V pondělí 22. května 2006 vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 216/2006 Sb. novela autorského zákona. Poslanecká sněmovna schválila novelu autorského zákona původně již v únoru, ale Senát ji vrátil zpět s několika pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna pak koncem dubna schválila novelu autorského zákona ve znění vráceném Senátem.
Bez varování: Zákon již platí týden
Mezi pozměňovacími návrhy Senátu jsou i dva body „z pera“ České protipirátské unie, a to zákaz pořizování záznamů při promítání v kinech a zákaz pořizování rozmnoženin nezveřejněných děl pro osobní potřebu. Překročení zákona se dopustíte i tehdy, pokud si pořídíte kopii z CD/DVD chráněného protikopírovací ochranou. Podrobněji se novému zákonu věnujeme na Technetu zde.
Protože novela nabývá účinnosti dnem vyhlášení, již týden tak autorský zákon platí ve změněné podobě. V současné „legislativní smršti“ je to jev poměrně obvyklý, ale k adresátům zákonů, zejména k nám občanům, poněkud přísný.
Zákonodárci zřejmě předpokládají, že by občané měli sledovat zákonodárný proces ještě během projednávání návrhů v Parlamentu a se schválenými zákony se seznamovat v mezidobí od jejich podepsání Prezidentem do vydání ve Sbírce zákonů. V tomto případě jsme tak na to měli celých 17 dní … .
Poplatky budeme platit dál. Jaké budou?
Kromě jiného upravoval starý autorský zákon i procentuální výši poplatků, které platí každý uživatel ze zakoupeného nenahraného digitálního nosiče (CD-R, DVD-R atd.) a nahrávacího zařízení (CD/DVD rekordéry apod.). Nově tyto poplatky paušálně určí vyhláška Ministerstva kultury. Poplatky vybírá a následně rozděluje Ochranný svaz autorský (OSA).
Poplatky jsou jakousi náhradní odměnou zainteresovaným stranám, které díky kopírování, ať už nelegálnímu či legálnímu, přicházejí o část zisků. „Cílem je postupně poplatky minimalizovat. Je však nutné, aby nejprve došlo k zásadnímu rozšíření DRM systémů,“ vysvětluje vedoucího oddělení autorského práva Ministerstva kultury Pavel Zeman.
DRM je zkratka pro Digital Rights Management. Jedná se o souhrn pravidel, která definují možnosti přístupu k datům (hudba, film, software) a nakládání s nimi (kopírování, konverze atd.).
Podle Zemana, by měl nový systém vybírání poplatků reflektovat jejich současnou celkovou výši. „Celková vybraná částka by se měla odvíjet od té současné sumy a řádově by měla být stejná,“ říká Pavel Zeman.
„Konkrétní výši poplatku vám teď sdělit nemohu. Vyhláška je v připomínkovacím řízení a její podoba není definitivní,“ dodává Zeman. Podle dostupných informací se však podle současného návrhu vyhlášky bude platit z každého nenahraného média 30 až 40 haléřů.
Na poplatcích se pravděpodobně vybere stejně jako dnes, ačkoliv možnost kopírování originálních nosičů bude omezeno. Přesto je podle některých odborníků navržená výše poplatků nízká a nemůže pokrýt odměny pro dotčené autory.
Systém rozdělování poplatků by měl pamatovat i na případy, že CD nebo DVD je opatřeno ochranou proti kopírování a tudíž jej podle zákona zkopírovat nelze. V takovém případě by majitelům práv neměli z nekopírovatelného nosiče připadnout žádné náhradní odměny (poplatky).
Podle Zemana se nedá odhadnout zda nahrávací společnosti, případně filmová studia přistoupí, vzhledem k platnosti zákona, k razantnějšímu uplatňování protikopírovacích ochran. „Nosiče s protikopírovací ochranou se však prodávají méně, než ty bez ochrany,“ vysvětluje Zeman.
Ředitelka České protipirátské unie (ČPU) Markéta Prchalová poukazuje na fakt, že na trhu je pouze minimum originálních hudebních nosičů opatřeno protikopírovací ochranou. „V současnosti monitorujeme stav i u ostatních nahraných digitálních médií,“ dodává Prchalová. Je tedy pravděpodobné, že masivního rozšíření protipirátských ochran se bát nemusíme.
ČPU paušální poplatky, jako formu náhradní odměny, příliš nepodporuje. „Pro nás by bylo ideální kdyby se žádné poplatky nevybíraly a kopírování digitálních nosičů by bylo umožněno pouze v případě, že ten, kdo kopii pro osobní potřebu pořizuje, zároveň vlastní originál,“ upřesňuje požadavky ČPU Prchalová a dodává, že pokud je kopírování digitálních nosičů dovoleno, musí existovat i forma náhradní odměny.
Podle nového zákona a příslušné vyhlášky Ministerstva kultury by se tedy i nadálemohlo někomu zdát, že za kopírování pro osobní potřebu platí dvakrát. Jednou za originál a podruhé v ceně za prázdné médium.
 |
