Ze sedmi střel ho Cottin zasáhl pouze jednou a ani tato rána ho nedokázala zabít. „Navrhuji, aby šel na osm let do vězení, kde by se mu dostalo řádného střeleckého výcviku,“ zavtipkoval později premiér.
Atentát byl spáchán 19. února, jen několik týdnů po neúspěšném útoku na československého premiéra Karla Kramáře. Clemenceau nastupoval v devět ráno do svého automobilu na rohu Franklinovy ulice v Paříži. Mířil do hotelu de Crillon, kde se měl setkat s britským ministrem zahraničí Arthurem Balfourem.
Útočník nejprve prostřelil dveře premiérova rozjíždějícího auta. Když politika nezasáhl, běžel Cottin za autem a pokračoval ve střelbě. Premiérův osobní strážce z auta vyskočil a pokusil se útočníka zneškodnit. Anarchista mu však utekl. Zadržel ho až dav, který byl svědkem útoku.
Clemenceaua zasáhla jediná střela, která však nepoškodila žádné důležité orgány. Lékaři se však obávali operace, protože kulka uvázla příliš blízko premiérova srdce. Raději ji proto nechali v těle, aby politika neohrozili na životě.
Předseda vlády se během týdne zotavil a mohl se účastnit jednání mírové konference. Emile Cottin byl nejprve odsouzen k trestu smrti, následně byl trest zmírněn na desetileté vězení. Po propuštění se přihlásil k bolševismu a bojoval proti frankistům v občanské válce ve Španělsku. Padl v boji nedaleko Zaragozy 8. října 1936.
Georges Clemenceau zůstal v úřadu premiéra až do října roku 1920. Zastánce tvrdého postupu proti Německu zemřel stále s kulkou od atentátníka v těle 24. listopadu 1929.
