Trenér Zdeněk Ciller československé reprezentantky v běhu na lyžích před olympijskými hrami v Sarajevu nešetřil. Takto se připravovaly v roce 1984 v Jizerských horách. Zpředu: Květa Jeriová, Marcela Jebavá a Gabriela Svobodová.
| foto: ČTK
Trenér byl nemilosrdný a psychicky nás týral, vzpomíná slavná lyžařka
Přestože se postarala o jeden z největších úspěchů běžeckého lyžování v česk(oslovensk)é historii, svůj konec v reprezentaci dodnes považuje Květa Jeriová-Pecková (64) za křivdu. „Nikdo mi nepodal ruku, nikdo neřekl děkuji, na shledanou nebo sbohem. Teprve po roce mě svaz lyžařů pozval a dali mi na památku obraz.“
V roce 2012 jste vydala knihu Vzpomínky lyžařské. Je hlavně o vašich dvou úspěšných zimních olympijských hrách - v Lake Placid 1980 a v Sarajevu 1984. Která z těch vzpomínek je nejhezčí? Každá ta olympiáda pro mě byla vrcholem, ale se zcela jinými dojmy. Podívat se do Spojených států amerických bylo v osmdesátých letech něco velice výjimečného. Na rozdíl od většiny kolegyň jsem byla na olympiádě poprvé. Bydlely jsme v budoucí věznici pro mladistvé. Byly tam pancéřové dveře, spaly jsme v úzkých celách na palandách, jediné světlo přicházelo do místnosti úzkou skleněnou traverzou. Tenkrát ještě bydleli odděleně muži a ženy a my měly přísnou ženskou ostrahu, žádný chlap tam nemohl proklouznout. Samotné závody byly v hodinu vzdáleném lese, kde skoro nebyli diváci.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
