Nový tým, nový trenér, nové postavení na domácí scéně horských kol a nové výzvy. Při neúčasti Kateřiny Nash v letošní bikové sezoně to byla právě Karla Štěpánová, která do závodů vstupovala jako česká jednička.
Ještě o víkendu jede svůj poslední letošní závod na horském kole v Německu. Ještě pořád o body, které se počítají do žebříčku UCI, ale to podstatné z letošní sezony už má za sebou. Jaký ten její ročník byl?
„Takový divoký,“ usmívá se šestadvacetiletá rodačka ze Zlivi u Českých Budějovic.
Proč? Jednoduše proto, že vlastně vůbec nebyl takový, jaký si představovala před startem. Až s jeho závěrem může být naplno spokojená.
V minulé sezoně se totiž Karla Štěpánová dokázala dostat do elitní světové dvacítky. Na závodě Světového poháru v Andoře si vyjela 18. místo, což je i dnes jejím maximem. A na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě skončila dvacátá. Vzhledem k tomu, že závodně jezdí na horském kole ani ne deset let, to byla raketová kariéra.
Pro letošek se tak chtěla přiblížit a dostat stabilně mezi nejlepších patnáct účastnic Světového poháru. Jenže...
První díl série dokončila na 60. místě, druhý vůbec nedojela, ve třetím závodě obsadila 40. pozici. A to byla polovina sezony.
Karla ŠtěpánováVizitka Narodila se 13. září 1991. Pochází ze Zlivi. Cyklistice se začala věnovat až ve svých osmnácti letech. Jejím prvním týmem byl Kona Cycling Team, kde jezdila až do minulého roku. Ten byl v její kariéře přelomový, protože se ve Světovém poháru dokázala dostat do elitní dvacítky a na mistrovství světa horských kol v Novém Městě na Moravě zajela 20. místo. V letošní sezoně, kterou ovlivnilo zranění ramene, bylo jejím maximem 19. místo v posledním závodě Světového poháru ve Val di Sole. Na MS v Austrálii obsadila 22. pozici. Z minulosti už má tituly mistryně republiky nebo absolutní vítězky českého poháru. Je členkou N1 teamu. |
„Začátek roku ještě docela šel. Doma jsem dokázala něco vyhrát, ale pak přišlo jaro, všechno kvetlo a já mám silnou alergii a nedokázala jsem se s tím vyrovnat,“ vysvětlovala výkonnostní stagnaci.
„Jela jsem, ale když už jsem se dostala na nějakou hranici, chtěla jsem dál, a to už nešlo,“ vypráví o jednom svém limitu, který ji v letošní sezoně potkal.
Ten druhý pak přišel při třetím závodě Českého poháru v Peci pod Sněžkou. Při pádu si vykloubila rameno. Ze závodu tak musela odstoupit. A do Světového poháru v Novém Městě na Moravě zbýval týden. Nakonec však do něj nastoupila. I přes bolest ramene. „A bylo to fakt drsný. Cítila jsem každý kořen a každý kámen. A ta trať je v tomhle opravdu hodně složitá. Nakonec jsem se silou vůle dostala do cíle, protože když máte kolem sebe tolik fanoušků, tak to pro ně prostě nesmíte vzdát,“ dodala Karla Štěpánová.
Místo radujících se fotek se na sociálních sítích objevovaly na jaře a počátkem léta vzkazy o tom, že to znovu nevyšlo, ale že bude makat dál, aby se to zlepšilo. „Bylo to pro mě psychicky docela těžké. Jak nejezdím moc dlouho, tak jsem byla zvyklá hlavně vyhrávat a posouvat se dopředu. Teď jsem se musela naučit i prohrávat. Ale myslím si, že i to pro mě může být do budoucna přínosné,“ pousměje se Karla Štěpánová, která se zraněným ramenem nakonec objela celou bikovou sezonu. „Přes léto se prý neoperuje, tak alespoň nebudu přes bolest ramene cítit nohy,“ usmívala se v květnu před úvodním závodem poháru v Novém Městě.
Na operaci dojde v listopadu
Dodnes na operaci nebyla. V plánu je až v listopadu. „Skutečnost byla taková, že jsem šla za svým doktorem a on opravdu říkal, že přes léto tyhle operace neplánují. Že budu muset počkat do září, ale to jsem si zase vyřvala já, že chci objet alespoň část cyklokrosové sezony,“ říká.
Zároveň ale dodává, že operace nutná bude. Vazy v rameni jsou hodně povolené, a když jede, musí ho mít zabandážované téměř tak, jako kdyby měla ortézu. „Když vám to pak vypadne a musíte ho nahazovat někde v lese, tak je to hodně nepříjemné,“ přidala Štěpánová.
I s poškozeným ramenem se její sezona začala obracet k lepšímu. Konkrétně to bylo na čtvrtém závodě Světového poháru ve švýcarském Lenzerheide, kde dokázala zajet pětadvacátou pozici. „Tam jsem se přesvědčila, že se vracím zpátky. A že zase můžu jet o tu dvacítku,“ popsala a svá slova potvrdila na finále Světového poháru, kde se poprvé v sezoně dokázala vměstnat do elitní dvacítky. Dojela na 19. místě. „A to pro mě byla před mistrovstvím světa skvělá zpráva. Bylo to potvrzení toho, že jsem zpátky,“ upřesňovala Karla Štěpánová.
Své zlepšení pak dokázala skutečně potvrdit i v australském Cairns, kde se letos konalo mistrovství světa v cross country, protože dojela na 22. místě. Přitom skoro celou dobu se pohybovala na patnácté pozici. „Ale dojezd byl poměrně rovinatý a já si silné soupeřky vezla za sebou. V závěru mě pak dokázaly udolat,“ uznává.
Do Austrálie se podívala už loni a mistrovství světa se jelo takřka na totožné trati jako loňský závod Světového poháru. „Jen loni to bylo v dubnu. Letos jsme jeli v září a musím říct, že to byl obrovský rozdíl, protože příroda byla hrozně vyprahlá a na tratích bylo strašně moc prachu. Člověk občas ani neviděl. Navíc bylo i ohromné vedro a to se mnou asi taky udělalo své,“ přiblížila.
V minulé sezoně si vezla z Austrálie i dárek v podobě odřeného boku po pádu v závodě, se kterým musela absolvovat dlouhou cestu domů. „Letos jsme si byli s Honzou Vastlem projít trať pěšky, já zakopla a spadla už při té prohlídce, tak jsem si říkala, že už to mám vybrané a že se mi v závodě už nic nestane. A ono se to docela potvrdilo. Pád se mi v závodě vyhnul. I to hrálo roli, že jsem se umístila dobře,“ pousměje se česká reprezentantka.
Když mluvila o tom, že operace ramene ji čeká až v listopadu, má to svůj důvod. A tím je mistrovství Evropy v cyklokrosu, které se pojede 4. a 5. listopadu v Táboře. Právě na něm by totiž mohla startovat.
„Mluvila jsem s reprezentačním trenérem Petrem Dlaskem a ten říkal, že by byl rád, kdybych jela,“ vysvětlovala Karla Štěpánová, kterou zase láká možnost startovat v Táboře před domácím publikem, které tam dokáže vytvořit pěknou atmosféru. To poznala, už když startovala na mistrovství světa, které se na jihu Čech jelo v roce 2015. Třeba v loňské sezoně v Táboře vyhrála hned úvodní závod sezony v kategorii C1. Zdejší trať jí sedí. A necítí, že by měla být úplně bez šance.
„Nějaké ambice zatím říkat nechci a ani nemůžu. Pojedu nějaké závody a chtěla bych startovat i na jednom závodě Světového poháru, abych viděla nějaké mezinárodní srovnání, jak na tom vlastně jsem,“ předpokládá Karla Štěpánová, která se ale netají tím, že horská kola jsou pro ni atraktivnější než cyklokros. „Tam je mi vždycky strašná zima. Ale budu se muset líp obléct a ono to nějak půjde. Koneckonců mamka mi v téhle sezoně říkala, abych jezdila cyklokros, že při něm nic nekvete,“ směje se.
V náročné sezoně už si zvykla na nového trenéra i na nové a lepší vybavení. V týmu N1, kde je společně s dalším Jihočechem Janem Vastlem, podle ní panuje skvělá domácká atmosféra, která jí pomáhala všechno nepříjemné kolem zvládnout. „To bylo hrozně důležité,“ říká a netají se s tím, že příští rok by pro ni měl být lepší a kolem vysněné patnáctky by se chtěla pohybovat pravidelně.
