Snad nejvíce vypovídá skutečnost, že v Praze si přiznivci dalšího spojení s Rakouskem vyjádřit netroufali, ve Vídni zase oslavy českého státu také nebyly.

Demokracie je jinak.

Pro rozdělení státu, větší reformy, jak tenkrát, tak i několikrát později, se sluší udělat plebiscit, referendum a předtím zvážit, co je pro voliče nejlepší.

V roce 1918 by referendum s velkou pravděpodobností nepřineslo pro mladočechy žádoucí výsledek, už kvůli třetině voličů, náležící k německy mluvícímu obyvatelstvu, ta by jistě podpořila staročechy, kteří v tom společném státě chtěli setrvat. Stav by byl přibližně vyrovnaný. To, že byli jednoduše přehlédnuti, zaselo na zbytečnou nenávist.

Přes tu zvonkohru nerozumím slovu...