Rodina Hájkových, která albertovský hřebčín ve Štěpánkovicích na Opavsku vzkřísila z klinické smrti a nyní jej vlastní, totiž před pár dny zcela utlumila své dostihové aktivity. Rozhodla se prodat zbývající dostihové koně. A důvod? Možná to vyzní stroze a lakonicky, ale je za tím snaha vyhnout se dalším ranám osudu.
Ta největší přišla před pěti lety, přesně 13. října 2008. Onu říjnovou neděli dochvátal do cíle Velké pardubické jako první s náskokem dvou a půl délky albertovecký bělouš Amant Gris vedený Markem Stromským.
"Se starším synem jsme tehdy byli v Pardubicích, mladší byl s manželem v nemocnici. Sledoval to v televizi a hned po doběhu mi volal a říkal: Mami, co mám dělat, nemůžu taťku vzbudit," líčí Alena Hájková. "Manžel byl v kómatu, tak jsem mu říkala, ať nedělá nic, že to taťka určitě slyší."
Radost z triumfu však byla jen krátká - vzápětí přišla diskvalifikace za neprojetí otočného bodu. Navíc v témže dostihu přišli Hájkovi o koně Klipa, který se fatálně zranil. "Zní to strašně pateticky, ale manžel říkával, že když odejde Klip, odejde i on. Byl to jeho miláček," vzpomíná Alena Hájková. Slova jejího muže se skutečně vyplnila: nad ránem v nemocnici ve věku 57 let zemřel.
O rok později nepustilo Amant Grise do Velké pardubické zranění, Albertovec reprezentovala klisna Shirley. A na "velké vodě" si přivodila smrtelné zranění. V roce 2010 se vrátil na start Amant Gris. Prohrál o nos po sporném finiši, kdy jej na cílové rovině Josef Váňa s Tiumenem zakřižovali, což uznala i dostihová komise, ale Váňův prohřešek vyřešila šalamounsky - drobnou pokutou pro Váňu.
"Lidi nám posílali fotografie a různé záběry z cílové roviny, ale už nemělo cenu se v tom pitvat. Amant Gris je pro nás morálním dvojnásobným vítězem Velké pardubické," říká Alena Hájková, která spolu s rodinou v posledních letech věnovala spoustu energie i peněz oživení Hřebčína Albertovec. "Když manžel prodal kamenolom, říkal, že chce zvelebit něco ve svém okolí. Tehdy jsme pořídili hřebčín," připomíná Hájková. "Bylo to fajn. Chtěl, ať tu po něm něco zůstane. Ale když to beru zpětně, je to náročný outěžek."
Hájkovi tehdy dokonce oživili tradici albertovských dostihů, ale i ty už jsou minulostí. "Loni se nám tu zabil kůň, pro dívku letěl vrtulník. Je to blbé vůči tomu sportu, ale nedovedu si představit, co by mě mělo motivovat, abych ty dostihy znovu pořádal," říká Josef Hájek mladší. "Přesvědčit někoho v naší rodině, aby koně ještě skákali, to není lehké. Vlastně je to nemožné."
