Nyní a v budoucnuJak to bylo nyní? A novými zákony? |
Evropská unie byla doposud rozdělena na dva světy. V tom prvním bylo (velice zhruba řečeno) zakázáno pořizování kopií pro osobní potřebu a zároveň se zde neplatily poplatky za prázdná média, v druhém světě (kam patří i ČR) to je zhruba naopak. Stále zde platí, že vybrané poplatky za prázdná média jsou i kompenzací ztrát vzniklých pořizováním kopií autorských děl pro soukromou potřebu.
I v České republice ale bylo sporné, zda lze pro osobní potřebu pořizovat kopie autorských děl (např. filmů či hudby) z nelegálních zdrojů. V praxi bylo jasné, že pokud někdo uploadoval na různá úložiště nelegální obsah, dopouštěl se porušování autorských práv. U toho, kdo takový obsah stahoval, však nebyla situace jednoznačná, protože náš autorský zákon upravuje v § 30 tzv. volné užití. Nyní se může vše změnit.
Evropský soudní dvůr v dnešním rozsudku zdůrazňuje, že členské státy by měly zákonem zakázat možnost pořizování soukromých rozmnoženin z neoprávněného zdroje. Zároveň by ale měly stanovit poplatky za prázdná média tak, aby jejich výše nezohledňovala nelegální kopírování děl. Současný stav může podle soudu negativně zasahovat do řádného fungování vnitřního trhu.
Co říká § 30Volná užití
|
Stejně tak podle soudu nesmí být podpora šíření kultury vedena na úkor důsledné ochrany autorských práv nebo za cenu tolerování nedovolené distribuce padělků nebo nedovolených napodobenin (česky řečeno: kopií).
Soudní dvůr proto rozhodl, že vnitrostátní právní předpisy, které nečiní žádný rozdíl mezi soukromými rozmnoženinami pořízenými z oprávněných zdrojů a rozmnoženinami pořízenými z nedovolených zdrojů nelze nadále tolerovat. To je případ i České republiky.
"Národní právní předpisy, které nečiní rozdíl mezi oprávněnými a neoprávněnými soukromými rozmnoženinami, přitom nejsou s to zajistit řádné uplatňování výjimky pro soukromé rozmnožování. Skutečnost, že neexistuje žádný technologický prostředek použitelný k boji proti pořizování neoprávněných soukromých rozmnoženin, tento závěr nemůže zpochybnit," píše v tiskové zprávě (PDF) Soudního dvora Evropské unie k rozhodnutí.
Jinými slovy, i nadále musí být umožněno pořízení kopie pro vlastní potřebu, bude to však možné pouze z legálně šířené (získané) kopie díla nebo díla samotného. Evropský soud tak dává jasně najevo, že nelze tolerovat nelegální šíření autorských děl, byť to má být stále kompenzováno "výpalným" z prázdných nosičů a do budoucna možná i cloudových disků.
Pro Česko je to průlom
Z hlediska České republiky se jedná o průlomové rozhodnutí, které jednoznačně řeší dosud spornou otázku zejména tzv. downloadování (stahování) autorsky chráněného obsahu.
Pro odbornou veřejnost se nemusí jednat až o takovou novinku, neboť totéž bylo možné dovodit i na základě tzv. třístupňového testu zakotveného v mezinárodních úmluvách a v komunitárním právu (výjimka ve prospěch soukromého rozmnožování nesmí narušit normální způsob využívání díla a nesmí způsobit neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora).
"Současné rozhodnutí Soudního dvora uvedený názor potvrzuje v konkrétní situaci a dává jednoznačné poselství především široké veřejnosti - výjimka pro soukromé užití není bezbřehá a pokud čerpám ze zdroje, který je nelegální, musím si být vědom možného následku porušení zákona. Spíše než jednotliví downloadeři ale budou pravděpodobně voláni k odpovědnosti ti, kdo takové nelegální soukromé užití umožňují," vysvětluje Zuzana Císařová, advokátka a expertka na autorské právo.
Na druhou stranu by měla být výrazně upravena i cena "výpalného" za prázdná média: "Systém poplatků musí navíc zajišťovat přiměřenou rovnováhu mezi právy a zájmy autorů (jakožto osob majících nárok na spravedlivou odměnu) a právy a zájmy uživatelů předmětů ochrany," uzavírá soud.
Spor z Nizozemí
V pozadí soudního rozhodnutí stojí spor několika firem v čele s nizozemským dovozcem prázdných médií ACI Adam BV a dvěma nadacemi, z nichž jedna je pověřena výběrem a rozdělováním poplatků z médií a druhá má za úkol stanovovat výši tohoto poplatku.
ACI Adam a dalším se zdálo, že poplatek je příliš vysoký a že tato částka neprávem zohledňuje újmu případně vzniklou majitelům autorských práv v důsledku rozmnoženin pořízených z neoprávněného zdroje. Přeloženo do češtiny, musely platit vysoké "výpalné", i když si na média ukládaly vlastní data. Když svůj spor s nadacemi u všech instancí nizozemských soudů firmy prohrály, obrátily se na evropský soud, který vydal výše uvedené rozhodnutí.