Petr Vakoč | foto: etixx-quickstep.com

Smrt belgického cyklisty Demoitiého? Byl to pro mě velký šok, říká Vakoč

  • 12
Když se dojížděl nedělní závod Gent-Wevelgem, ve kterém došlo k tragické nehodě mezi belgickým cyklistou Antoine Demoitiém a motorkou, Petr Vakoč byl zrovna na cestě domů z poslední etapy Katalánska. „Dozvěděl jsem se to až další den ráno. Cestou jsem si četl jen výsledky, žádné další informace jsem nehledal,“ přiznal český mladík. O to nepříjemnější to pro něj v pondělí ráno bylo.

Jak jste na tu zprávu reagoval?
Byl to pro mě dost velký šok, hned jsem začal zjišťovat, jak se to stalo. Pak jsem si přečetl zajímavý článek Marcela Kittela na facebooku ohledně bezpečnosti.

Ohrozila někdy během závodu motorka i vás?
Párkrát se mi stalo, že jsem jel vepředu a musel jsem ve sjezdu prudce brzdit, protože motorka jela příliš pomalu nebo měla malý odstup. Naštěstí to nebyla žádná opravdu nebezpečná situace, nebo taková, která by zaváněla pádem. Spíš to ovlivnilo závod, což je taky problém, ale bezpečnost je důležitější.

Loni došlo k několika incidentům mezi cyklisty a motorkami – Jakob Fuglsang na Tour de France, Greg van Avermaet na San Sebastianu nebo Peter Sagan na Vueltě. Myslíte, že úmrtí Demoitiého bylo tou poslední kapkou a že přijde nějaká změna?
Určitě bude nutné něco udělat, je smutné, že to zašlo až takhle daleko. Ale zase je otázkou, jak moc velkou vinu na tom má samotný motorkář. Nicméně je potřeba to nějak redukovat, spousta motorek je v závodech pro naši bezpečnost nebo pomoc s technickými problémy. Ale je tam i hodně motorek s fotografy, kameramany, kteří se v pelotonu někdy pohybují dost nebezpečně. A v poslední době bylo podobných incidentů čím dál víc.

Neštve vás, že právě po těch několika incidentech v loňském roce nezačala Mezinárodní cyklistická unie podnikat nějaké razantnější opatření?
Samozřejmě, že mě to štve. Je smutné, že se s tím nic nedělalo. Ale není to jen chyba UCI, vina je i na straně samotných řidičů motorek. Často se stává, že motorky předjíždějí peloton extrémně rychle. Na druhou stranu na belgických závodech je hrozně těžké se přes peloton dostat, protože tam jsou silničky úzké.

Alexandr Kristoff navrhl, aby při předjíždění pelotonu motorová vozidla jezdila po jiné silnici...
To by bylo asi úplně nejlepší. Právě na závodech, kde se jede po užších silnicích, nebo v momentech, kdy se rozhoduje, tak je peloton roztažený po celé šířce silnice. Každý bojuje o pozici a je absolutně nemožné projet balíkem cyklistů na motorce bezpečně.

Pro jaké další změny jste?
Motorkáři by měli být opatrnější, neměli by předjíždět peloton za každou cenu nebo zbytečně velkou rychlostí. Ale na druhé straně je vina trochu i na nás, cyklistech. Často jsou během závodů situace, kdy se motorky snaží dojet dopředu, ale cyklisté jim neuhnou, i když v tom daném momentu o nic nejde, není potřeba bojovat o pozici. Z obou stran by mělo být na silnici více vzájemného respektu.

Dá se dělat ještě něco dalšího?
Důležité je i to, aby jezdci na motorkách byli zkušení, což teda ve většině případů myslím jsou. A měli by dbát na to, aby dodržovali vzdálenost od pelotonu jak zepředu, tak zezadu. A i u toho předjíždění – předjíždět obloukem, aby nedocházelo k takovým pádům, jak měl na Vueltě Peter Sagan. Motorka sice jela dostatečně daleko od skupiny, ale když si jezdec odstřídá nebo se něčemu vyhýbá, tak v tu chvíli jede motorka zbytečně rychle a srazí ho. Stačí, když pojede nepatrně rychleji než ta skupina, klidně jen o 10 kilometrů v hodině rychleji. V tu chvíli máme i my nějakou možnost reakce a nemusí dojít k pádu, jako když jede motorka dvojnásobnou rychlostí.

Neměly by právě ty odstupy mezi motorovým vozidlem a cyklistou být větší?
Asi měly. Zaprvé kvůli bezpečnosti, zadruhé kvůli ovlivňování závodu. Často je před pelotonem tolik motorek, že ho v zatáčce zbrzdí a v tu chvíli dochází k dalším nebezpečným situacím, protože jsou blízko. Nebo závod ovlivňují i tak, že naopak cyklisté využívají větrného pytle za motorkou. Motorek je v závodech určitě příliš.

Když bude v závodech méně motorek, může být méně záběrů, což přináší zase méně reklamy, méně sponzorů.
Musí to být v rovnováze. Ale důležitější je zdraví jezdců než za každou cenu pořídit ty nejlepší záběry. Myslím, že aut je tolik, že by se to dalo omezit bez nějakého negativního dopadu na sponzoring.

Nemáte teď trochu strach znovu vyjet na kole?
Mám, je to hodně nepříjemný pocit. Musím říct, že se mi ani nechtělo vyjet na trénink.