Předloni v Moskvě získal titul na kilometru i zlato se čtyřkajakem, loni v Miláně bral stříbro a bronz. I proto patří Dostál mezi hlavní olympijské naděje českého týmu. „Ale zatím si to moc nechci pouštět k tělu. Myslím, že ještě není potřeba se stresovat,“ řekl.
Kdy jste se vrátil ze soustředění v americké Chula Vistě?
Na začátku dubna. Soustředění bylo dlouhé, sedm týdnů. Máme za sebou nejvíc kilometrů, co jsme kdy najezdili, bylo to taky nejdražší soustředění. Jezdilo se dobře, rychle a myslím si, že s Pavlem Davídkem jsme toho natrénovali dost. Základ do sezony je dobrý.
Dával jste si s olympijskou vidinou na trénincích víc záležet?
Je pravda, že v trénincích jsem důslednější. Ne že bych si přidával úseky, ale jezdím je s větší intenzitou, hlavně se soustředím na koncovky tréninků.
Kolik jste měli za sedm týdnů volna?
Máme pořád stejný princip trénování, tři dny trénování a den volna. Myslím, že tenhle cyklus jede víc lidí, v minulosti se osvědčil.
Během volna jste prý párkrát vyrazili rybařit...
Asi osmkrát. Třikrát jsme se byli podívat na jezerech na pstruhy. Nicméně neviděl jsem nikoho, kdo by na přívlač chytil pstruha. Všichni chytali dvoumetrový duháky. Jednou jsme jeli sedmdesát kilometrů lodí do Mexika a Pavel chytil mořskou nemoc. Tak jsme si dělali srandu, že pokaždé, když nakrmil rybičky, tak jsme něco chytili. Byla to vesměs pravda, na první zastávce jsme nic nechytili. Když jsme hledali ryby dál podle sonaru, tak se stala ta nemilá věc a potom jsme oba dva vyhákli velkou desetikilovou rybu. Dutoploutvý tuňák. Dohromady jsme chytili asi 40 kilo ryb, z kterých bylo asi 20 kilo filet, což jsme si ve volných dnech grilovali. Hodně dobrá ryba i na místní poměry, je to dražší než samotný tuňák, chuťově se tomu nic moc nevyrovná.
Také došlo na surfování, že?
Doopravdy - tedy tak, že jsem si půjčil surf, jsem vyrazil jen jednou. Jinak mám svůj bodyboard, což je taková deska, která má asi metr dvacet, k ní ploutvičky, neopren. Sjížděl jsem vlny většinou na bodyboardu. Povedlo se mi pár velkých vln. U surfařů je velký zážitek, když jedete na vlně a nad vámi se ta vlna zavírá. To se mi úplně nepovedlo, ale jel jsem po vlně a viděl jsem, jak se zavírá vedle mě. To byl krásný zážitek, říkal jsem si, že musím ještě. Tak jsem to tam otočil asi pětkrát. Když jsem šel podruhé surfovat, tak mě začaly chytat křeče, zrovna, když jsem byl daleko od pláže. Měl jsem docela hrůzu, abych se vůbec vrátil na pláž, protože křeče do nohou, to není nic příjemného.
A ještě jedna zvláštní příhoda - přišel jste o mini segway.
Stala se taková pěkná věc. Koupil jsem si mini segway dva dny před odletem. Dal jsem si ho do zavazadla, odbavil jsem se. Koupil jsem si kvůli tomu navíc kufr, který jsem si zaplatil na přepážce. Když sedím na jídle před odletem, slyším, že mě vyvolávají. Myslel jsem si, že jsem se musel přeslechnout. Nicméně dvě minuty poté to přišlo opět. Ještě jsem moc nerozuměl, protože z těch amplionů není moc rozumět. Tak jsem přišel na přepážku, tam řekli, že mě opravdu volali. Vyvedli mě ven z odbavovací haly, tam měli ten můj board. A říkali: My vám to nemůžeme přepravit z bezpečnostních důvodů. Tak jsem přišel o nový mini segway. Zůstal tam. O jeho osudu vůbec nevím, protože mi řekli, že nemůže cestovat.
Dobře, zpět tedy ke kanoistice. Zdá se vám už o olympiádě?
Myslím, že jo. Ale jsou to sny, které vypouštím z hlavy. Já si to nechci moc pouštět k tělu. Myslím, že ještě není potřeba se stresovat.
Určitě máte ale směrem k Riu nějaký vlastní sen...
Vyhrát tam, samozřejmě.
Kolikrát?
Záleží na okolnostech, aspoň dvakrát.
Kromě singlkajaku a čtyřkajaku vás tedy stále láká i deblkajak? Daniel Havel se přitom z vaší společné posádky po několika trénincích rozhodl odstoupit.
Deblkajak pojedeme s Pavlem (Davídkem). Když Dan odřekl, domluvil jsem se s ním, už jsme na tom jednou byli v Americe. Zjistili jsme, že když půjdeme na debla, trénink odjedeme kvalitněji než na singlu, kde bychom to třeba prokecali. Vyzkoušel jsem si, jaké to je pádlovat vepředu. Zatím to vypadá tak, že když všechno půjde dobře, tak bych si mohl svůj první velký závod odháčkovat na nominačních závodech.
Věříte tedy, že byste se s Davídkem mohl podívat i na olympiádu?
Moje cíle pro olympiádu se nezměnily. Už loni jsem říkal, že bych chtěl vyzkoušet tři disciplíny: singl, debl, čtyřkajak. Pro Pavlovu nominaci bude stěžejní závod na singlkajaku, kde má šanci dostat se mezi členy čtyřkajaku. Čtyřkajak sice nějakou dobu funguje, zajíždí dobré výsledky, ale nikde není dané, že když se sestava trošku obmění, tak nebude mít ještě lepší. Myslím si, že Pavel má natrénováno hodně. A kdyby se dostal do čtyřkajaku, byla by to jenom zelená pro toho debla. To jsou kdyby, chytřejší budeme po jarní nominaci, případně po prvních svěťácích.
