Digitální fotografie od svého vzniku ušla dlouhou cestu. Je pravda, že první CCD snímací prvky vznikly již před více než čtvrt stoletím, ale opravdový boom nastal až v posledních pěti letech. První přístroje s rozlišením, které těžko překonávalo 1 Mpix, byly postupně nahrazovány a překonávány stále kvalitnějšími přístroji s vyšším a vyšším rozlišením. V současnosti dosáhly neprofesionální přístroje rozlišení kolem 5 Megapixelů. Stále to však není dost na to, aby se dosáhlo kvalit snímků srovnatelných s klasickým kinofilmem, a každé další zvyšování počtu světločivných prvků na čipu přináší neúměrně vyšší cenu.
Tak trochu kouzelnické řešení, které má zvětšit výsledné obrazové rozlišení, přinesla firma Fuji a nazvala jej superCCD a v současné době předvádí již jeho 3. generaci. Trik je v několika změnách oproti klasickému CCD. První změna spočívá ve tvaru a uspořádání světločivných buněk. Místo čtverců či obdélníků pravidelně uspořádaných vedle sebe Fuji vytvořila prvky ve tvaru osmihranné plástve, které umístila na diagonály. Dalším krokem bylo zvýšení citlivosti obrazu pomocí mikročočky pro každou plástev. Konečně poslední a nejvíce kouzelnický trik předvedla společnost v užití algoritmu, který dokáže - zjednodušeně popsáno - porovnáním barev sousedních bodů na sejmutém obraze vypočítat pravděpodobnou barvu bodu mezi nimi a takto vypočítaný bod vložit do obrazu, čímž samozřejmě dosáhne většího výsledného rozlišení. Pro příklad nový superCCD prvek počtem 6,2 milionu bodů dokáže vytvořit obraz s rozlišením 12 Mpix.
Skutečnou revolucí však je včera oficiálně prezentovaná technologie společnosti Foveon s názvem X3. Ta tvrdí, že se jí podařilo jako první a jediné na světě vytvořit takový optický čip, jehož jednotlivé buňky dokáží zachytit barvu. Porovnáme-li to s klasickým CCD prvkem, kde každá z buněk měří pouze intenzitu jedné barvy propuštěné filtrem a následně potřebuje tři až čtyři tyto buňky k vytvoření jednoho barevného bodu, jednalo by se o velice jednoduché zvýšení konečného rozlišení troj- až čtyřnásobně.
Výsledný obraz je pak dle firemních informací ostřejší, s lepším barevným podáním a hlavně prý přináší za cenu klasického CCD dvojnásobné rozlišení.
Zjistit, nakolik je tato technologie konkurenceschopná, bude moci spíše profesionální uživatel ke konci února, kdy hodlá společnost Sigma Corporation vypustit svůj profesionální digitální fotoaparát SD9 SLR osazený čipem X3.
Dva velké problémy digitální fotografie Jedno z velkých omezení současných optických čipů, které zajišťují sejmutí obrazu, jsou vysoké náklady na další zvyšování počtu snímacích bodů. Další problém je ve výrazně delší době expozice. Nejsou to samozřejmě jediné překážky, které brání opravdu masovému rozšíření digitálních fotoaparátů a jejich vítězství nad kinofilmovými přístroji, ale jsou to patrně ty největší a je jim výrobci věnována náležitá pozornost.
Trocha teorie V digitálních fotoaparátech se ke snímání obrazu používají CCD nebo CMOS optické čipy. Současné CCD prvky využívají fotodiody, což jsou světlocitlivé prvky, které dokáží intenzitu dopadajícího světla převést na elektrický náboj, přičemž platí přímá úměra mezi počtem emitovaných elektronů a intenzitou dopadajícího světla. Informace z každé diody je pak zpracována a převedena do číselné neboli digitální podoby. Barvu obraz získá díky barevným filtrům, které jsou předsazeny každé jednotlivé diodě. Vzhledem k tomu, že minimální počet barev, které jsou schopny svou kombinací vytvořit jakoukoliv další barvu, jsou tři, a dále s ohledem na technologii jeden výsledný obrazový bod vzniká porovnáním celkem tří nebo čtyř sousedních buněk. Tyto buňky musí mít nad sebou filtr zelený, modrý, červený a ještě jeden zelený. To v podstatě znamená, že je obrazových bodů přibližně o polovinu méně než diod. Obdobně systém funguje i u CMOS čipů, které se mohou chlubit nižší spotřebou, nižšími náklady na výrobu, ale v současné době menší kvalitou snímků.
SuperCCD
Tak trochu kouzelnické řešení, které má zvětšit výsledné obrazové rozlišení, přinesla firma Fuji a nazvala jej superCCD a v současné době předvádí již jeho 3. generaci. Trik je v několika změnách oproti klasickému CCD. První změna spočívá ve tvaru a uspořádání světločivných buněk. Místo čtverců či obdélníků pravidelně uspořádaných vedle sebe Fuji vytvořila prvky ve tvaru osmihranné plástve, které umístila na diagonály. Dalším krokem bylo zvýšení citlivosti obrazu pomocí mikročočky pro každou plástev. Konečně poslední a nejvíce kouzelnický trik předvedla společnost v užití algoritmu, který dokáže - zjednodušeně popsáno - porovnáním barev sousedních bodů na sejmutém obraze vypočítat pravděpodobnou barvu bodu mezi nimi a takto vypočítaný bod vložit do obrazu, čímž samozřejmě dosáhne většího výsledného rozlišení. Pro příklad nový superCCD prvek počtem 6,2 milionu bodů dokáže vytvořit obraz s rozlišením 12 Mpix.
Foveon X3
Skutečnou revolucí však je včera oficiálně prezentovaná technologie společnosti Foveon s názvem X3. Ta tvrdí, že se jí podařilo jako první a jediné na světě vytvořit takový optický čip, jehož jednotlivé buňky dokáží zachytit barvu. Porovnáme-li to s klasickým CCD prvkem, kde každá z buněk měří pouze intenzitu jedné barvy propuštěné filtrem a následně potřebuje tři až čtyři tyto buňky k vytvoření jednoho barevného bodu, jednalo by se o velice jednoduché zvýšení konečného rozlišení troj- až čtyřnásobně.
Výsledný obraz je pak dle firemních informací ostřejší, s lepším barevným podáním a hlavně prý přináší za cenu klasického CCD dvojnásobné rozlišení.
Zjistit, nakolik je tato technologie konkurenceschopná, bude moci spíše profesionální uživatel ke konci února, kdy hodlá společnost Sigma Corporation vypustit svůj profesionální digitální fotoaparát SD9 SLR osazený čipem X3.
