Vítkovické florbalistky se letos vyrovnaly pražské Děkance, která bez ztráty prošla sezonami 2007 až 2008 a 2008 až 2009.
„V žádném zápase jsme si prohru nezasloužily, i když základní část byla vinou covidu rozkouskovaná. Pořád jsme však tvrdě trénovaly a šly za tím rekordem,“ uvedla slovenská reprezentantka, útočnice Denisa Ferenčíková, která je ve Vítkovicích s výjimkou jedné sezony od roku 2010.
Upozornila, že rekordní zápis už je pryč. „Nyní začne důležitější část sezony a v ní si půjdeme pro titul s tím, že zase nic nepohrajeme,“ burcuje Ferenčíková.
Pro čtvrtfinále, které začne v sobotu, si vítkovické hráčky vybraly za své sokyně Olomouc, která skončila šestá. „Při tom našem výběru rozhodovala i vzdálenost, že nemusíme cestovat do Prahy, ale také to, že Olomouc se v této sezoně prezentovala vcelku aktivní hrou, nebyla pasivní a nečekala, co vytvoříme. Holky chtěly hrát, takže věříme, že nás před semifinále prověří,“ řekla Denisa Ferenčíková.
Nehrozí, že po vydařené dlouhodobé části soupeřky v play off podceníte?
Říká se, že byste v základní části měli něco prohrát, aby to tým naburcovalo zase k lepším výkonům, ale žádné družstvo nebylo schopné nás zatím porazit. Tak proč prohrávat. (směje se) Podcenění nehrozí, spíše musíme být koncentrované na každý zápas, protože ať to jsou slabší, nebo silnější soupeřky, všechny nás chtějí porazit, přejí si, aby Vítkovice už prohrály. My to víme, a proto ke každému zápasu přistupujeme zodpovědně.
Byla touha ostatních celků připravit vás o rekordní sérii výher s blížícím se koncem dlouhodobé části soutěže silnější?
To ano, zejména na týmech, jako jsou FBC Ostrava, Tatran Střešovice, Panthers Praha, Chodov, kde jsme odehrály těžké zápasy, bylo znát, jak moc nás chtějí porazit. Přesto jsme neporazitelnost udržely. Měly jsme dobrou koncovku, vydařený závěr zápasů.
Co se vám honilo v hlavách, když výhry přibývaly?
Mně, aby nepřišel nějaký zkrat, abychom si utkání nenechaly nějak uniknout. Ale chtěly jsme se neustále zlepšovat, být pořád lepší než ostatní. A hlavně se připravit na play off, což bude jiná soutěž a budou tam už rozhodovat i jiné momenty než v základní části.
Denisa Ferenčíková z Vítkovic při rozcvičování
Jak těžké bylo výhry neustále kolo od kola potvrzovat?
Nebylo to jednoduché, ale pro nás to byla motivace. Například pro mě osobně i z toho důvodu, že jsme nikdy nevěděly, kdy může liga vinou koronaviru skončit. Minulý rok jsme skončily, sotva začalo play off a mistr vyhlášený nebyl. Tento rok byla pravidla jasně daná, že titul v případě předčasného konce sezony získá družstvo, které bude v základní části první. To nás hnalo dopředu. A proto jsme podávaly i tak dobré výkony.
Takže se s nadsázkou dá říct, že rekord máte i díky covidu?
No... Díky němu určitě ne, ale více jsme si vážily té základní části, protože kdykoli mohla skončit a my chtěly titul.
Vy jste si v sezoně 2018 až 2019 z Vítkovic odskočila do finského celku Classic Tampere. Nemrzelo vás, že jste tam zůstala jen rok?
Nijak toho nelituji, ale každopádně jsem byla ve Finsku v jiné pozici. Tam jsme hrály o záchranu a v play off vypadly ve čtvrtfinále. Zkusila jsme si, jaké to je, hrát v týmu ze spodní části soutěže, a ne ze špice.
A co vám to ukázalo?
Že mi více sedí hrát o titul než o záchranu. (směje se)
Je to přece jen klidnější?
Určitě. Člověk si poví, že hrát o titul je krásné, ale když bojujete o udržení, jste kolikrát pod větším tlakem, než pokud usilujete o první místo.
