Bylo pár hodin po jeho boji a Hernych se ztěžka opíral o stěnu. Skoro to dělalo dojem, že se každou vteřinou sesune k zemi. "Cítím se mizerně," řekl devětadvacetiletý tenista tichým hlasem. "Ležel jsem doteď u lékaře a vůbec jsem neměl ponětí o čase."
Je vám zle kvůli extrémně horkému počasí, během kterého se hrálo?
Bylo to nejnáročnější utkání v mé kariéře. Šílené vedro, do toho nepředvídatelný vítr. V půlce čtvrtého setu jsem cítil křeče po celém těle. To se mi ještě nikdy nestalo. Už to nebylo na žádné dlouhé výměny, prostě jsem hrál vabank. Bolí mě ještě teď teď hlava i žaludek. Po zápase jsem zvracel. Nevím, o co přesně jde. Jestli úpal, nebo co. Takhle jsem se nikdy necítil.
Však také váš zápas trval přes čtyři hodiny!
Natáhlo se to. Nejen kvůli lékařskému ošetřování, ale i proto, že na kurt padala ze stromů kůra a často se kvůli tomu uklízelo.
V utkání jste měl hned několik mečbolů. Nakonec jste ale padl.
Sám jsem dal Rumunovi šanci k obratu. Měl jsem to skvěle rozehrané, ale pak jsem to dvakrát nedoservíroval. Trestuhodná chyba! Prostě jsem to nedohrál.
Pokud by bylo počasí rozumnější, tak by vám zápas neutekl?
Ne, takhle bych to nestavěl. To určitě ne.
Co vás čeká teď?
Rychle do postele a vyspat se z toho všeho.
- úterý 20. ledna 2009
- 7
