubování Richardovy inklinace k technice měla i jeho maminka, která byla jednou z prvních žen v Británii s řidičským průkazem, a synek sotva dosáhnuvší na pedály už začal prohánět rodinný vůz po rodinném panství.
 |
Vedle toho byl Richard dost temperamentní až divoký. To nakonec nepřímo dokládá jeho raná přezdívka „Mad Jack“. Jeho divoké jednání si demonstrujme na jedné šílené akci z dob studií. Protože to chtěl někam dotáhnout, nelezl na komín pivovaru, ale ke svému výškovému výstupu si vybral střechu knihovny, kde na jednu z vysokých a špičatých fiál pověsil svůj cylindr.
V devatenácti letech vstoupil do armády, kde jezdil na koni – což ho také bavilo – u kavalerie. Konkrétně byl u 16./5. královského kopinického pluku (název může být matoucí, ale zbraň kopí už se používala pouze pro slavnostní příležitosti). Jízda na koni ho bavila dokonce tak, že se v době vojenské služby účastnil koňských dostihů. S vojenskou kariérou se rozloučil v roce 1933, kdy už mohl disponovat dvěma miliony britských liber z otcovy závěti, které mu byly uvolněny podle nastavených podmínek po dosažení plnoletosti, tj. třiadvaceti let. A s tím už se daly dělat divy.
S automobilovými závody samozřejmě začal už dříve, také ještě když byl vojákem. Nesmíme si to totiž představovat tak, že byl u kavalerie držen na uzdě, nebyl to žádný záklaďák. Stejně tak rok před opuštěním armády absolvoval letecký výcvik v jednom aeroklubu. Zajímavé je, že v té době chtěl přejít ke Královskému letectvu, ale tam ho odmítli s tím, že do řad nováčků preferují přeci jen mladší zájemce.
Bristol M1C, replika (Shuttleworth Collection)
Od začátku roku 1932 už měl Richard Shuttleworth na Old Warden vlastní cvičný dvouplošník de Havilland DH.60X Hermes Moth s imatrikulací G-EBWD, který tam je dodnes a nese si tak zasloužený titul služebně nejstaršího letadla Shuttleworth Collection. V létě 1932 a roku následujícího si mladý pán přikoupil po jednom lehkém jednomístném stroji Camper Swift, z nichž ten první dnes ve sbírce také najdeme. Letouny nebyly v té době žádnými veterány, „Rorýs“ se zrovna vyráběl a stejně tak „Můra“, byť v novější verzi. Richard Shuttleworth s nimi vystupoval na leteckých dnech a došlo i na leteckou soutěž. Nákup historických letounů přišel na řadu později.
Mezitím Richard Shuttleworth stále závodil na soutěžích automobilových rozličných kategorií, od závodů do vrchu až po Velké ceny. Při Velkých cenách se utkával s borci, jako byli Chiron, Wimille, Dreyfus a další. Ale jedna taková Velká cena jeho kariéru automobilového závodníka ukončila. Když se probral z devatenáctidenního bezvědomí, do kterého se dostal následkem havárie během tréninkových jízd před Velkou cenou Jižní Afriky konané na okruhu ve Východním Londýně na pobřeží Indického oceánu, zcela rozumně usoudil, že mu to za to nestojí a pověsil volant závodního vozu na hřebík.
O to více se vrhal do létání a zároveň měl více času věnovat se svému letadlovému portfoliu, které se začínalo úspěšně rozrůstat a v té době navíc přišly i první letouny historické. Zatím jmenujme jen Blériot XI z roku 1919, který létá dodnes a představuje tak nejstarší provozuschopný letoun na světě. Zde podotkněme, že na Richarda Shuttlewortha se nemůžeme dívat pouze jako na šťastlivce disponujícího velkým jměním, který si koupil staré éro a pro něj hotovo. Ne, sám navlékl montérky, do ruky vzal vercajk a svá letadla opravoval, renovoval, zprovozňoval. Ostatně i podobně se nořil pod kapoty automobilů.
Supermarine Spitfire LF Mk.Vc (Shuttleworth Collection)
Když v roce 1939 vypukla válka, přihlásil se v říjnu do Dobrovolnické zálohy Královského letectva (RAF Volunteer Reserve), kam byl kvůli nově nastolené situaci v Evropě bez okolků přijat. Po absolvování vojenského leteckého výcviku měl být zařazen do týmu pro vyšetřování nehod letadel RAF. Při svém posledním cvičném letu (nočním), ke kterému odstartoval v noci na 2. srpna 1940 na letounu Fairey Battle (třímístný letoun, ale poručík Shuttleworth v něm letěl sám), narazil do svahu kopce a zahynul. Bylo mu 31 let.
Slavná Shuttleworth Collection
Na počest svého syna a k zachování jeho odkazu Dorothy Shuttleworthová sbírku nerozprodala, ani neponechala osudu, ale v roce 1944 založila nadaci, která se o letadla a další techniku ze sbírky stará a navíc sbírku do dnešní doby násobně rozšířila a přistavěla i stavební objekty (hangáry).
Dorothy Shuttleworthová během války také poskytla část velkého rodinného domu (Old Warden Mansion House) Červenému kříži pro rekonvalescenci zraněných letců. Později byla v dané budově zřízena zemědělská škola, která tam je dodnes.
Sopwith Triplane, replika (Shuttleworth Collection)
Jako muzeum můžeme Shuttleworth Collection titulovat od roku 1963, tehdy se hangáry (kterých tam nebylo zdaleka tolik jako dnes) otevřely veřejnosti. A roku následujícího proběhl na letišti Old Warden první letecký den, při kterém byly exponáty sbírky k velké radosti diváků i pořadatelů prezentovány ve vzduchu.
Nyní nás čekají videa a fotografie některých z položek Shuttleworth Collection. Postupně se podíváme na letadla z dob pionýrských, z velké války, z nadějného věku meziválečného, dále z druhé světové války a na úplný závěr přijde technika pozemní.
Letouny prvních průkopníků
Z typů prezentujících dobu prvních a vesměs už vyloženě úspěšných průkopníků létání na aparátech těžších vzduchu jmenujme Blériot XI (vyrobený v roce 1909), Deperdussin Type A monoplane (1910) a Blackburn Type D (1912). Těmto historickým unikátům sekundují repliky Roe IV Triplane a Bristol Boxkite.
Bleriot XI (Shuttleworth Collection)
Blackburn Type D Monoplane (Shuttleworth Collection)
Předmětný Blériot XI je vůbec nejstarší provozuschopný letoun na světě. A protože je muzeum britské, nezapomíná se uvést, že Blackburn Type D je zase nejstarší provozuschopný letoun na světě britské výroby.
Repliky Roe IV Triplane a Bristol Boxkite byly vyrobeny v roce 1964 firmou F. G. Miles Engineering pro film Those Magnificent Men in Their Flying Machines (plným titulem Those Magnificent Men in their Flying Machines; Or, How I Flew from London to Paris in 25 Hours and 11 Minutes, u nás šel s názvem Báječní muži na létajících strojích).
Bristol Boxkite, replika (Shuttleworth Collection)
Roe IV Triplane, replika (Shuttleworth Collection)
Tyto dvě repliky mají z dané sbírky už z principu největší technologické odlišnosti od originálů. Repliky zkrátka musí být provozně bezpečnější než originály z pionýrských dob letectví.
Letouny velké války 1914 až 1918
Z dobových prvoválečných strojů sbírka obsahuje Avro 504K, Bristol F.2b Fighter a RAF S.E.5a. Jedna legenda větší jak druhá.
Stíhačka RAF S.E.5a představovala nejen výtečnou zbraň, ale tento letoun s řadovým motorem byl navíc uživatelsky příjemnější, tzn. pro méně zdatné piloty o poznání bezpečnější, než snad nejslavnější britská stíhačka té doby - Sopwith Camel. Na druhou stranu s Camelem mohl zkušený pilot díky velkým rotujícím hmotám výkonného rotačního motoru v kombinaci s ultrakrátkou přídí a soustředění převážné hmotnosti letadla k jeho těžišti provádět doslova psí kusy. (Zkratka RAF u typových označení letadel neznamená Královské letectvo, ale firmu Royal Aircraft Factory).
Dvoumístný Bristol F.2b Fighter platil za výkonný stíhací a průzkumný letoun, u svých osádek se těšil velké oblibě. Vznikl jako náhrada pomalého a zranitelného průzkumného typu RAF B.E.2, přičemž nový stroj měl být schopen sám se ubránit nepřátelským stíhačkám. Ale byl tak dobrý, že se sám stal stíhačkou.
Stíhačka RAF SE.5a a dvoumístný víceúčelový letoun Bristol F2b Fighter (Shuttleworth Collection)
Nenápadné Avro 504 vzniklo jako cvičné už před válkou. Nakonec se z něho stal víceúčelový letoun vyráběný v obrovských počtech a mnoha verzích. Jen do konce války bylo vyrobeno téměř devět tisíc těchto letadel, ale výroba s o poznání menší intenzitou pokračovala až někdy do poloviny 30. let (to už licenčně v zahraničí - letoun se po válce vyráběl v několika státech) a celkový objem výroby nakonec výrazně přesáhl jedenáct tisíc kusů.
Avro 504K (Shuttleworth Collection)
Sopwith Pup (Shuttleworth Collection)
Zajímavým exponátem Shuttleworth Collection je stíhačka Sopwith Pup. Letoun ze sbírky byl vyroben v roce 1920 jako Sopwith Dove, tedy poválečná dvoumístná civilní verze prvoválečné stíhačky. Letounů Sopwith Dove vzniklo pouhých deset kusů. Richard Shuttleworth získal Sopwith Dove od jeho předchozího majitele výměnou za jiný historický letoun ze své sbírky. Potom byl stroj podroben přestavbě, především trupu a ocasních ploch – a v roce 1938 byl na světě slavný Sopwith Pup.
Bristol M1C, replika (Shuttleworth Collection)
Sopwith Triplane, replika (Shuttleworth Collection)
Sopwith Camel, replika (Shuttleworth Collection)
Novodobými replikami prvoválečných letounů ze Shuttleworth Collection jsou stíhačky Bristol M.1C, Sopwith Camel a Sopwith Triplane. Takto pěkně to vyšlo, že tam mají zastoupený jednoplošník, dvojplošník i trojplošník.
Zároveň si všimneme, že všechny stroje – na rozdíl od těch ještě starších - už jsou britské výroby. To nás ovšem nemůže překvapit, když sbírka Shuttleworth je na tom založena.
Slavná i méně slavná letadla meziválečná
Největší zastoupení v portfoliu letadel Shuttleworth Collection mají samozřejmě stroje meziválečné. Najdeme tam stroje cvičné, sportovní i vyloženě závodní speciály, ale také letouny bojové.
Za nejvzácnější exponát z tohoto období musíme považovat elegantní dvoumotorový závodní speciál de Havilland DH.88 Comet. Typ byl vyvinut a první tři kusy vyrobeny pro účast v etapovém leteckém závodě z Londýna do Melbourne v Austrálii konaném v roce 1934. Nejrychleji celo anabázi zalétl právě stroj DH.88 s imatrikulaci G-ACSS, pojmenovaný Grosvenor House a osedlaný letci Scottem a Blackem. Shuttleworth Collection získala tento stroj v roce 1965, tehdy byl už zanedbaný a neletuschopný. Později prodělal rekonstrukci a v roce 1987 se opět dostal do vzduchu, kde budí zaslouženou pozornost.
De Havilland DH.88 Comet a Percival Mew Gull (Shuttleworth Collection)
De Havilland DH.51 (Shuttleworth Collection)
Percival Mew Gull (Shuttleworth Collection)
Jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších meziválečných letounů RAF je lehký bombardér, či spíše víceúčelový stroj Hawker Hart, včetně odvozených typů Audax, Demon, Hardy, Hind a Osprey. Ve sbírce se nachází jeden Hawker Hind a jeden Hawker Demon.
Předmětný Hawker Hind byl vyroben v roce 1938 pro Afghánské královské letectvo, kde sloužil až do padesátých let. Na samém počátku sedmdesátých let se stal součástí Shuttleworth Collection, šest tisíc mil dlouhá etapová cesta z Kábulu do Old Wardenu trvala čtyři týdny. Stroj musel být restaurován a do vzduchu se opět vznesl v roce 1981. V roce 1985 byl přestříkán, aby představoval stroj sériového čísla K5414, sloužící svého času u 15. perutě RAF.
Hawker Hind (Shuttleworth Collection)
Legendy druhé světové války
Na Old Wardenu najdeme i několik letadel z druhé světové války. Celkem jich tam je tak sedm, záleží na tom, zda budeme počítat stíhací dvojplošník Gloster Gladiator vyrobený před válkou, ale v nějakých počtech za války ještě používaný.
Druhoválečná letadla jsou všeobecně známá, a tak jen pár slov ke stíhačce Supermarine Spitfire LF.Mk.Vc, která se nás přímo týká. Jedná se konkrétně o exemplář sloužící nejprve u 310. a následně u 312. československé stíhací perutě RAF. A právě s označením 312. perutě létá i v současnosti (poznáme podle kódových písmen DU, třistadesítka měla NN).
Supermarine Spitfire LF Mk.Vc (Shuttleworth Collection)
Hawker Sea Hurricane Mk.I (Shuttleworth Collection)
Westland Lysander Mk.IIIa (Shuttleworth Collection)
Letadla poválečná
Z letadel poválečného období si vybereme na ukázku kluzáky, protože s bezmotorovými letouny jsme dosud tu čest neměli.
Elliotts Primary EoN podle jména asi mnohým nic neřekne, když ho však spatříme, hned nás napadne legendární německý cvičný kluzák SG 38 Schulgleiter, zkonstruovaný v roce 1938. A budeme mít pravdu, protože se díváme na jeho poválečnou britskou kopii.
Netradičními tvary nás zase zaujme francouzský kluzák Fauvel AV.36. Písmena AV v typovém označení znamenají Aile Volante, tedy létající křídlo, ale jak sami vidíme, nebylo to čisté létající křídlo (čisté létající křídlo je například Northrop B-2 Spirit, když už to musíme uvést na pravou míru takto tvrdě).
Elliotts Primary EoN (Shuttleworth Collection)
Fauvel A.V.36 (Shuttleworth Collection)
Pozemní technika
Shuttleworth Collection obsahuje i řadu motocyklů. Za nimi vidíme dopravní Avro Anson C.19 z poválečné výroby (rok 1946).
Historické automobily začal Richard Shuttleworth sbírat v roce 1928. Tehdy se se svým prvním veteránem - vozem značky Panhard et Levassor z roku 1898 (ve sbírce se nachází dodnes) - účastnil prvního ročníku veteránského závodu z Londýna do Brightonu (slavný závod se také jezdí dodnes). Richard Shuttleworth se tam nakazil sběratelskou vášní pro staré automobily. Měl totiž trochu pocit, že staré automobily ze světa mizí, a tak se je rozhodl zachraňovat a renovovat.
Veteránský závod Londýn – Brighton se koná na počest prvního automobilového závodu na této trase, který se jel v roce 1896 na oslavu zrušení tzv. praporkového zákona (ten omezoval rychlost, ve městě na pouhé 2 míle/hod, a před vozem musel kráčet doprovodný člověk; když se v roce 1865 zákon schvaloval, jezdily po cestách vozidla na parní pohon a bylo jich zanedbatelné množství).
Na veteránském závodu Londýn – Brighton, kterého se mohou účastnit vozy do roku výroby 1905, můžete i dnes spatřit nejstarší exponáty Shuttleworth Collection.
Meziválečný lidový vůz Austin Seven (Shuttleworth Collection)
Meziválečný lidový vůz z Itálie - legendární Fiat Topolino (Shuttleworth Collection)
Podobně jako letecká část sbírky se po druhé světové válce markantně rozšířila i ta s pozemní technikou. Obsahuje řadu motocyklů, osobních automobilů od lidových po luxusní, automobily závodní, automobily užitkové, traktory i dávné parní lokomobily.
Lokomobila Dorothy (Shuttleworth Collection)
Historický autobus značky Leyland (Shuttleworth Collection)
Mezi užitkovými vozy jsou i tři autobusy, ve kterých se mohou zdarma svézt návštěvníci mnoha akcí v Old Wardenu každý rok konaných. Jeden z autobusů muzeum půjčuje na svatby.
Zajímavým exponátem pozemní techniky i z pohledu leteckých nadšenců je startér Hucks na automobilu Ford model T.
Startér Hucks a Bristol F.2b Fighter (Shuttleworth Collection)
Fotogalerie |
