Přečtěte si, na co se Vonnové mladí sportovci ptali a co jim odpovídala.
Co si myslíte o olympiádě mládeže?
Je pro děti velkou příležitostí k nabrání zkušeností. Škoda, že jsem neměla příležitost se jí také zúčastnit. Není to jen o závodění, ale také o setkávání, je tu i hodně kultury, nebo třeba kurs jak vařit. Je to něco, co vám žádné jiné závody nedají.
Když se bavíme o vaření, v olympijském světě se vyprávějí legendy o vašem banánovém chlebu.
No ano, ráda peču, to je o mě známo.
Co ještě umíte uvařit? Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Umím udělat akorát ten banánový chleba. Před tréninkem jím ráda lososa, rýži a zeleninu.
Máte doma, u vašeho zimního sídla v Rakousku, také krávu a kozu. Jsou to vaši mazlíčci?
Devět krav a jednu kozu. Chtěla jsem krávu, už je to šest let. Měla telata a ty později také telata. Kamarád se o ně stará.
Co byl pro vás v kariéře největší olympijský moment?
Zahajovací olympijský ceremoniál na hrách v Salt Lake City 2002. Bylo mi tehdy 17. Řekli USA a tisíce a tisíce lidí křičelo. Připadalo mi to neuvěřitelné. Je tak úžasné reprezentovat svou zemi, tak unikátní. Jsem šťastná, že jsem mohla být na třech olympiádách. Hrozně ráda jsem sbírala odznaky a vlajky. Jediná olympiáda, kdy jsem bydlela ve vesnici, bylo právě Salt Lake. A tam jsem jich nasbírala spoustu. A připadala si, že jsem součástí něčeho velikého, jedinečného.
Dokázala jste si z toho, co jste na olympiádách zažila, vzít i poučení do budoucna?
Všechno se děje z nějakého důvodu. Každá zkušenost má nějaký důvod, i když je špatná. V roce 2006 jsem měla v Turíně pád. Myslela jsem, že mám zlomenou páteř a že už nikdy nebudu závodit. Dostala jsem se z toho a brzy zase závodila. Pak jsem začala pracovat ještě víc. Můžete mít blbý závod, ale zítra je další den. Poučte se a udělejte to příště lépe.
Cesta k úspěchu? Nikdy se nevzdávat
Ve Vancouveru jste potom olympiádu vyhrála. Jaká cesta vede k olympijskému zlatu?
Chtěla jsem být olympioničkou od devíti. Chce to hodně obětí. Věřit si. Přicházíte o školu, o přátele. Nikdy se nesmíte vzdávat. Cesta k úspěchu vede pouze přes tvrdou práci.
Do Innsbrucku jste letos přijela jako vzor pro mladé sportovce. Kdo byl ale vaším vzorem?
Picabo Streetová. Potkala jsem ji, když mi bylo 9 let, byla pro mě inspirací. Dostala jsem od ní i autogram v Minnesotě. Ona je důvodem, proč jsem se chtěla stát olympionikem.
KRÁLOVNA SVAHŮ. Lindsey Vonnová.
Není to někdy těžké být vzorem 24 hodin denně, sedm dní v týdnu?
Někdy to je těžké. Ale s dětmi a mladými lidmi se potkávám ráda, i se ráda podepisuji. To je velmi příjemná součást mojí práce.
Nenarušila vám cesta do Innsbrucku soustředění na závody? Přece jen, je půlka sezony…
To ano, je to termínově složité, ale chtěla jsem být součástí těchto her. Jsem ráda, že jsem do Innsbrucku přijela. Nedala jsem tromu tolik času, kolik bych chtěla dát, ale bylo to maximum, co můžu.
Na olympiádě mládeže se testovaly i potenciální nové olympijské disciplíny. Co říkáte paralelnímu obřímu slalomu smíšených družstev?
Sama dávám přednost tradičním disciplínám.
Jaké teď máte sportovní cíle?
Je toho spousta. Chci obhájit zlatou medaili ve sjezdu z Vancouveru v Soči. Chci získat medaili na MS 2005 ve Vailu, v mém domovském městě.
Kamarádi čekají i čtyři měsíce
Máte nějaký zvyk či rituál před závodem?
Je to už rutina. Rozhýbat se ráno, připravit tělo na závod. Jsem nervózní, tak se snažím zklidňovat. Není to nic speciálního. Sestavuji si playlist mé oblíbené hudby. Když jsem pak na kopci, chci vidět trať. Když si ji dovedu představit, jsem mnohem klidnější. Proti nervozitě bojuji i tak, že se snažím zhluboka dýchat. Musíte zjistit, co funguje, experimentovat a najít svou cestu. Při prvních hrách jsem se ještě třásla nervozitou a nevěděla jsem co se sebou.
Lindsey Vonnová
Jak vlastně zvládáte ten neustálý tlak?
Zůstávám sama sebou. Mám skvělou rodinu, mé sestry mě mají rády. Nemyslím, že by vás úspěch musel změnit. Snažím se být pozitivní a milá. Buďte, kým jste, to je má rada.
Co je těžší, dostat se na vrchol nebo tam zůstat?
Těžší je se udržet. Je to den ze dne, musíte stále makat. Je to srandovní, když jsem vyhrála mistrovství světa, hodně lidí si myslelo, že přestanu makat. Ale já si řekla, že musím ještě přidat. Víte, vše co můžu říct: Každý den ze sebe musíte vydat to nejlepší. To je moje jediná rada.
Jak moc vám zůstal soukromý život? Nedávno jste se rozvedla?
Když jste profesionální sportovec, to je jedno v kterém sportu, je to těžké. Lyžování pro mě je a vždy bude sport číslo jedna. Moji přátelé to vědí a podporují mě. Mám jednu kamarádku, která neví o lyžování vůbec nic. Když jsem u ní, dáme si večeři, koukáme na filmy. Kamarádi vědí, že jim třeba čtyři měsíce nezavolám, ale čekají na mě. Vědí, že lyžování je můj život. A tak to prostě je. Svůj život miluju, miluju závody, nic bych neměnila.
Proč jste si navzdory rozvodu nechala jméno Vonnová?
Nevím, jsem to já, prostě se tak jmenuju.
