Podle některých teorií mohla stavba sloužit jako vyvýšené poutní místo. Spisovatel Julian Spalding v deníku The Guardian tvrdí, že komplex ve Stonehenge byl obřím oltářem, na který se vešlo až několik stovek věřících. Kameny mohly sloužit jako podpěry pro dřevěnou konstrukci, na níž se odehrávaly keltské rituály.
“Jde o zcela odlišnou teorii, která dosud nebyla předložena,” řekl Spalding britskému deníku. “Zatím jsme se na Stonehenge dívali pohledem 20. století, tedy ze země. Duchovní obřady v minulosti nebyly prováděny na zemi, ale vysoko ve vzduchu. Kněží ani vládcové se země nesměli dotknout,” tvrdí spisovatel. Další podrobnosti k teorii naleznete zde.
Jedna z dalších teorií britských vědců publikovaná v časopise Antiquity odhalila záhadnou čtyřsetletou mezeru v historii slavné kamenné svatyně a nabízí k ní překvapivé vysvětlení.
Tým vedený archeologem Mikem Parker Pearsonem z University College London se zabýval kameny, které tvoří vnitřní podkovovitý prstenec monumentu. Tyto kameny jsou méně nápadné než pískovcové megality, které vytvářejí notoricky známou siluetu Stonehenge, ale neméně pozoruhodné.
Tvoří je zvláštní druh doleritu, který se na Britském souostroví nachází pouze ve Walesu v pohoří Preseli. Z něj je to ke Stonehenge na Salisburských pláních po souši asi 290 kilometrů. O tom, jak se dostaly na své stávající místo jsme psali zde.
