Takřka každý stolní nebo přenosný multimediální přehrávač počínaje neznačkovým výrobkem za pár korun až po drahé domácí kino umí pracovat s obrazovými kodeky DivX a XviD.
Filmy v těchto formátech však u nás legálně koupíte pouze velmi těžko. Podobně jako hudbu do MP3 přehrávačů. Oficiální obchody s hudbou a filmy v digitální podobě v Česku prakticky neexistují.
Kde se tedy vzalo takové množství zájemců o koupi domácího kina s podporou DivX? Kde berou svou hudbu ti, co vyžadují od MP3 přehrávače podporu bezztrátového kodeku FLAC? Odpověď je jednoduchá... A ten kdo nestahuje, kopíruje si data od toho, kdo stahuje. Výrobce spotřební elektroniky podporují svými nákupy všichni tak jako tak.
Boj proti takzvanému pirátství je přitom v poslední době velmi intenzivní. Asi nejznámější je soud se serverem The Pirate Bay. Na jedné straně je však horlivost protipirátských organizací, na druhé straně pak vstřícný přístup výrobců, kteří své přehrávače rádi přizpůsobí poptávce.
V konečném důsledku všichni počítají s tím, že zákazník si obsah do svého poctivě koupeného přehrávače, ale třeba i televize, sežene sám pirátským způsobem.
Piráti tlačí na cenu. Video pro všechny
Jedním ze základních pravidel svobodné ekonomiky je, že cena výrobku je tím nižší, čím je výrobek dostupnější a vyráběný ve větších sériích. Kapesní multimediální přehrávače jsou dnes spotřebním zbožím, které je v plně funkční podobě dostupné již za několik stokorun. Jak je to ale možné?
Velká poptávka, která vedla k nabídce a nakonec stlačila cenu na úroveň spotřebního zboží, mohla vzniknout jedině proto, že pro tyto přehrávače existovalo dost obsahu. Nabídku obsahu online v žádném případě nedokázaly pokrýt obchody s hudbou v digitální podobě.
Například v České republice sice existuje několik takových e-shopů, ale ty jsou vázány na technologie (ochrana DRM), které podporují pouze některé přehrávače. Od svých zákazníků pak tyto obchody vyžadují konkrétní softwarové konfigurace a jejich nabídka zdaleka nepokrývá celé hudební, respektive multimediální spektrum.
Když k tomu přičteme fakt, že tyto obchody přišly do ČR až v době, kdy zde byly MP3 přehrávače již značně rozšířené, je zřejmé, že v zájmu o placenou hudbu z internetu jejich masivní rozšíření spatřovat nemůžeme.
A tak nezbývá než konstatovat, že laciné přehrávače jsou zde proto, že existují pirátské sítě s miliony skladeb zdarma ke stažení. Prakticky stejná je situace také u videa a dalších multimédií. Díky tomu, že z internetu lze stahovat filmy, jsou jejich přehrávače laciné. Jinak by byly zbožím pro relativně malé množství vyvolených uživatelů, kteří si například umí vyrobit DivX film ze zakoupeného DVD.
Na počátku byl...
Na počátku cesty dnes profesionálního a uznávaného systému kódování DivX přitom bylo něco, co bychom asi nečekali. Totiž hackerská úprava kodeku, na němž na konci devadesátých let minulého století pracovala společnost Microsoft.
Kodek měl Microsoftu zajistit postavení na trhu digitálního videa. Některým jeho zkušeným uživatelům se nelíbilo, že filmy v něm mohou být exportovány jen do formátu ASF, a tak si jej "upravili" po svém (blíže k tomu například zde – anglicky).
Dnešní DivX samozřejmě s touto úpravou již nemá nic společného, nicméně svůj pirátský původ nezapře. V tomto kodeku je sice možné nakupovat a stahovat filmy i legálně, ovšem nebýt obří "šedé zóny" internetu, nikdy by nedosáhl současného rozšíření. A už vůbec ne v Česku, kde do češtiny lokalizované filmy jinde než na torentech nebo Rapidsharu neseženete.
Obdobný osud (pokud jde popularitu) pak následoval i otevřenou variantu kodeku XviD, která vznikla z důvodu nedostatečné "volnosti" prvně jmenovaného. Dnes ovšem obě technologie sdílejí své místo ve vašem obývacím pokoji společně s dalšími, které by nebýt oceánu pirátských multimédií nejspíše ani neexistovaly.
Příklad takové technologie může být otevřený multimediální kontejner Matroska, jenž je dnes podporován i těmi největšími dodavateli elektroniky. Velmi populární je zejména mezi diváky, kteří se rádi dívají na filmy ve vysokém rozlišení. V Matrosce si mohou stáhnout z internetu i ty, které se v ČR nikdy nebudou prodávat, a to včetně českých titulků.
K čemu máme tak velké disky?
Kdybychom vzali dokumenty a další provozní data z běžného domácího PC, není-li majitel nadšený fotograf nebo filmař, nejspíše bychom zjistili, že k jejich zálohování stačí nejvýše jednotky běžných DVD.
Přesto mají typičtí uživatelé domácích počítačů desítky, někdy i tisíce zaplněných gigabytů. Jejich obsahem jsou multimédia stažená z internetu.
Harddisky se prodávají v supermarketech, jejich ceny jsou zlomkové. Kdyby se na ně zaznamenávaly opravdu pouze záložní kopie dokumentů, nemohly by dosáhnout současného rozšíření ani cen.
Nebylo by to možné prostě proto, že reálné množství dat by bylo podstatně menší, než je dnes. Ostatně, dokud neexistovaly výměnné sítě, byly doménou úložných médií na počítačích klasické diskety a ty se v supermarketech neprodávaly.
Jak to tedy je?
To, co jsme se zde pokusili přiblížit, není nic jiného než aplikace základních ekonomických zákonitostí na svět sdílení a distribuce dat.
Nemusíte si z internetu stáhnout jedinou skladbu nebo film, a přesto jste součástí ekonomiky, která je on-line dostupnými multimédii poznamenána. Hudební a filmoví piráti mají základnu ve vašem domácím kině. Díky nim nestál váš kapesní přehrávač dva měsíční platy, a díky nim neobracíte zapisovatelné disky DVD s posvátností, se kterými jste kdysi manipulovali s gramofonovými deskami.
Může to vypadat poněkud zvláštně, ale svět sdílených multimédií na internetu dokázal ovlivnit reálný svět okolo nás. I proto se jej jen tak nezbavíme.
