„To byli soupeři, kteří nám měli sloužit k rozehrání. Věřím, že nám to nevezme moc sil,“ prohlásila 21letá hráčka klubu Arrows Ostrava, která hraje na postu catcherky a ve vnitřním poli.
Hrajete vlastně na domácím hřišti. Je to pro vás výhoda, nebo spíše cítíte tlak?
Nervozita byla, ale věřím, že to ze mě spadne. Budu si to užívat a bude to výhoda. Těšíme se, přijede hodně fanoušků, bude to úplně jiná podpora, než kdybychom mistrovství hrály někde v jiné zemi. Věříme, že nás fanoušci budou hnát dopředu.
A vás možná budou poznávat jako holku z plakátu. Jaké to pro vás je, vidět se všude ve městě?
Když se někde vidím, tak se usměju a řeknu si, že to je strašně zvláštní. Každý nemá možnost být takhle na plakátu. Vůbec by mě v začátcích kariéry nenapadlo, že budu takhle někde na plakátech.
Proč padla volba při výběru tváře na plakáty ze všech spoluhráček právě na vás?
Asi nebyla žádná jiná možnost, protože z Ostravy jsem v týmu jediná. (usmívá se)
Jak jste ladily formu na šampionát? Forma je?
Máme toho za sebou strašně moc. V únoru jsme na Floridě odehrály strašně moc zápasů, přes 23 za dva týdny. Před měsícem jsme byly na Floridě znovu, kde jsme odehrály dalších deset zápasů. K tomu tréninky, posilovna. Jsme připravené.
V přípravě jste využívaly i vědecké poznatky, že?
Měly jsme speciální přípravu s vizualizací. Cvičily jsme oči, měly různé cviky od odborníků, zkoušely brýle, které by nám při pálení měly pomoct. Měly jsme i čipy na pálkách. Zkoumal se náš švih, jakou má rychlost a podobně.
Kdo by vás měl na šampionátu nejvíce trápit?
Může to být Holandsko, může to být Velká Británie. Může to být vlastně kdokoliv vzhledem k tomu, že každý tým nějakým způsobem posílil o zámořské hráčky. Vím, že Itálie, Irsko a Řecko získaly nějaké americké hráčky z univerzit, které mají dvojí pas. I tak chceme patřit k favoritům, chceme to vyhrát.
Šest nejlepších týmů půjde do kvalifikace o olympiádu. Ta je také vaším cílem?
Je to dost reálné. Všichni věříme snu, že se na olympiádu podaří postoupit.
Mohla byste se tam potkat s oštěpařkou Nikol Tabačkovou, která s vámi dříve hrávala?
Máme hodně vzpomínek, zažily jsme spoustu srandy. V týmu chybí, ale v oštěpu má daleko lepší budoucnost. Fandím jí, je dobrá, vůbec mě to nepřekvapuje. Máme sraz v Tokiu 2020.
Hecovaly jste se? Je to reálné?
Ano, je třeba tomu věřit.
Peckové radila opora z mužské reprezentaceJednička české ženské softbalové reprezentace na postu nadhazovačky Veronika Pecková přijela na evropský šampionát do Ostravy plná poznatků získaných na nedávném mistrovství světa, které se konalo na Vysočině. Radila se tam s Michalem Holobrádkem, českou mužskou nadhazovačskou jedničkou. „S Michalem jsme kamarádi, kecali jsme spolu často. Zajímala jsem se hlavně o to, jak zvládl tlak. Při prvním nadhozu byl prý trochu nervózní, ale pak už to bylo lepší. Nemám se toho bát. Všichni vědí, že do toho dáváme maximum. Musíme předvést to, co umíme a dáváme při trénincích,“ prohlásila nejlepší česká softbalová nadhazovačka, která si v reprezentačních výběrech připsala přes 100 vítězných duelů. „Nejsilnější je v mentální odolnosti. Umí v situacích, kdy se to začíná hroutit, zabrat a vzít to na sebe,“ konstatoval reprezentační trenér žen Vojtěch Albrecht. Pecková, která se v uplynulých dvou letech zdokonalovala na Tchaj-wanu a Novém Zélandu, těží při nadhozu z toho, že se snaží hodně skákat dopředu. „Je to přínosné. Dostanu se blíže k pálkařce a snížím jí reakční dobu,“ popsala teprve 22letá softbalistka, která je hlavní postavou českého výběru. „Veronika je naše klíčová hráčka na olympijskou kvalifikaci. Naším cílem je hrát na šampionátu tak, abychom ji nepřetížili. Budeme se snažit využít maximální potenciál nadhazovačského kádru a ulevit Veronice,“ dodal Albrecht. |
